Tak je to konečně venku. Andrej Babiš přiznal barvu. O politiku u něj nejde, on je českým předsedou vlády kvůli byznysu. Pochopitelně zejména kvůli svému osobnímu byznysu a byznysu svých parťáků z extraligy slovensko-českých oligarchů. Potvrdil to, co zasvěcení lidé s otevřenýma očima vědí již dávno. Tato jednoduchá pravda zazněla při jeho lobbistické cestě v Thajsku. Když byl dotázán na to, co říká na současnou politickou situaci a stav společnosti v Thajsku, odvětil, že to neřeší, že je tady kvůli byznysu. Z toho, jak byl přijat vedením země, byl doslova nadšen. Salutovali mu vojáci, sličné Thajky ho obdarovávaly a všichni se na něj usmívali. To by v Praze v den výročí Palachova sebeupálení nezažil.

V Thajsku vládne od roku 2014 vojenská junta, která se ujala moci po vojenském puči. V čele vlády stojí Babišův hostitel – generál Prajutch Čan-Oči. Jeho režim se nejprve tvářil jako dočasný, ale v praxi to tak nevypadá. Kritici vládnoucí armády, ale i spíše jen formální monarchie (která armádu podpořila), jsou vězněni, jsou zakázána veřejná shromáždění, platí přísná cenzura médií, provádí se čistky v buddhistických chrámech, rozhodující pravomoci mají jmenovaní důstojníci vojenské junty, kteří nahradili dříve volené zástupce lidu. Od převratu se nekonaly žádné volby. Představitelé drtivé většiny demokraticky smýšlejících zemí nyní o nějaké okázalé bratříčkování s thajskou vojenskou juntou nestojí, a dávají si pozor, aby se nestali součástí či dokonce nástrojem jejich rafinovaného PR.

Buďme rádi, že se prozatím nejezdí Babiš do Thajska učit, jak stabilizovat společnost, jak to dělá v případě Číny jeho mocenský spoluhráč Miloš Zeman. I jemu jde především o byznys jeho kumpánů, nějaká politika, stav společnosti či lidská práva ho nezajímají, stejně jako bezpečnost naší země a závazky vůči našim partnerům. O to horlivěji obhajuje počínání Ruska a Číny, a to způsobem, který hraničí s ostudnou devótností. 

Podporovat české výrobce a exportéry je jistě záslužné a prospěšné, stejně tak i snaha o diverzifikaci obchodních partnerů. Jde jen o to kdo, s kým, jak, kdy, kde a proč tak koná. Nezřídka totiž z velkých marketingových proklamací zůstane jen následná prasklá bublina. Oba naši nejvyšší představitelé navíc lobbují ze všeho nejvíce za slovensko-české finanční skupiny, které se zrodily v jimi tak proklínaných devadesátých letech. Jejich orientace na východní trhy není nelogická, pokud se podíváte na jejich kořeny a vazby. 

Naši přední oligarchové fungují jako instruktoři politické reprezentace, která zčásti působí jako obhajovatel a vykonavatel jejich zájmů, a zřejmě tedy zájmů společných. V Thajsku Babiš nabízel mimo jiné i letadla Penty (Aero Vodochody) či tramvaje PPF (Škoda Transportation). Zkušenosti s hlubinnou těžbou by zase mohli nabídnout třeba Pavel Tykač a Daniel Křetínský a nově asi i Pavol Krúpa. Všichni pánové mají něco společného. Neřídí žádnou výrobu, jsou finančními investory a nezřídka exkluzivní partneři státu nebo státních firem. Ale hlavně – jejich holdingy či skupiny jsou registrovány v různých daňových rájích. PPF v Holandsku, Penta na ostrově Jersey a ostatní na Kypru a jinde. Je to takový dobře fungující mlýnek na další miliardy. A navíc – všichni dohromady (s kolegou Babišem) ovládají naprostou většinu českého i slovenského mediálního trhu. Proč asi? O politiku jako takovou a ani o stav společnosti jim opravdu nejde, a samozřejmě už vůbec ne o výši daňových odvodů v jejich domovině. Pro ně platí, že politika je jen nástrojem jejich byznysu, politika je pro ně pokračováním byznysu jinými prostředky. Je to jakási forma ekonomické okupace, kterou nyní uskutečňují závěrečnou fázi koncentrace moci ekonomické, mediální a politické – českou verzi state capture, což je dokonané uchvácení státu.

Velcí kluci si vyhoví, krom toho na sebe vzájemně dost vědí. Jsou to praktici života, kteří dělají radost svým stvořitelům, těm, kteří se dokázali dobře zorientovat již v éře perestrojky a dobře věděli, co bude následovat. Za rozhodujícího stvořitele tohoto posttotalitního uskupení považuje autor tohoto textu Svatopluka Potáče (více zde). Rozdal karty a vypustil na hřiště své následovníky. Je opravdu důležité vědět, kdo je kdo, mnohé je pak jasnější. Nečekejme od těchto pragmatiků nějaké pokání. A taky opusťme bláhovou iluzi, že tito vlkodlaci a jejich domácí i vnější stvořitelé budou mít někdy dost. Možná ani nemohou. Jak řekl Andrej Babiš v Bangkoku – oni jsou tady kvůli byznysu. Jejich totální finanční převaha je pro další vývoj země klíčovým a bohužel limitujícím faktorem. Sehráli to velmi důkladně. Jedinou občanskou sebeobranou proti jejich absolutní nadvládě je naprosto otevřená diskuze všude tam, kde to ještě jde. Jim schází jen jedno – koupit si vlastní minulost, všeobecné uznání a celospolečenskou prestiž, a proto investují do sportovních klubů a stadionů, a ukazují svá loga všude tam, kde očekávají odezvu emocionálně laděných fandů. Dnes k tomu mají i bezmezné státní zdroje. Všechno kromě té prestiže již mají, včetně některých zásadních komodit pro chod země a klíčových pozic v administrativě a správě státu.

Tento týden se objevila další zpráva, která potvrzuje výše uvedené teze. Nová česká společnost České lithium slovenského miliardáře Pavola Krúpy nabídla australské společnosti European Metals Holdings, že koupí její dceřinou firmu Geomet, která má licenci na těžbu lithia u Cínovce. Krúpa je blízký spoluhráč Andreje Babiše. V minulosti proslul se svou finanční skupinou Arca Capital jako legalizátor údajných byznysových výnosů expremiéra Grosse. Loni 28. října obdržel od prezidenta republiky Zemana státní vyznamenání. Nedávno se významně angažoval v kauze OKD, a to po dohodě s Babišem a Zemanem. Vzpomínáte? Lithium se stalo velmi výbušným tématem voleb na podzim 2017, a to díky expresivnímu podání KSČM a ANO. Svět je malý a o „náhody“ není nouze. Kruhy se uzavírají. Je zbytečné nehorázným lidem vyčítat jejich nehoráznosti, je to jejich přirozenost. Oni se diví, že se jejich nehoráznostem divíme. Z těch takzvaných menších zel se vyklubali pěkní prevíti. Zaklínají se svými byznysovými úspěchy, bez ohledu na to, s kým a jak jich dosáhli. Teď nám vládnou a rozhodují o naší budoucnosti. To není nářek, nýbrž konstatování holého faktu. Poznání skutečnosti může být prvním krokem k nápravě. Kéž by.