Vláda Petra Fialy (ODS) FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
FOTO: Pavel Hofman / FORUM 24
KOMENTÁŘ / Strany vládní koalice zažívají další turbulenci. Téma se formálně týká otázky přijetí eura, ale ve skutečnosti jde spíše o to, že marketingová posedlost Starostů a nezávislých (STAN) vyvolává docela pochopitelné alergické reakce u všech ostatních koaličních stran.
Byla by to asi jenom taková bouře ve sklenici vody. Může ale jít už i o poslední kapku, kterou pohár trpělivosti přeteče. Poprask, kterým v pondělí žily vládní strany, se rozpoutal poté, co ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák za STAN oznámil jmenování zmocněnce pro euro. Ukázalo se totiž, že šlo o nekonzultovaný krok, a pojem „zmocněnec“ navozuje dojem, že jde o zmocněnce vlády. Petr Zahradník je sice respektovaným ekonomem a odborníkem na hospodářské otázky Evropské unie, nicméně vláda jej nezmocnila. Jde tedy o nezmocněného zmocněnce, což působí směšně a Zahradník si to jistě nezaslouží.
Opět se tu projevil nově nastoupený styl „hnutí“ STAN, které chce na sebe mermomocí upozornit i metodami, jež nejsou vůči partnerům férové. Předseda strany a ministr Rakušan vnitra pořádá debaty „bez cenzury“ s babišovským sloganem „staráme se o lidi“. Slibuje přitom zvyšování platů, které si s nikým nedomluvil, a vykládá o státním vykupování akcií energetického gigantu ČEZ. A také mu vůbec nepřipadá bizarní, že se chce jako ministr vnitra „starat o lidi“ a zrovna náhodou se s nimi baví „bez cenzury“. Využívá přitom rozlícené spoluobčany k natáčení svých videí, aby vedle nich vypadal jako odvážný a vnímavý lídr.
Možná by měl někdo Rakušanovi říct, co je to ministr vnitra a jaké má vzhledem k řízení represivního aparátu státu skutečné úkoly. Jestli něco v demokracii ministr vnitra dělat nemá, tak je to starání se o lidi. A jako šéf údajně liberální formace by to s tím staráním také neměl právě přehánět.
Zpátky ke zmocněnci pro euro. Ministr bez ministerstva má tedy nyní zmocněnce bez zmocnění. Respektive každý z nás si může k čemukoli zmocnit kohokoli a má to podobnou váhu. Kromě Petra Zahradníka si takovou směšnost nezaslouží ani euro. Je to totiž navzdory tunám lží od různých českých nacionalistů a vykuků, kteří vydělávají na kurzových rozdílech, dobrá a silná měna. Způsob, jakým se rozhodl ji prosazovat Martin Dvořák, k dobrému výsledku, kterým by přijetí eura jistě bylo, nejspíš nevede.
Abychom však byli vůči Dvořákovi spravedliví, tak problém české vlády s eurem tkví v mentálním nastavení části ODS. Té části, která se ještě neemancipovala od smutného otce zakladatele Václava Klause, který aplikoval na svoji politickou kariéru známou píseň Pepy Nose. Vyrazil s námi na Západ s takovou vehemencí, až jsme s hrůzou zjistili, že došel na Východ. On zasel tu nacionalistickou setbu a současná nedůvěra Čechů vůči euru je jeho sklizní. Naši společnost tím pouze zakonzervoval v nesmyslné nehybnosti a tu je třeba prolomit. To je práce, která skutečně čeká na odvážného lídra, který by s takovým programem dokázal třeba i vyhrát volby. To by ale chtělo velkou dávku sebevědomí.
Euroskepticismus, který šířila obstarožní ODS, byl jen jedním z projevů nezralosti zdejší scény, jakou byl koneckonců na druhé straně i naivní eurooptimismus. Nebylo nutné vše evropské kritizovat a zpochybňovat a také nebylo nutné všechno evropské chválit. Obě polohy dokládaly, že jsme se dívali na EU stále nesmyslně zvnějšku, třebaže jsme už byli dávno uvnitř. Proto se tam naši politici neuměli příliš chovat a také ani nedokázali nic moc prosadit. Navíc si obvykle nacházeli špatné kamarády, kteří náš vliv nezvyšovali, nýbrž spíše snižovali. Viz tragikomická příhoda našeho členství v uskupení V4.
Kabinet Petra Fialy se chová jako první česká vláda na půdě EU konstruktivně. Je to jistě zásluha premiéra i šéfů dalších vládních stran. Nicméně se to netýká vztahu ODS vůči euru. ODS se bojí tématu eura jako čert kříže. Už proto, že Babišovi vyšlo v průzkumech, že bránit Česko před eurem mu přinese body u jeho elektorátu. Jenže Česko se nepotřebuje ani trochu bránit před eurem, ale právě před Babišem. A právě to by mohlo opět přinést body ODS zase u jejího elektorátu, kdyby se tomu dalo ještě věřit, že to ODS fakt chce. Karta s eurem by jistě nebyla tak nebezpečná, jak si v ODS myslí. Mnohem nebezpečnější je nedostatek sebevědomí a zbabělost.
Lidé s rozhledem mají v naší zemi docela jasno. Přijetí eura by bylo pozitivním krokem hned ze dvou hledisek. Z ekonomického i z politického. Ten druhý důvod je přitom ten hlavní. Politický význam eura zásadně převažuje jeho přínos ekonomický, o němž se mohou vést spory.
Platí ale, že koruna je pro českou ekonomiku spíše zbytečný luxus než nějaká výhoda. Důkaz spočívá už v tom, že naše národní měna nás neubránila před inflací. Přitom to byl právě ten hlavní argument nacionalistů, že totiž bude mít naše ČNB možnost naši měnu ovlivňovat a její sílu upevňovat. Chmurný výsledek jsme v posledních letech viděli. Zažili jsme jednu z nejhorších inflací v Evropě. Samozřejmě za to nemohla jen koruna, nýbrž Babiš, který nám Čechům naši národní měnu pořádně poničil nezodpovědnou politikou. Ale sama skutečnost, že máme národní měnu, nám v turbulentních časech nic nepřináší.
Politický význam eura je ovšem zcela principiální. Jednalo by se o novou pojistku, že nás nějaká příští populistická a nebezpečná vláda nezavede tak snadno do ruského mocenského vlivu. Být v eurozóně by pro nás znamenalo získat pro naši zemi silnější postavení a také by to přineslo praktický užitek pro tisíce občanů, kterým by odpadly náklady na převod měny.
Uvnitř ODS se prý situace mění a už známe i členy této strany, kteří euro otevřeně prosazují. Doufejme, že jich bude přibývat. Babiš samozřejmě chce udržovat českou společnost co nejzaostalejší, aby ji mohl lépe ovládat. Proto je třeba Čechy přesvědčit o tom, že s nimi Babiš nemá žádné dobré úmysly. To se samozřejmě netýká jen eura. Ale také eura.
