Tak jsme se dozvěděli, že naší vládě přece jde o lidi, a protože se blíží volby, je čas prosazovat to nejlacinější ze všech opatření: zmrazení platů ústavních činitelů. Věc, která systémově ničemu nepomůže, na kterou ale leckdo slyší. A zase se prý budou zvyšovat důchody. To je všechno pěkné, kdyby ty skutečně špatně vynaložené peníze neutíkaly jinde.

Vratislav Mynář, toho času kancléř prezidenta, například neoprávněně získal dotaci. Ministerstvo financí, které prý chce tolik šetřit, rozhodlo, že žádné peníze vracet nemusí. To je tedy skutečně náhoda, že zrovna pan Mynář nemusí vůbec nic vracet, ačkoli mu peníze nenáležely. Když vládní činitelé říkají, že sami zákonodárci musí jít příkladem a zmrazit si platy, možná by bylo dobré, kdyby se to týkalo všech veřejně činných osob. Jenomže to, že v České republice vládne dvojí metr, víme už dávno.

Dále čtěte

Vracíme Čechům noviny. Předplaťte si Týdeník FORUM

Jestli i vám od doby, kdy předseda vlády vzal Čechům dva klíčové deníky, institut papírových novin chybí, máte právě nyní…

Vláda Andreje Babiše se okolí prezidenta republiky snaží zavděčit i jinak než přes kancléře Mynáře. Naposledy přiklepla prezidentské kanceláři 200 milionů korun navíc. Vůbec nevadí, že hlava státu většinu času vůbec nic nedělá, a když už se k nějaké činnosti rozhodne, dojde například k tomu, že je vážně poškozena dlažba na Pražském hradě. 200 milionů sem, 200 milionů tam, abychom parafrázovali klasika, tedy Miloše Zemana.

A nakonec tu máme vítěze soutěže o největšího příjemce veřejných peněz, premiéra Andreje Babiše. Tomu jsme nezaplatili jen jednu toastovou linku, tomu posíláme peníze dennodenně, ať na ně má nárok, nebo nemá. On sám totiž ovlivňuje pravidla tohoto nekonečného čerpání a Evropské unii se to zatím bohužel nepodařilo zastavit. Ale vláda raději vyhazuje peníze za posudky, které mají dokázat, že střet zájmů neexistuje, a chová se jako jedno z oddělení Agrofertu, kterým v podstatě už dávno je.

Je tedy vážně směšné poslouchat rádoby starostlivou ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou, která chce někde přidat tři stovky a někde zmrazit platy, místo aby se podívala na to, co se má dělat jako první. Jenže kdyby to udělala, musela by si také všimnout, v jaké vládě sedí, a na to se nechystá ani ona, ani zbytek sociální demokracie. Tedy alespoň do doby, než na podzim zaslouženě skončí v propadlišti dějin.