Návštěva amerického ministra zahraničí je pro země velikosti České republiky vždycky významnou událostí. Vždyť naposledy tu v této roli byla před osmi lety Hillary Clintonová. Ta během svého čtyřletého působení stihla přijet dokonce čtyřikrát, ale zaprvé to bylo v době, kdy zde USA zvažovaly postavit radar, a za druhé byly dvě návštěvy spíš společenského charakteru.
V roce 2010 šlo o podpis dohody Nový START a v roce 2011 o účast na pohřbu Václava Havla. Samostatně tu byla jen jednou. Trumpova administrativa přitom v tomto ohledu střední Evropu nezanedbává. Současný ministr Mike Pompeo se například do Polska vydá už podruhé a jeho předchůdce tam byl dokonce třikrát. Právě Polsko se stává klíčovým evropským spojencem USA. Česká republika by toho měla využít.
Polská zahraniční politika
Úřadující vláda a prezident Polska ze strany Právo a spravedlnost Trumpovi částečně vyhovují podobným politickým zaměřením, ale důvody pro vzájemnou náklonnost jsou hlubší. Polsko jako jeden z mála evropských členů NATO plní doporučení vydávat na obranu alespoň 2 procenta HDP. Zároveň dlouhodobě investuje do vojenské infrastruktury určené pro americké vojáky, ať už se jedná o sklady, výcvikové prostory a nebo velitelství.
Poláci také dlouhodobě usilují o navýšení počtu amerických vojáků, kteří jsou v zemi dislokováni. Právě proto v loňském roce podepsalo Polsko se Spojenými státy Společnou deklaraci o vojenské spolupráci, v jejímž rámci má dojít k přesunu dalšího jednoho tisíce amerických vojáků k našim sousedům. Celkový počet by tak byl pět a půl tisíce. Text dohody, která to má stvrdit, je připraven a k jejímu podpisu by mělo dojít 15. srpna právě při návštěvě Mikea Pompea.
Dobrý spojenec USA a Evropy
Vzhledem ke sporům, které Polsko vede s EU, se to může zdát zvláštní, ale největší země Visegrádu se v bezpečnostní oblasti chová jako zodpovědný partner i vůči evropským sousedům. Ponechme stranou vnitřní politiku, útoky na lidi jiné sexuální orientace a další věci, které lze Varšavě právem vyčítat. V zahraniční a bezpečnostní politice bychom se od ní mohli a měli učit.
Polští politici tak například nejásají nad tím, že navýšení počtu amerických vojáků u nich má být na úkor Německa. Polský velvyslanec při NATO doslova prohlásil, že dávají přednost celkovému navýšení v celé Evropě, vnímají význam americké vojenské přítomnosti v Německu a také chtějí udržovat s Berlínem dobré sousedské vztahy. Je chvályhodné, že jasná orientace na USA není v Polsku vykoupena rezignací na evropské partnerství.
Jádro, 5G a Čína
Situace se má tak, že zatímco do Polska jede americký ministr zahraničí podepsat významný dokument stvrzující vzájemné spojenecké závazky, k nám jede přemlouvat premiéra, aby nenechal Dukovany dostavovat Rusy a Číňany, 5G sítě budovat Huawei s vazbami na čínskou armádu a celkově se orientoval více na Západ. Po premiérově návštěvě v USA jsme se krátkodobě dočkali jakési otočky tímto směrem dočkali.
Nicméně zřejmě i vlivem politické reality a spojenectví s prezidentem to bohužel dlouho nevydrželo. Pompeova návštěva je příležitostí, jak alespoň něco změnit. Bylo by naivní si myslet, že by ČR stejně jako Polsko přijala stálou přítomnost americké armády, nebo alespoň budovala infrastrukturu nutnou pro její nasazení v případě potřeby. Nicméně by bylo dobré alespoň zastavit pomalé, leč vytrvalé úkroky směrem k Moskvě a Pekingu.
Potřesení rukou
O mnohém svědčí i skutečnost, že Pompeo vystoupí i v senátu a setká se s jeho předsedou Milošem Vystrčilem, byť se tato informace do oficiální tiskové zprávy popisující návštěvu v celém regionu nevešla. Zato se tam dostala noticka o tom, že krom setkání s premiérem dojde i ke zdvořilostní návštěvě (courtesy call) prezidenta. Vypadá to tedy, že se americký ministr zahraničí ani nebude obtěžovat, aby s prezidentem o něčem podstatném jednal.
Podají si ruce, prohodí pár slov, Pompeo s diplomatickým úsměvem přestojí několik pokusů o bonmot, nechá pana prezidenta vypovídat, a pojede zase dál. Je to lepší než nic, vzhledem k jeho minimálním exekutivním pravomocem v oblasti zahraniční politiky jej mohli vynechat úplně. Spojené státy mají zjevně o oblast střední a východní Evropy zájem. Bylo by ale dobře, aby sem nemuseli Američané své zástupce posílat jen hasit požáry typu Huawei a Dukovany.