Polonista Jan Škvrňák, autor knihy Polsko na rozcestí: Politické dějiny 1981-2024 FOTO: Václav Jiroušek / Národní knihovna
FOTO: Václav Jiroušek / Národní knihovna
ROZHOVOR / Polsko má za sebou první kolo prezidentských voleb. V neděli 18. května v nich podle očekávání zvítězil kandidát vládní Občanské platformy (PO) Rafał Trzaskowski, nakonec však s mnohem menším náskokem, než předpovídaly průzkumy. Realistickou šanci na vítězství ve druhém kole, které se uskuteční 1. června, má tedy i jeho protivník Karol Nawrocki, podpořený konzervativní stranou Právo a spravedlnost (PiS). Pro liberálního premiéra Donalda Tuska by to znamenalo pokračování nezáviděníhodné situace, kdy mu nepřátelsky naladěný prezident vetuje klíčové legislativní návrhy nebo třeba i nominace velvyslanců. O výsledcích prvního kola, dynamice kampaně a vyhlídkách obou postupujících kandidátů jsme se bavili s historikem a polonistou Janem Škvrňákem.
Ještě před pár dny se novináři odborníků na Polsko ptali na to, proč se konzervativnímu kandidátovi Nawrockému tak nedaří v průzkumech. Nakonec ale za vítězným liberálem Trzaskowským zaostal jen o necelé dva procentní body. Kde se stala chyba?
Jedním z faktorů je bezpochyby kvalita polských výzkumů veřejného mínění, jež až na výjimky pokulhává. Existuje spousta agentur, které jsou pravděpodobně propojené s politickými stranami, takže nejsou příliš objektivní a nejspíše dělají některé výzkumy na zakázku. Takže zčásti jde určitě o nepřesnost nebo zaujatost výzkumných agentur.
Za další faktor považuji větší aktivitu Nawrockého, který je sice formálně nezávislým kandidátem, ale fakticky ho do boje vyslala opoziční konzervativní strana Právo a spravedlnost (PiS). A možná se do konečného výsledku propsala i poslední Trzaskowského aféra, kdy se ukázalo, že s ním spojení lidé si na Facebooku zaplatili velmi agresivní kampaň proti jeho soupeřům, přičemž tato kampaň byla placená ze zahraničí a Facebook ji pak smazal. Nawrockého na druhou stranu podle všeho nijak nepoškodila jeho vlastní aféra, když nedokázal vysvětlit financování svého druhého bytu.
A co další Nawrockého skandály? Říká se přece, že měl kontakty na gdaňské podsvětí a byl napojen na skupiny fotbalových chuligánů. Ani to mu neuškodilo?
Popravdě to považuji spíše za „aféru“ vymyšlenou jeho protikandidáty. Nawrocki chodí boxovat a v tomhle prostředí se z pochopitelných důvodů dostává do kontaktu také s různými pochybnými existencemi typu fotbalových chuligánů nebo lidí, kteří byli například odsouzeni za napadení. Když je někdo boxer, tak od něj prostě není možné očekávat, že chodí mezi intelektuály na čaj o páté.
Jan Škvrňák je český historik a polonista. Polské dějiny přednášel na Masarykově univerzitě a Univerzitě Karlově. Jako odborník na Polsko vystupuje v českých i slovenských médiích, pro polská média naopak komentuje dění v Česku.
Jaká byla dynamika předvolební kampaně? Už jste naznačil, že Nawrocki byl v závěru aktivnější než jeho hlavní soupeř…
Nawrocki zpočátku jen těžce získával podporu u svého přirozeného tábora, což jsou právě voliči PiS, protože to byl člověk do značné míry neznámý a lidé nevěděli, co si o něm myslet. Jejich důvěru tedy získával jen postupně, ale podle všeho se mu to nakonec povedlo. V jeden okamžik dokonce Nawrockého předběhl i kandidát krajně pravicové Konfederace Sławomir Mentzen, který se dostal v průzkumech asi ke dvaceti procentům. Jenže pak nešel na několik důležitých debat, a když už do jiných přišel, tak v nich nebyl příliš silný a zaznělo tam od něj několik nejasných nebo kontroverzních myšlenek třeba ohledně potratů.
Přiblížil byste čtenářům právě osobnost Sławomira Mentzena? Skončil s odstupem na třetím místě, ale podle všeho jde o kandidáta, který je velmi oblíbený mezi mladými Poláky.
Mentzen je předseda libertariánské strany Nová naděje, která je v koalici s nacionalisty sdruženými v hnutí Konfederace. Takže jde vlastně o neobvyklý mix libertarianismu a národovectví. Programově Konfederace podporuje co nejnižší daně, zároveň je ale velmi napravo v kulturních otázkách, takže se vymezuje proti potratům, migračnímu paktu, Green Dealu nebo jejich slovy „duhové propagandě“, tedy právům LGBT osob.
Proč někoho takového volí zrovna mladá generace, kterou by si člověk spojil spíš s liberálními až levicovými názory?
Protože mladá generace hledá někoho nového, neokoukaného, zkrátka už nechce soupeření Práva a spravedlnosti s Občanskou platformou, které trvá posledních dvacet let. Ve voličské skupině mezi 18 a 29 lety tedy v neděli zvítězil právě Mentzen, druhý pak byl kandidát radikálnější levice Adrian Zandberg, který celkově získal necelých pět procent hlasů.
Hodně lidí zaskočilo, jak dobře si vedl Grzegorz Braun, tedy kandidát Konfederace polské koruny. Co je zač tento člověk? Často bývá obviňován z antisemitismu.
On taky antisemitou skutečně je. Věří, že Polsko ovládají židovské elity a že si tu chtějí vybudovat tajnou podzemní základnu. Z tohoto důvodu je třeba proti výstavbě velkého letiště ve středu Polska, protože se domnívá, že právě tady se bude ona židovská základna nacházet.
Dalo by se tedy říct, že sdružuje tvrdě konspirační část polských voličů?
Ano, a skutečně dosáhl dobrého výsledku, více než šesti procent hlasů, což se vůbec nečekalo. Vnímám to primárně jako systémovou kritiku vlády i opozice, zkrátka kritiku úplně všeho. Braun je dokonce natolik radikální, že byl vyloučen z Konfederace, která je přitom na polské politické scéně napravo od Práva a spravedlnosti.
Jaká je teď, před druhým kolem, výchozí pozice obou postupujících kandidátů? Ještě před prvním kolem v souboji s kandidátem PiS podle průzkumů dominoval Trzaskowski, jenže jak jsme si řekli, samotné volby pak průzkumům příliš neodpovídaly.
Je to dost otevřené a Nawrocki má podle mě reálnou šanci zvítězit. Když se podíváme čistě na součty obou táborů, konzervativci mají dokonce mírný náskok, jenže takhle jednoduše to fungovat nebude. V Polsku se říká, že voliči nejsou pytle s bramborami, aby je neúspěšný kandidát prostě hodil tomu, koho podpoří.
Očekávám, že na liberální části politického spektra většina voličů neúspěšných kandidátů podpoří Trzaskowského, protože jde pro ně o klasické menší zlo. Naopak Nawrocki určitě nemůže počítat se všemi voliči dvou dalších krajně pravicových kandidátů, tedy Brauna a Mentzena. Zvláště u voličů Brauna očekávám, že většina z nich zůstane doma, protože pokud kritizují celý politický systém, nemají důvod volit jednoho ze dvou postupujících kandidátů.
U voličů Konfederace to pak vždycky bylo tak, že když jejich kandidát nepostoupil, zhruba ze dvou třetin volili kandidáta PiS. Zbytek pak buď nešel k volbám, nebo dokonce zčásti volil kandidáta Občanské platformy, zřejmě kvůli tomu, že jde o ekonomické liberály. Bude se hrát především o to, jestli u konfederačních voličů znovu převáží hledisko kulturní, ve kterém jsou ještě radikálnější než PiS, nebo naopak ekonomické.
A pak je tu ještě otázka voličské účasti, která se v Polsku ve druhém kole obvykle zvyšuje.
Ano, část voličů si tradičně počká na druhé kolo. Jak už jsem zmínil, dvacet let proti sobě ve druhém kole vždycky stál kandidát PiS proti kandidátovi Občanské platformy, takže si spousta voličů v prvním kole ušetří čas a přijde až na kolo druhé, které je skutečně rozhodující.
Jaká budou podle vás hlavní témata kampaně před druhým kolem?
Trzaskowski už se nechal slyšet, že půjde o souboj mezi Polskem normálním a radikálním. Takže to asi bude do velké míry otázka světonázoru, typický spor progresivismu s konzervatismem, ačkoli v těchto volbách nebylo téma LGBT tak významné jako v těch minulých, kdy ho často akcentoval dosluhující prezident Andrzej Duda.
Navíc můžeme bezpochyby očekávat pokračování sporu o podporu Ukrajiny a přítomnost ukrajinských uprchlíků, což je v Polsku čím dál větší téma a výrazně se objevovalo už v kampani před prvním kolem. Dokonce i Trzaskowski se dopustil některých výroků, které nebyly vůči Ukrajincům příliš přívětivé.
Nawrocki se pak bude bezpochyby pokoušet získat voliče Konfederace kritikou migračního paktu, migrace obecně a Green Dealu. Oba kandidáti se také budou právě na příznivce Konfederace snažit apelovat slibem snižování daní, což je samozřejmě úplně v nesouladu se stavem polského rozpočtu, který musí vydávat pět procent HDP na obranu.
Čistě prakticky, jak může prezident slíbit snížení daní? To přece asi není v pravomocích polské hlavy státu.
Prezident v Polsku může na rozdíl od toho českého předkládat návrhy zákonů, ale jde spíš o to, že bude tlačit na vládu, případně vetovat rozpočet. Polský prezident je ze své podstaty značně destruktivní politickou figurou, která toho může hodně zablokovat, ale nemá možnost nic moc vytvářet.
Ve volbách se tedy hraje i o to, jestli bude mít liberální vláda Donalda Tuska možnost vládnout a něco prosadit, nebo se bude muset i nadále potýkat s prezidentským vetem.
Přesně tak, veto hlavy státu v Polsku je přehlasovatelné pouze dvoutřetinovou většinou v Sejmu a takovou parlamentní většinu za poslední čtvrtstoletí žádná vláda neměla. Pokud by tedy Nawrocki zvítězil, premiéru Tuskovi by nezbývalo než se s ním pokusit domluvit nebo s ním vyhandlovat zákony výměnou za prosazení něčeho, co by chtěl právě prezident.
Jenže přinejmenším s dosluhujícím prezidentem Dudou žádná velká dohoda možná nebyla…
Snad maximálně v otázce zahraniční politiky, ale jinak nejspíše ne. Obě hlavní polské strany potřebují pokračovat ve vzájemném konfliktu, aby si udržely svoji pozici, a na tom se pravděpodobně nic nezmění ani po těchto volbách.
