Již sedmou sezónu se miliony Švédů v úterý na tři týdny přilepilo k obrazovkám, kde v přímém přenosu veřejnoprávní televize SVT sledují Velké losí putování. Pořad vysílaný nonstop zhruba od půlky dubna do půlky května zachycuje v reálném čase migraci losů v severním Švédsku. Ti se už tisíce let každoročně touto dobou vydávají na své letní pastviny.

Rok od roku je přitom pořad ve stylu „slow-TV“ sledovanější – loni měl devět milionů diváků, o 30 procent víc než v roce předchozím. Reportérka New York Times, která o něm tento týden napsala, označila Velké losí putování za „nejžhavější pořad ve Švédsku“. A pravděpodobně moc nepřeháněla, vždyť vysílání má i téměř osmdesátitisícovou skupinu příznivců na Facebooku.

V USA si ho kromě zmíněného deníku všimla i televize NBC a napsala o něm například také ruská služba BBC. Nutno podotknout, že ke sledování je potřeba notná dávka trpělivosti, protože existují dlouhé úseky, kdy se takřka nic neděje. O to větší zážitek má člověk z akčnějších momentů. Jedním z diváckých vrcholů je přeplavání řeky Ångermanälven.

Dále čtěte

Tmavá kůže a modré oči. Podoba prvních Švédů v historickém televizním projektu vyvolala rozruch

Z falšování historie a politické korektnosti obviňovali někteří diváci švédskou veřejnoprávní televizi SVT po odvysílání úvodního dílu částečně hraného dokumentárního…

Loni SVT uvedla, že losí putování překonalo rekord v počtu plavců. Během necelých deseti minut se počet plavajících losů zvýšil z dosavadního rekordu 67 na 80, referovala televize. „Přeplavily se dvě velké skupiny losů najednou,“ řekl producent pořadu Stefan Edlund.

Minulý rok bylo živé vysílání vzhledem k naléhání diváků a pozdějšímu příchodu jara prodlouženo, letos kvůli teplému počasí začalo pro změnu o týden dříve – 15. dubna.

Otevřené okno do lesa

Pojem „pomalá televize“ byl zaveden v Norsku v roce 2009, kdy místní televizní kanál ukázal cestu vlakem zasněženou krajinou. Pořad, který trval sedm hodin, sledovala asi čtvrtina obyvatel země – i když velká část diváků jen část cesty, uvedla ruská služba BBC. Právě norskými kolegy se tvůrci losího putování nechali inspirovat. „Byl to silný zážitek. Chtěli jsme udělat něco podobného,“ uvedl Edlund.

Minh-Xuan Truong, výzkumný pracovník Švédské zemědělské univerzity, který prováděl průzkum mezi diváky tohoto pořadu, vysvětlil, že v rychle se měnícím mediálním prostředí lidé rádi sledují přírodu ve stylu „slow TV“ – žánru, který se vyznačuje dlouhým, nesestříhaným vysíláním v reálném čase.

Dále čtěte

Kocour se vypral na čtyřicet stupňů. Majitelka ho vytáhla těsně před ždímáním

Osmiletý kocour Max ze švédského Halmstadu dokázal, že kočka má skutečně devět životů. Podle jeho majitelky Cassandry Makekové jich ale…

„Mnoho lidí říká, že je to jako otevřené okno do lesa. Když se jich zeptáte, jestli chtějí slyšet v pozadí hudbu nebo komentář, řeknou, že dávají přednost jen zvuku větru, ptáků a stromů.“

Šedesátiletá Kate Borgessonová se na každoročním losím putování stala závislá poté, co na něj náhodou narazila během pandemie covidu. Tvrdí, že televizi má zapnutou nepřetržitě 16 hodin v kuse, dokonce i v pracovní době. „Je to nesmírně užitečné pro relaxaci,“ objasňuje. Sledování záběrů na ni prý působí jako „psychoterapeutické sezení“. Pomáhá jí snižovat úzkost a zvládat záchvaty paniky.

Televizní štáby pomocí více než tří desítek kamer natáčejí losy při jejich pohybu rozlehlou krajinou. Premiéra pořadu v roce 2019 přilákala asi milion diváků. Do roku 2024 se sledovanost přímého přenosu zvýšila téměř desetinásobně. Celkem se ve švédských lesích vyskytuje asi 300 000 losů. Švédové o nich často mluví jako o králích lesa.