Velkým tématem, které v současné době bezprostředně souvisí s naším členstvím v Evropské unii, je Zelená dohoda pro Evropu neboli Green Deal. Energetická transformace se totiž stává alfou a omegou evropské integrace. Velmi důležité tak je, že vláda Petra Fialy si to na rozdíl od prezidenta Miloše Zemana uvědomuje a považuje Green Deal za příležitost. Skutečnost je taková, že Zelená dohoda a Evropská unie dnes už patří pevně k sobě a není možné je od sebe oddělit.
Ministr pro evropské záležitosti Mikuláš Bek v nedělních Otázkách Václava Moravce prohlásil: „Domnívám se, že to je v tuto chvíli vlastně osou evropské politiky, že energetická změna je prostě obrovská transformace vyspělého světa, která je v centru celé řady dalších událostí a aspektů politiky. Má obrovské dopady sociální a podobně, ale tohle je to, okolo čeho se bude točit evropská politika v následující dekádě,“ zdůraznil ministr Bek.
Není proto divu, že vláda Petra Fialy Zelenou dohodu pro Evropu, která si vytyčila jako cíl uhlíkovou neutralitu do roku 2050, nezpochybňuje a snaží se k ní přistoupit jako k příležitosti. Jak ostatně stojí v programovém prohlášení vlády: „Green Deal je pro nás příležitostí, jak investicemi do udržitelného rozvoje, čistých a obnovitelných zdrojů a cirkulární ekonomiky výrazně modernizovat českou ekonomiku, zvýšit kvalitu života a zlepšit životní prostředí. Vynaložené veřejné finanční prostředky musí směřovat do takových řešení, která povedou ke snížení emisí skleníkových plynů.“
Pokud totiž vyjdeme ze slov ministra pro evropské záležitosti Mikuláše Beka, který se v této záležitosti nemýlí, osou evropské politiky je dnes energetická transformace, a jestliže nechceme směřovat k evropskému okraji, musíme ji brát vážně a aktivně ji naplňovat. Cokoli jiného povede k tomu, že nám bude ujíždět vlak, a to nejenom politicky, ale samozřejmě i ekonomicky. Kolem Green Dealu se bude točit evropská politika a v našem zájmu rozhodně není stát mimo.
Když tedy domyslíme do důsledku, co by znamenalo to, co ve svém vánočním poselství navrhl prezident Miloš Zeman, tedy vyvázat se ze Zelené dohody pro Evropu, Česká republika by se tím odsoudila do marginální pozice, kdy by stála mimo to hlavní, co hýbe Evropskou unií. Samozřejmě je pravda, že energetická transformace má pro Česko i určitá rizika, proto je však nutné, aby česká politická reprezentace aktivně vstupovala do jednání o tom, jakým způsobem se Green Deal bude realizovat, aby to naše hospodářství a občany nepoškodilo a aby součástí energetické transformace byly i určité kompenzace a zohlednění naší situace.
Bez aktivního přístupu to však nepůjde. Výbornou příležitostí k tomu je i letošní české předsednictví Evropské unii, jak to i ve zmíněných Otázkách Václava Moravce zmínil bývalý ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček: „Předsednictví je skutečně možnost. Asi ne prosadit své vlastní zájmy, to bychom si neměli tady lhát, že nějaké zájmy si prosadíme, ale můžeme ukázat celé Evropě, že jsme schopni konstruktivně, aktivně ovlivňovat dění v Evropě, že jsme schopni případně řešit krize, které mohou v příštím roce nastat, společně třeba s našimi partnery v rámci tria Francie a Švédsko. Skutečně náš vliv na některé agendy může být větší, než je velikost naší země v porovnání s některými našimi sousedy.“
České předsednictví je výbornou příležitostí dát najevo svůj vztah k Evropské unii, jejíž jsme součástí, a posunout se tak dál, aby bylo jasné, že už je dávno pryč doba, kdy jsme to při našem minulém předsednictví v roce 2009 chtěli Evropě především osladit. Něco takového sebevědomá země, která ví, co chce, rozhodně nemá zapotřebí.