Hnutí ANO FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Veřejnost o politice nemá v České republice valné mínění, upozorňuje politolog Otto Eibl z Masarykovy univerzity v Brně. Stojí za tím podle něj právě chování politiků a pocit neuspokojení z prováděných politik. Pro deník FORUM 24 také řekl, že politika hrubne a otevřený konflikt se stal normou, namísto snahy o konstruktivní dialog či kompromis.
Snaha prezidenta Petra Pavla o moderování debaty mezi koalicí a opozicí skončila neúspěchem, když hned po první schůzce v březnu na Pražském hradě zástupci ANO zpochybnili údajnou shodu na zvyšování věku odchodu do důchodu.
Následné výroky hnutí ANO o tom, co se na Hradě vlastně dělo a na čem se zástupci koalice a opozice shodli, byly často zmatené a vyhrocené. Šéf hnutí Andrej Babiš se krátce po návratu z dovolené nechal slyšet, že je to lež a muselo dojít k nedorozumění. Poslankyně Margita Balaštíková přišla s tvrzením, že důvodem pozdější rozdílné interpretace závěrů diskuse byla údajně špatná akustika.
Karel Havlíček a Klára Dostálová potom minulou neděli řekli v nedělních televizních debatách další argument. Šlo podle nich o slušnost k prezidentovi, který podle nich závěry „nešťastně interpretoval“. „Přece se nemohlo očekávat, byť se jí (místopředsedkyni Aleně Schillerové) nelíbilo vyjádření prezidenta, že by si stoupla za mikrofon a řekla celému národu, že pan prezident třeba lhal. Řekla to diplomaticky. Všem novinářům bezprostředně poté řekla, že nebyl souhlas,“ řekla v Partii na CNN Prima News Dostálová.
Prezidentská kancelář dokonce zveřejnila zápis z jednání, podle kterého mělo hnutí ANO opravdu se zvýšením věkové hranice pro odchod do důchodu souhlasit. Havlíček potom kritizoval to, že prezidentská kancelář zápis vůbec zveřejnila. „Nezažil jsem za posledních 30 let to, že by někdo vydal zápis za oficiální, když to neodsouhlasí druhá strana. Čili na mě to dělá dojem, že to byla bouda,“ prohlásil a nepokrytě naznačil, že prezidentská kancelář měla prý na hnutí ANO nachystat léčku.
Ukázala situace kolem jednání o důchodech to, v jakém stavu je politická kultura v Česku? Politolog Otto Eibl na dotaz, jestli existuje ještě něco, co je v politice „za hranou“, řekl, že je potřeba rozlišovat, co se děje na veřejnosti a co se děje v zákulisí. „Jednání mohou být tvrdá, jednotliví politici mohou mít problém se pod tíhou situace kontrolovat. Ideálně by samozřejmě nemělo docházet k osobním invektivám či nadměrnému používání vulgarit. A už vůbec by se takové jednání nemělo dostávat na veřejnost,“ řekl deníku FORUM 24.
„Hranici tedy můžeme stanovit relativně snadno – co se neshoduje s dobrými mravy a vychováním, jak bychom se nechovali ve společnosti, do veřejného prostoru nepatří,“ dodal.
Podle něj také politika hrubne. „Je klidně možné, že taková byla i dříve, ale většinou se na veřejnost nevybíravé chování nedostávalo v takové míře (nicméně třeba Petra Buzková by mohla vyprávět – a nejen ona). V současné chvíli tu v důsledku několika krizí a vyhrocených kampaní máme polarizovanou společnost, otevřený konflikt (nikoliv snaha o konstruktivní dialog či kompromis) se stal normou. Politici se snaží sytit vlastní komunikační kanály a chtějí vypadat jako vítězové – tomu často odpovídá i forma,“ myslí si.
„Navíc musíme pamatovat na to, že současná opozice se často chová vysloveně nezodpovědně, pouze neguje to, s čím vláda přichází. A ještě to nevybíravě komentuje tak, aby se svými odsudky dostali i do médií. Hrubost tak může být součástí jejich komunikační a mediální strategie,“ upozornil Eibl.
Důvěra v politiky
Důvěra veřejnosti v politiky a instituce není dlouhodobě příliš dobrá. Týká se to zvlášť politiků z koaličních stran. Podle šetření Centra pro výzkum veřejného mínění je nejvyšší podíl nedůvěry mezi zkoumanými politiky u premiéra Petra Fialy – 79 procent – a předsedkyně TOP 09 a poslanecké sněmovny Markéty Adamové Pekarové – 73 procent.
„Veřejnost o politice nemá v České republice valné mínění – to je dlouhodobý stav. Nicméně na počátku toho znechucení je právě chování politiků a pocit neuspokojení z prováděných politik. Politik je pak vnímán vysloveně negativně, stejně jako politika samotná, lidé se jí vyhýbají. To pak vede k tomu, že veřejnost (resp. její část) je neinformovaná a sedá na lep nejrůznějším prodejcům rychlých (a často nedosažitelných či nefunkčních) řešení,“ uvedl Eibl.
Právě prezident Petr Pavel má ale dlouhodobě mezi zkoumanými vrcholnými politiky nejvyšší podíl důvěry, až 54 procent. Podle politologa mu možná může situace s jednáním na Hradě krátkodobě uškodit, ale upozornil, že vztah k jednotlivým politikům a státním institucím neurčují anekdotické události. Voliči navíc často nemají o dění plastický obrázek, a pokud něco vědí, mohou mít informace pouze z doslechu. „Pokud ale bude pokračovat negativní informování, samozřejmě se může vnímání prezidenta proměnit,“ dodal.
