Odporovat tolerování rasistických a antisemitských projevů v současné popkultuře a hledat proti nim vhodný paragraf šikovného advokáta leda pobaví. Nejsilnější zákonný klacek v řadě zemí je takzvané popírání holokaustu. Avšak označovat pouze a jedině samo popírání holokaustu za trestný čin je ve skutečnosti pouhý alibismus ze strany většinové euroamerické kultury, její snaha očistit své černé svědomí.
Hrůznost systematického likvidování Židů, pro které se vžil termín holokaust, je dnes užíván i jako expresivní superlativ pro nejrůznější jiné etnické čistky, jejichž rozsah i podstatu nelze s hubením Židů svým rozsahem nikterak srovnávat. Objektivně posuzováno, skutečný holokaust (úplné spálení, v původním významu rituální oběti) se nezdařil. Židovský národ stále žije, a to víc než úspěšně. Obývá bohatý a demokratický stát, který se dokázal ubránit vnějším nepřátelům. Tisícovkami patentů vylepšuje život našeho civilizačního okruhu. Dalo by se říci, že i přes šest milionů jeho obětí se jednalo o velmi nepodařený holokaust. Sami Židé užívají slovo šoa, tedy zničení nebo spíše velké neštěstí. Jedno z mnoha neštěstí, která je postihovala po celou dobu jejich národní existence.
Ono „velké neštěstí“ neznamenalo pouze koncentráky, plynové komory a krematoria, ale hlavně hromadné popravy, úděsné životní podmínky v táborech i mimo ně, které zákonitě vedly ke smrti. To vše se po dobu několika let vztahovalo na celé obrovské území, kde Židé po staletí žili. A zejména byli jakožto Židé už nevývratně stigmatizováni. Navzdory tomu židovský národ kompletně zholokaustován naštěstí nebyl.
Události, které se nazývají šoa, však tvoří důležitou součást židovské identity. Násilí a útlaku byli Židé vystavováni v antickém Římě, pak ve Španělsku, Francii, Německu, Rakousku, Polsku, Rusku, byli spolu s křesťany v podřadném postavení v Osmanské říši, prakticky všude. To násilí ale bývalo rozptýleno v čase i prostoru. Teprve šoa ve 20. století Židům ukázala, že jakákoli integrace (v historii zákony blokovaná) nepomůže, že zůstanou navěky Židé, a pokud se na to budou snažit zapomenout, „nějaký gój jim to připomene“.
Fakt šoa zastínil původní ideu sionismu, nebo ji postavil na zcela jinou úroveň. Tvrdit o dnešním Izraeli, že se jedná o sionistický stát, je velmi nepřesné. Značně obecná Balfourova deklarace, vycházející z myšlenky, že každý národ by měl mít své výsostné území, vyústila právě po šoa v usnesení OSN o vzniku státu Izrael. Následné události jsou známé, a jediný, kdo toto rozhodnutí od základu stále popírá, jsou ve své většině arabské státy. A starý antisemitismus jen proměnil svou nálepku na antisionismus, vzkvétající v levicové Evropě (hnědá pravice si v tom ohledu nebere servítky).
Jak jsem naznačil, šoa je jedním z principů židovské identity – ověřili si totiž prostřednictvím šoa v praxi, že Židy zůstanou stále všichni, ať se jakkoliv snaží integrovat, a vědí, že šoa současně legitimizuje potřebu jejich vlastního státu. Výroky, že Židé „popularizují“ holokaust proto, aby na tom zase něco vydělali, jsou na argumentační úrovni Protokolů sionských mudrců. Někteří známí židovští intelektuálové, stavící se proti Izraeli, bagatelizují zkušenost šoa, potažmo onoho nepřesně užívaného holokaustu. Snaží se vyhnout kolektivní zkušenosti svého národa, chtějí hlásat protižidovská ideologémata, snad proto, aby nebyli považováni za ty „ošklivé Židy“. Ale ať mluví cokoliv, Noam Chomsky zůstane pro antisemity stále jen užitečným idiotem, Židem, který se nepovedl (jako Karel Marx).
Odvážím se tvrdit, že na základě současné situace Židů užívat pojem holokaust ve svém hlavním významu a trestat jeho popírače nemá žádný smysl. Oproti tomu je třeba vnímat šoa jako tragické vyvrcholení dlouhodobého tlaku, který vedl k reálnému a jedině možnému řešení – ke vzniku jejich národního státu na historickém území. Popírat holokaust, plynové komory, počty mrtvých je bezvýznamná pitomost, diskvalifikující jejich zastánce. Upírat ale izraelským Židům právo na stát a jeho obranu, podporovat politicky i ekonomicky jejich otevřené arabské nepřátele, zastírat historicky setrvalý antisemitismus antisionismem je jen pokračováním starých evropských a islámských antipatií. Ve svém souhrnu to vše představuje nejen přehlížení, ale fakticky popření existence šoa. To ovšem vzhledem ke zmíněnému alibi v podobě trestnosti popírání holokaustu má údajně své „morální“ oprávnění a trestné není. Což nikterak neznamená, že není hanebné.
