Poslankyni Richterové vyhrožují znásilněním i smrtí. Policie zatím nic nepředvedla, říká

Pirátská poslankyně Olga Richterová se stala obětí dezinformace týkající se migrace, kdy jí na „satirické stránce“ Pirátská pravda dali autoři stránky do úst slova, která nikdy neřekla. Jenže věc se dodnes na internetu šíří a cyklicky se tak vracejí nadávky i výhrůžky, které Olga Richterová dostává. A jak popsala v rozhovoru pro deník FORUM 24, lidé jsou často nakonec překvapeni, že nadávají matce dvou dětí, a někteří se dokonce omluví.

Kdy jste poprvé zaznamenala hoax, který se týkal vás osobně a migrace?

Bylo to zhruba tři čtvrtě roku poté, co jsem se za Piráty stala poslankyní a místopředsedkyní Výboru pro sociální politiku, v srpnu 2018. Popsala jsem to vloni v rozhovoru pro týdeník Respekt. Pokud se odehrají, tak si večer zapisuju do evidence kontaktů schůzky, které jsem ten den absolvovala. Ten den jsem ale jen poznamenala obsah schůzek a už jsem neodeslala ten záznam: zahrnula mne lavina nenávistných zpráv a komentářů na Facebooku. Jak se ukázalo, byla to reakce na status facebookové stránky Pirátská pravda, která si hraje na satiru a zneužila moji fotku, zcela smyšlený citát a grafiku shodnou s grafikou Pirátů. V kostce jde o to, že prý chci dát zdarma byty statisícům migrantů z Afriky, zatímco Češi mohou splácet hypotéku. Je to naprostá lež, ale spousta lidí jí věří.

Dále čtěte

Deník FORUM 24 prosí o vaši pomoc při obraně liberální demokracie

Česká republika je v moci nedemokratických a autoritářských sil, které pohrdají právním řádem i ústavou. Prezident Miloš Zeman nerespektuje principy…

Jak se to projevilo, dostávala jste nenávistné zprávy a komentáře?

Ano, lidé posílají rozhořčené maily, ve kterých mne napadají a minimálně nevybíravě titulují s poukazem na to, že přece není normální něco takového říkat. V tom s nimi mohu s trochou nadsázky souhlasit – nic takového totiž neříkám a nikdy jsem neřekla. A právě proto zase já nepovažuji za normální vyhrožovat dokonce kvůli domnělému výroku třeba smrtí nebo znásilněním.

Zdá se, že dezinformace se cyklicky opakuje. Děje se to například v souvislosti s konkrétními tématy?

Spíš je to závislé na tom, jak známá “osobnost” ten text někde zveřejní. To se stalo v prosinci 2019, kdy text opětovně zveřejnila paní Nela Lisková, nebo naposledy pan senátor Doubrava. Na první jsem podala žalobu, věc bude řešit soud. Pan senátor se omluvil, pod jeho posty jsme ovšem četli takové to – prý to neřekla, ale mohla říct. Lidé nevěří, že to je dočista vymyšlené.

Máte pocit, že jste více vystavena nenávistným reakcím z pozice ženy-poslankyně?

Hlavně jde mnohem víc o nadávky mířící na můj vzhled a právě na tu hrozbu znásilněním. Ale jsem optimistka, věřím, že se to postupně změní. Zajímavé je, že nejhruběji často útočí lidé, kteří sami říkají, že se bojí právě hrubosti těch „jiných kultur“. Já jsem zastánkyně slušnosti, ale naprosté neústupnosti, pokud je třeba.

Jak se dá těmto dezinformacím bránit, jde to vůbec?

Velmi těžko. Se svobodou internetu a rozmachem sociálních sítí se velmi usnadnil nejen přístup k získávání informací, ale i k jejich šíření. A v zájmu svobody slova nám jako celé společnosti nezbývá než se naučit informace filtrovat, prověřovat a zpracovávat. Jedním ze známých pirátských hesel je „Internet je naše moře“. Jenže moře umí být i zrádné. Je třeba se naučit znát skryté proudy a nebezpečné hlubiny, naučit se je respektovat a zvládat. Práci s informacemi považujeme za jednu z klíčových věcí, kterou naše společnost potřebuje vylepšit. Tomu, kdo na internetovém „moři“ nevyrůstal, se snáz „zabloudí ve vlnách“. To říkám při vší úctě k seniorům. Je to ale tak, že šiřiteli a přeposílači řetězových mailů jsou bohužel velmi často právě starší ročníky.

Pro nás to tedy znamená, že je třeba jak kvalifikovaná výuka ohledně zpracování a užívání informací v rámci školství, tak všeobecná osvěta, co znamená a co může přinést neověřená lživá informace nebo zpráva. V mém případě jde o urážky a výhružky, šíření hněvu a agresivity po internetu se ale bohužel může proměnit i ve víc než „jenom“ zraňující slova.

Podařilo se vám někoho přesvědčit o tom, že jde o lež, a on pak příspěvek například smazal a omluvil se?

Ano, už víckrát. S pomocí mého týmu a dalších přátel se snažíme dohledatelným lidem psát a posílat odkazy na vyvrácené zprávy. Někteří se pak ozvou, někdy i s omluvou, že je mrzí, že si věc neprověřili. Věřím, že příště budou opatrnější. Asi nejzajímavější byl případ pána, který mě hrubě napadal ve facebookové diskuzi. Ivana Bartoše to rozčililo do té míry, že na něj dohledal kontakt a pak mu osobně zavolal. Pán byl velmi překvapen, že psal živé ženě z masa a kostí, matce dvou dětí. Následně mi poslal omluvu. A to je možná další zajímavá věc – facebooková anonymita. Ti lidé často mají pocit, že komunikují s počítačem, se strojem, kterému mohou říct cokoliv, ono ho to nebolí. Nedochází jim, že na druhé straně je živý člověk.

Jak by se měl stát k problému dezinformací obecně postavit? Mají na to Piráti nějaký plán?

Jak už jsem zmínila výše – vzdělávat, vzdělávat, vzdělávat. A informovat. A kultivovat média. Média jsou součástí svobodného světa, jsou důležitá (např. vedle justice) jako další pojistka demokracie. Přála bych si, aby nebyla zneužívána ve prospěch svých majitelů. To demokracii nesvědčí. Stejně tak je třeba posílit angažmá policie, ve vyšetřování mého případu zatím bohužel nepředvedla vůbec nic.