Útok Ruské federace na Ukrajinu definitivně uzavírá éru iluzí ve vztazích Západu a Ruska. To, co bylo Polsku zřejmé už řadu let, se musí stát samozřejmostí také pro všechny západní státy. Ruská invaze do nezávislé Ukrajiny ukázala pravou tvář Vladimira Putina, píše Mateusz Morawiecki.

Rusko už může zastavit pouze jednota Západu a Ukrajiny. Na pochybnosti zde není místo. Evropská unie a NATO nesmí dovolit, aby byť jen na okamžik vznikl dojem, že jsou připraveni obětovat budoucnost Ukrajiny tomu, jen aby se opět nastolil mír.

Dále čtěte

Ruský opoziční historik Andrej Zubov: Není důvod ke klidu, svět čeká velká válka

Uznání nezávislosti tzv. Luhanské a Doněcké lidové republiky nebylo rozhodně cílem ruské diplomatické a vojenské kampaně posledních tří měsíců. Tato…

Na přelomu listopadu a prosince minulého roku jsem se zúčastnil jednání se zástupci více než desíti členských států Evropské unie. Byli jsme v té době uprostřed plynové krize a Polsko už delší dobu bojovalo s provokacemi ze strany Běloruska, které bylo silně závislé na Rusku. Varoval jsem, že se může jednat o předehru k něčemu mnohem většímu a nebezpečnějšímu. Ve čtvrtek ráno, kdy po leteckých a raketových útocích ruská vojska zahájila velké množství útoků na Ukrajinu, se vyplnil ten nejhorší scénář.

Ruské kroky jsou jako domino – jeden pohyb způsobuje další a další. A Putinův konečný cíl je jasný: obnovit Rusko jako imperiální mocnost. Svůj stesk po epoše stalinské dominance Sovětského svazku přetavilo Rusko v mezinárodněpolitickou agresi. Putinova vize je taková, že posílení ruské dominance vyžaduje, aby ovládl bývalé sovětské republiky, které jsou v současnosti samostatnými státy.

Nemilosrdný útok na Ukrajinu je další kapitolou příběhu znovuzrození ruského imperialismu. Vladimir Putin tento svůj plán uskutečňuje už léta. Začal útokem na Gruzii v roce 2008, po němž následovala okupace Krymu v roce 2014. Dnes se chystá ovládnout celou Ukrajinu. A nedělejme si iluze: může to být jen začátek. Zítra mohou přijít na řadu Lotyšsko, Litva, Estonsko, ale také Polsko.

Transatlantická bezpečnost je nedělitelná. Ohrožení třeba jen jediného státu euroatlantického společenství představuje nebezpečí pro každého dalšího člena NATO a EU. Jeden za všechny, všichni za jednoho. Na tomto základě, na solidaritě a jednotě, vybudovala Evropa po roce 1945 mír a blahobyt. Nyní se Putin pokouší vyhodit do povětří celou poválečnou bezpečnostní strukturu.

Až dosud se Putinovi tento cíl dařilo realizovat, protože po jistou dobu nemusel čelit adekvátním reakcím protistrany. Jeho dlouhodobá strategie byla založena nejen na nechutném násilí, ale stejnou měrou na zákeřné propagandě a budování sítě ekonomické závislosti.

Dále čtěte

Ukrajinský Mnichov Západu: O ruské postimperiální nostalgii a harašení zbraněmi

Ruská armáda stojí na hranicích suverénní Ukrajiny. Kreml si jen tak, jako by se nechumelilo, demonstruje, že může svého souseda…

Rusko nastražilo na Evropu past v podobě energetické závislosti. Výstavba plynovodu Nord Stream 2, jenž spojuje Rusko a Německo, ukázala, kolik politiků v EU je ochotno prodat západní hodnoty za možnost udělat dobrý obchod. Rozhodnutí Německa zastavit proces certifikace bylo nezbytné a očekávané, nicméně musí dojít k definitivnímu odstavení tohoto plynovodu. V témže duchu bychom měli uvažovat také o Nord Streamu 1, což jsem přednesl v rámci čtvrtečního zasedání Evropské rady.

Dnes vidíme, že cenou, již bude třeba zaplatit za evropskou naivitu, je krev Ukrajinců. Po více než třicet let relativního míru se Západ sytil iluzí, že pád Berlínské zdi v roce 1989 a rozpad Sovětského svazu o dva roky později s sebou přinesly „konec dějin“. Dnes se však dějiny vracejí v plné síle – a to včetně války. Politika a politici proto musejí opět zvážnět. Krev našich ukrajinských sousedů, přátel a bratrů si od nás žádá rozhodnou reakci.

Válka, kterou Putin vyhlásil Ukrajině, je rovněž bitvou o duši Západu. Nadešla chvíle, kdy musíme jakožto Západ prokázat, že nepodlehneme tyranii. Nadešel čas, kdy musíme dát najevo, že o hodnotách, jako je svoboda a právo národů na sebeurčení, dovedeme nejen mluvit, ale rovněž za ně i bojovat.

Polsko stojí bok po boku Ukrajině a ukrajinskému národu. Nesouhlasíme s žádnými ústupky vůči Rusku, které by narušily územní celistvost a nezávislost ukrajinského státu. Existuje pouze jediná cesta, abychom toto nedopustili. Sjednocený Západ, EU ruku v ruce s USA, Velkou Británií a dalšími spojenci musejí na Rusko uvalit tak mohutné hospodářské sankce, aby zcela zparalyzovaly operativní schopnosti putinovského režimu. Balík sankcí, který jsme já a dalších 26 předáků Evropské unie ve čtvrtek večer schválili, je věc vítaná. Čas vyjednávání skončil. Vladimir Putin porušil všechny sliby, které nám v průběhu posledních týdnů dal. Proto se musí setkat s reakcí silnější než kdykoli doposud.

Dále čtěte

Mýtus Velké vlastenecké války v politice Putinova Ruska (2.)

Od prvních měsíců roku 2014, na pozadí ukrajinské Revoluce důstojnosti a navazující silové ofenzivy Ruské federace, se světová veřejnost ocitá…

Konec éry iluzí otevírá před EU, NATO a celým Západem zcela novou dějinnou kapitolu. Je nutné vykročit do éry zodpovědnosti. Rusko musí pocítit tíhu toho, že porušilo základní principy mezinárodního práva. Veškeré národy, jimž záleží na míru, by se měly sjednotit v sankcích proti Rusku, které by měly mířit především na politické vedení země a s ním provázané byznysové elity.

Musíme těmto lidem dát zřetelně najevo, že návrat k „business as usual“ neproběhne, dokud nebude na Ukrajině opět bezpečno a dokud nebude opět ve svých mezinárodně uznaných hranicích. Nastal čas zbavit se iluzí, že svět se stane bezpečným místem, aniž bychom se o to museli snažit. Za mír je vždy třeba bojovat. Míru nikdy nelze dosáhnout bez práce.

(Text vyšel v The Financial Times.)