FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
KOMENTÁŘ / Smlouva o obranné spolupráci se Spojenými státy posiluje vztahy s klíčovým spojencem v NATO v době, kdy Rusko vojensky expanduje nedaleko našich hranic. Tento vývoj přivádí do varu místní proputinovskou scénu, podobně jako dříve projekt amerického radaru.
Dohoda mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými, kterou schválila vláda, navazuje na podobné smlouvy, jaké již mají všechny členské země NATO střední a východní Evropy. Naposledy ji navzdory křiku proruské opozice schválil slovenský parlament. Česko patří mezi několik posledních států Aliance, které ji dosud nemají.
Znepokojení putinovci
Dnes je nejvyšší čas transatlantickou vazbu prohloubit. O jejím významu svědčí také fakt, že v obou světových válkách došlo ke zlomu až po zapojení americké armády. Dohodu mají obě země podepsat v nejbližší době, poté ji bude ratifikovat parlament a prezident.
Tento vývoj není po chuti parlamentní ani mimoparlamentní opozici brojící proti údajné kolonizaci Česka západními mocnostmi a zejména Američany, které považuje za původce válečného konfliktu na Ukrajině.
Vzrušená debata se dá očekávat při schvalování smlouvy v poslanecké sněmovně. O tom svědčí reakce SPD, že „nechce na našem území žádná cizí vojska anebo výstavbu základny ani vytvoření podmínek pro případnou její výstavbu do budoucna“. Okamurův poslanec Radovan Vích si ještě přisadil, že „je potřeba jasně odmítnout potenciální umístění jaderných zbraní na území České republiky“.
Jediné jaderné zbraně na našem území skladoval Sovětský svaz a dnes hrozí jadernou válkou celému světu jeho imperiální následovník Putin. Vích a jemu podobní by tedy měli vysvětlit, proč se tak usilovně podbízejí diktátorskému režimu, který chce zničit celý Západ.
Mohl by přijít i Hitler
Okamurovci a komunisté, tradiční odpůrci NATO, nejsou sami. Ozval se i bývalý premiér Jiří Paroubek, jehož předchozí projekt LEV 21 zkrachoval. Nyní se snaží spojit radikální levicové síly a vrátit se zpět do politiky. Nezůstává nic dlužen svým pověstným výrokům, že může schvalovat zákony s komunisty i Marťany.
Paroubek je dnes bizarní postavou politického suterénu. Účastní se mnoha demonstrací za účasti komunistů včetně Marty Semelové nebo extremistů z opačného okraje spektra typu Tomáše Vandase. Tato společnost Paroubkovi nevadí.
„Myšlenky komunistů tolik nezkoumám, podstatné je, jestli souhlasí s akčním programem, který máme. S předsedkyní KSČM Konečnou si rozumíme. Mohl by tam přijít klidně Adolf Hitler. Já lidi nekádruji, to kádrují média,“ sdělil v březnu DVTV. Co dnes říká na dohodu?
„Takto pojatá smlouva otevírá vrátka, nebo spíš velká vrata k tomu, aby tady byla v krátké době umístěna základna Spojených států se všemi důsledky, které by to mělo. To znamená, že by to přispělo k dalšímu růstu napětí ve střední Evropě a zcela nepochybně by to nebylo bez reakce Rusů,“ varuje Paroubek, přestože dohoda nic takového nepředjímá.
Zvou sem cizí vojska
Podle Paroubka bude spolupráce Česka s USA tématem květnové demonstrace odpůrců vlády na Václavském náměstí. Tentokrát ji organizuje Ladislav Vrabel, který označil smlouvu – stejně jako další proputinovští aktivisté z hnutí Trikolora – za zvací dopis.
„Dělají za našimi zády to, že sem zvou cizí vojska, ale v zásadě ta smlouva má jenom jeden účel. A to, aby otevřela hranice České republiky americkým vojákům, americké vojenské technice a aby dala možnost Američanům, aby na našem území s těmi zbraněmi operovali,“ řekl Vrabel po soudu, kde dostal podmínku za šíření dezinformací.
Naznačil další záměry své skupiny. Nemají už čas čekat na volby. „Půjdeme na ulici a změníme ten systém,“ sdělil v bojovné náladě. Podobnou rétoriku lze očekávat při prvomájových akcích pořádaných KSČM a obskurním národoveckým společenstvím, mimo jiné na pražském Vítkově.
Putinova pátá kolona nezastírá, že chce otočit zahraniční kurz na východ. Využívá ekonomických problémů zanechaných předchozí garniturou a eskalovaných válečným konfliktem. Stupňuje hysterii proti pomoci Ukrajině a spojencům v NATO, nikoli poprvé.
KSČM na stráži
Stačí si vzpomenout, co se odehrávalo před rokem kolem úvah vybudovat americkou základnu. Tuto potenciální možnost, nikoli konkrétní návrh, o kterém se jedná, zmínila ministryně obrany Jana Černochová.
V té době začínaly rozhovory o obranné spolupráci se Spojenými státy, které dnes spějí do finále. Bouře, která se strhla, připomínala zuřivý odpor proti americkému radaru. Putinovci v řadách ANO, SPD a národovecké fronty se odkopali, ačkoli důvody pro úzkou vojenskou spolupráci jsou po ruské invazi naléhavější než dřív.
„Udělám vše proti tomu, aby jakákoliv základna cizího státu stála na území České republiky. Garantuji vám jako politička KSČM a především jako matka a žena: Jen to zkuste a popereme se stejně jako o ten radar v Brdech!“ varovala tehdy šéfka komunistů Kateřina Konečná.
Současní putinovci se chovají stejně agresivně jako iniciativa Ne základnám, která sdružovala padesátku krajně levicových a komunistických subjektů. Řada z nich bojovala nejen proti americkému radaru, ale zároveň proti kapitalismu. Stali se vítaným zdrojem pro ruskou propagandu, spekulovalo se o financování protestů Kremlem.
Tento projekt původně podporoval i tehdejší premiér Paroubek. Začal s Američany o radaru jednat, než mu v průzkumech vyšlo, že jeho voliči u nás „cizí“ vojáky nechtějí. Radar padl v roce 2009 na základě rozhodnutí administrativy Baracka Obamy, jenž tehdy naivně resetoval vztahy s Putinem. Byl to hluboký omyl.
Pokračovatelé Ne základnám
Dnes je situace geopoliticky diametrálně odlišná. Základny NATO chtějí na svém území vybudovat země východního křídla Evropy (Pobaltí, Polsko, Rumunsko), nejvíce ohrožené Putinovým imperialismem. Rotovaly by na nich americké jednotky, které by posílily dosavadní vojenské kontingenty na území řady západních zemí.
Demokratické vlády nemohou přehlédnout ruská zvěrstva na Ukrajině a výhrůžky zpoza zdí Kremlu, že zničí západní svět. Otázka národní bezpečnosti je dnes jednou z klíčových priorit. Je nezbytné pro ni vytvořit technické a logistické podmínky. Bez pomoci spojenců by naše země padla za několik dní.
V tomto kontextu jsou polemiky o americké základně přehlídkou marnosti. Pokračovatelé hnutí Ne základnám v nejrůznějších dresech znovu bijí na poplach. Skutečným problémem je spolupráce se spojenci jen pro kolaboranty, převlečené za „mírotvorce“, kterým vadí účast naší země v západních strukturách natolik, že by šli klidně s komunisty vítat ruské okupanty jako v roce 1968. Bez nadsázky.
