ROZHOVOR / „Porážky v druhořadých volbách, což jsou volby krajské, bývají v rámci volebního období mezi volbami do poslanecké sněmovny časté. Když se díváte do historie, tak jenom velmi zřídka dokázaly vládní strany krajské volby vyhrát, respektive v nich uspět,“ upozorňuje politolog Lubomír Kopeček z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity a Národního institutu SYRI. V rozhovoru pro deník FORUM 24 říká, že vládní strany by teď neměly panikařit. V následujícím roce by se měly snažit co nejvíc vylepšit svůj veřejný obraz a mobilizovat voliče.

Co výsledek krajských voleb vypovídá o celostátní politice? Dá se to vůbec spojovat?

Vypovídá o tom, že tu v tuhle chvíli je velká skupina nespokojených lidí, kteří to ventilovali v krajských a do určité míry i senátních volbách. V situaci ekonomické stagnace, po energetické krizi a po vysoké inflaci to není nějak překvapivé.

Jaké poučení by si z toho výsledku tedy měly vládní strany vzít?

V první řadě nepanikařit. Porážky v druhořadých volbách, což jsou volby krajské, bývají v rámci volebního období mezi volbami do poslanecké sněmovny časté. Když se díváte do historie, tak jenom velmi zřídka dokázaly vládní strany krajské volby vyhrát, respektive v nich uspět.

V průběhu následujícího roku do sněmovních voleb by se měly vládní strany pokusit co nejvíc vylepšit svůj veřejný obraz a mobilizovat co nejvíc voliče, aby přišli k volbám. Protože je vidět, že značná část porážky v pátek a v sobotu spadá i na konto toho, že voliči vládních stran ty volby vypustili.

Dále čtěte

Krajské volby jako malá domácí katastrofa, která může přerůst v totální katastrofu aneb Co s tím?

KOMENTÁŘ / Nesmíme si nic namlouvat a nic bagatelizovat. Vládní strany dopadly v krajských volbách jako sedláci u Chlumce. Také lze…

Hnutí ANO vedlo volební kampaň celostátně. Udělaly vládní strany chybu, že to neudělaly stejně? Že se soustředily spíš na regionální politiky a témata?

S ohledem na fakt, jak vypadá ekonomická situace, což vláda může ovlivnit jenom omezeně, tak si myslím, že koncentrace na regionální témata dávala smysl. Ono je mimochodem i vidět, že v krajích, kde se to spojilo s osobou populárního, mediálně velmi schopného hejtmana, to vládním stranám zajistilo úspěch. Narážím teď na Liberecký, Jihočeský a Jihomoravský kraj.

Už teď se postupně v krajích tvoří koalice, třeba v Pardubickém bude v široké koalici spolu vládnout také ODS a ANO. Může to vládním stranám uškodit ve sněmovních volbách, že se teď spojí s ANO? Nebo naopak může ANO uškodit, že se spojí s vládními stranami?

Je dobré být tady opatrný. Kombinace povolebních koalic na regionální úrovni jsou často velmi pestré. Třeba ve zmíněném Pardubickém kraji je hejtman sociální demokrat a ta nová koalice je opravdu mimořádně politicky široká. Široká koalice už tady byla předtím a teď, aby měla jistou většinu mandátů v zastupitelstvu, se do toho přibralo i ANO. Takže tam může hodně působit regionální specifikum.

Co se týče toho, jestli to může uškodit, tak je otázka, jak moc je to sledovaná záležitost. Krajské koalice byly často už v minulosti pestré a dopad na celostátní vnímání stran byl malý, protože tu regionální reprezentaci voliči příliš neznají, s určitou výjimkou hejtmana. Když se zeptáte běžného voliče, kdo tvořil v minulých letech exekutivní koalici na kraji, tak vám na to velmi pravděpodobně nedokáže odpovědět. Tipnul bych, že to ví tak jeden, dva z deseti. Takže hodně záleží na tom, jak je to debatovaná záležitost. 

Myslím si, že z hlediska těch stávajících voleb je hodně mediálně sledované, jaká koalice vznikne ve Středočeském kraji, i proto, že je blízko k Praze. Naopak si myslím, že některé perifernější regiony jako třeba Zlínský kraj, kde se pravděpodobně spojenectví ANO a ODS objeví znovu jako v minulém volebním období, budou dost stranou pozornosti.

Dále čtěte

Odevzdají demokraté Česko Babišovi s Putinem? Nemusí se to stát, brzy ale bude pozdě

KOMENTÁŘ / Krajské a senátní volby jasně ukázaly, že Česku hrozí návrat Andreje Babiše k moci. Za možné koaliční partnery…

Celková účast v krajských volbách byla necelých 33 procent. Jaký vliv to mělo na výsledky?

Když se díváte na tu účast, tak jsme asi na polovině toho, co bývá běžné ve sněmovních volbách. Tam bývá účast zhruba dvoutřetinová. Ta další věc, která tam hraje ne úplně zanedbatelnou roli, je fakt, že se nehlasovalo v Praze, která představuje zhruba pětinu voličů, což není rozhodně málo. Voličské chování v Praze se od řady regionů, kde se v pátek a v sobotu hlasovalo, velmi liší a je pro vládní strany výrazně příznivější. 

Volby se nepovedly Pirátům, v reakci na to rezignovalo celé vedení. Bylo to podle vás správné rozhodnutí? 

Když se díváte na fungování Pirátů, tak mají jednu přednost, která je současně paradoxně jejich velkou slabinou. A to extrémní otevřenost vnitrostranické komunikace, která je viditelná na jejich internetovém fóru. Přednost je to proto, že to umožňuje členům docela intenzivně participovat na životě strany, být vidět a získat tak pocit, že můžou něco ovlivnit. Nevýhoda je to proto, že jsou vidět vnitrostranické rozpory a může to působit znejišťujícím způsobem na vedení strany, které na to musí reagovat.

Piráti by měli problém asi v jakémkoliv vládním uspořádání.

Fakt, že teď odstoupilo celé vedení Pirátů, které je nedávno zvolené, je to několik měsíců, je podle mě sám o sobě trochu problematický. Protože pokud by po každých druhořadých volbách, jako jsou tyto krajské, a porážce v nich, odstupovalo celé zvolené vedení, tak to bude ochromovat řízení strany a schopnost držet se nějaké dlouhodobější politické strategie.

Samozřejmě jiná věc je osoba předsedy Ivana Bartoše, který funguje v čele strany prakticky od jejího založení, na rozdíl od většiny vedení. Nese i odpovědnost za velký problém, který dost přispěl k výsledku Pirátů, a to za nepodařenou digitalizaci stavebního řízení.

Jak hodnotíte to, že nejprve nechali o rezignaci vedení hlasovat, ale nakonec stejně rezignovali?

To je tím popsaným vnitřním fungováním. Ve chvíli, kdy máte na pirátském internetovém fóru takové reakce nespokojenosti, jaké máte, to tlačí na vedení. A vyvolává to kroky, které v jiných stranách nejsou úplně běžné. 

Dále čtěte

Bývalý budoucí premiér Ivan Bartoš půjde od kormidla. Je to nutné, ale není jasné, jestli bude lépe

NÁZOR / Co mají společného prezidentský kandidát Al Gore a končící předseda Pirátů Ivan Bartoš? Al Gore kdysi sám…

Jakou mají Piráti šanci, že do sněmovních voleb dokážou ty svoje vyhlídky vylepšit?

Podíváte-li se na průzkumy veřejného mínění, tak ty neodrážejí to, co se odehrálo v krajských volbách. V průzkumech ke sněmovním volbám Piráti nemají problém s překročením 5% hranice, což se teď stalo u krajských voleb a souvisí to s jejich specifickým charakterem a voličskou účastí. Pirátští voliči jsou většinou mladí lidé, kteří vnímají regionální volby jako ještě méně důležité než běžná populace.

Navíc v těchto volbách nekandidovali známější pirátští politici, kteří zasedají ve vládě a v parlamentu. Snaha vyhnout se kumulaci funkcí vede Piráty k tomu, že většinou mají na kandidátkách lidi, kteří nejsou moc známí. Dost se to liší od postupu jiných parlamentních stran, které běžně nominují poslance, senátory i ministry.

A pak ještě jeden faktor, který taky dlouhodobě má význam: Piráti vznikli jako protestní strana, což samozřejmě se současnou vládní pozicí nejde úplně dohromady. A navíc to ještě zvýrazňuje fakt, že sedí ve vládě, jejíž největší stranou je ODS, která je pravicová a v kulturních záležitostech spíš konzervativní. Piráti jsou v ekonomických záležitostech centrističtí, možná i mírně doleva směřující strana, v kulturních záležitostech jsou pak velmi liberální.

Ale obecně platí, že Piráti by měli problém asi v jakémkoliv vládním uspořádání. Zkrátka strana, která vznikla jako protestní a vymezovala se vůči establishmentu, může mít problém adaptovat se na vládní roli.