Poslankyně hnutí STAN Ester Weimerová FOTO: Se souhlasem Ester Weimerové
FOTO: Se souhlasem Ester Weimerové
ROZHOVOR / Kontroverzní nahrávka, zablokovaná Sněmovna a obavy z politického ovládnutí médií veřejné služby. Poslankyně Ester Weimerová (STAN) v rozhovoru pro FORUM 24 bilancuje dramatické okolnosti, které provázely volbu radních České televize. Proč se opozice rozhodla k blokování celého procesu, jak vnímala podezření z korupce u některých kandidátů a proč považuje pokusy o změnu financování za přímé ohrožení svobody slova v České republice?
Vaše hnutí STAN spolu s dalšími opozičními stranami v uplynulém období blokovalo volbu šesti nových radních České televize. Jako hlavní důvod jste uváděli nahrávky zveřejněné serverem Forum 24, které naznačovaly korupční jednání kandidátů Pavla Matochy a Romana Bradáče. Jaké konkrétní kroky jste v této zablokované situaci podnikali a jak silným argumentem pro vás tato podezření byla, i s ohledem na jejich vysvětlení, že šlo o kampaň s cílem volbu zastavit?
Nahrávka byla zveřejněna krátce před volbou. Chtěli bychom počkat, až budou okolnosti kolem nahrávky jasnější, a budeme tak mít lepší podklad pro samotnou volbu. Na jednom z jednání výboru pro mediální záležitosti jsme si také vyžádali fonetickou analýzu této nahrávky, jejíž závěry jsme znali dříve než výsledek vyšetřování. Pravděpodobnost, že nahrávka skutečně odkazuje na korupční jednání těchto radních, vnímám jako velmi vysokou, k čemuž přispívají komentáře odborníků na AI i podezřelá reakce pana Bradáče. Jejich nedůvěryhodné vysvětlení chápu jako snahu své chyby zakrýt.
Tato nahrávka zásadně vyostřila debatu o tom, kdo vlastně v Radě ČT sedí a v čí prospěch jedná. Jak vy osobně v kontextu těchto politických a zákulisních tlaků vnímáte samotnou roli členů mediálních rad?
Radní mají reprezentovat veřejnost, ne politickou stranu, která je nominovala. Politické strany kandidáty sice navrhují, ale jejich úkolem v radě je hájit veřejný zájem a zodpovídat se veřejnosti, ne stranám a jejich pokynům. Proto je tak zásadní, aby se nerozšiřoval okruh pravomocí mediálních rad takovým způsobem, který by s ohledem na jejich politizaci ze strany zástupců vládní koalice vytvářel ještě silnější tlak na nezávislost veřejnoprávních médií. To, co dělat nesmí a nikdy nesměly, je zasahovat jakýmkoli způsobem do konkrétního obsahu pořadů. A tak to musí zůstat a tento princip se vymáhat.
Když se podíváme na celý ten proces – od zákulisních tlaků až po samotné nominace – jak s odstupem hodnotíte celkovou úroveň kandidátů?
Ve výběru zůstalo několik kvalitních kandidátů. Je mi však líto, že nepostoupily mnohé osobnosti, které by byly zárukou nezávislosti a kvality veřejné služby České republice, a to ve prospěch kandidátů nejen podezřelých z korupce, ale také s celkově velmi vlažným vztahem k veřejnoprávním médiím, jejich roli a nezávislosti.
Kolem této volby bylo tolik pochybností, že se začala hlasitě řešit změna samotného systému hlasování. Piráti například prosazovali, aby byla volba napříště veřejná. Pomohlo by to v tehdejší napjaté atmosféře, nebo by to naopak vystavilo poslance ještě většímu nátlaku?
Politici se mají v co největší míře zodpovídat svým voličům, pro které jsou zvlášť ve světle současných snah oslabit veřejnoprávní média volby do mediálních rad velmi důležité. Zmíněná nahrávka navíc vyvolává otázku, do jaké míry zájmové skupiny promlouvají do mediálních záležitostí, přičemž mohou být spojeny i s poslanci nebo politickými stranami. Veřejná volba by mohla zákulisní vlivy omezit.
Problém se ale netočí jen kolem personálního obsazení rad. Vaše hnutí STAN iniciovalo kulatý stůl sněmovních stran s generálními řediteli ČT a ČRo, kde se řešila legislativa. S jakými konkrétními závěry či výstupy jste z tohoto setkání odcházeli?
Potvrdily se naše nejhorší obavy z důsledků vládního návrhu i očekávaného poslaneckého návrhu na změnu fungování těchto médií, zejména katastrofální dopady omezení financování a politizace určování jejich pořadů: Oběma institucím hrozí reálná insolvence a radní by mohli získat přímý vliv na program. Pan ministr Klempíř bohužel nepřišel, což mnohé vypovídá o vážnosti, s jakou koalice k tématu přistupuje.
Zmiňujete katastrofální dopady omezení financování. Ve vašich materiálech v této souvislosti varujete před takzvaným „slovenským modelem“, kde zrušení koncesionářských poplatků otevřelo dveře k politickému ovládnutí tamních médií. Vidíte v krocích a rétorice české vládní koalice přímou paralelu s tím, co se stalo v RTVS nebo dříve v Maďarsku?
Nejde jen o slovenský model. U vlád s nízkým respektem k základním demokratickým principům, zvlášť v bývalé sféře sovětského vlivu, pozorujeme, že jejich prvním krokem je snaha o ovládnutí veřejnoprávních médií. Maďarsko toho bylo exemplárním případem a kromě toho, jaké škody můžou takové zásahy napáchat, nyní i vidíme, jak těžko a složitě se zpětně napravují. V závislosti na odporu občanské společnosti bývá podoba zákona, který média zestátňuje, více či méně skrytá. Aktuální vývoj v České republice do tohoto modelu velmi dobře zapadá.
U nás sice od května 2025 funguje automatická indexace poplatků, jenže vládní koalice stále silně zvažuje možnost financovat ČT a ČRo přímo ze státního rozpočtu. Proč je tento model podle vás pro svobodu slova tak nebezpečný, když v některých zemích funguje?
Klíčový rozdíl je v tom, jak snadno mohou politici v případě nespokojenosti s veřejnoprávními médii přiškrtit jejich financování. U poplatků je zaručeno, že jdou peníze občanů přímo na veřejnou službu, bez možnosti politické garnitury tyto peníze odklonit nebo používat jako nástroj tlaku na jejich obsah. Nemohou se tak ztratit a občané vědí, co za ně dostávají. Navíc od května 2025 máme automatickou indexaci, která zajišťuje jejich stabilitu nezávislou na každoročních politických tlacích. U financování ze státního rozpočtu je velmi snadné zdánlivě zaručené finanční prostředky médiím neposkytnout. Viděli jsme, jak současná vláda nerespektuje rozpočtovou legislativu a nemá problém předkládat nezákonné rozpočty. Není důvod si myslet, že zrovna u financování médií by to bylo jinak. Stejně tak jednoduše může v návrhu státního rozpočtu peníze na další rok veřejnoprávním médiím prostě nepřiznat nebo je radikálně snížit. Ze zkušenosti jiných evropských států vidíme, že v průměru znamená přechod z poplatků na financování z rozpočtu pokles financování o desetinu až třetinu.
Když už mluvíme o zahraničních modelech financování – vy sama občas zmiňujete švédský systém s plošným příspěvkem a osmiletým rozpočtovým rámcem. I když je asi těžko přenositelný, vidíte v něm prvky, které by stabilitu českých médií posílily lépe než vládní rozpočtové „dotace“?
Švédský systém pracující se speciální daní skutečně má některé výhody oproti financování z rozpočtu, jeho zavedení však nemá smysl v situaci České republiky, kde velmi dobře funguje současný poplatkový systém. Bylo by velmi složité jej nyní z nuly nastavit a i on by znamenal zhoršení oproti současné situaci, zejména z hlediska předvídatelnosti financování, která je pro tvorbu rozhlasu a obzvlášť televize klíčová.
Kromě změn ve financování se do hry vrací ještě radikálnější myšlenka: úplné sloučení České televize a Českého rozhlasu. Existuje z vašeho pohledu vůbec nějaký scénář, ve kterém by tato fúze byla pro českého diváka a posluchače skutečně přínosná?
Mediální prostředí se oproti době vzniku České televize a rozhlasu skutečně velmi změnilo, obě média dnes fungují nejen ve svých klasických podobách, ale například v aplikacích, profilech na sociálních sítích, webových stránkách. Souvisí to i s jejich povinností oslovit co nejširší okruh diváků a posluchačů, což se děje skrze široké spektrum platforem. Teoreticky už rozdělení na vysílání s obrazem a bez obrazu nedává takový smysl jako dřív, protože se obsah u obou médií rozdělil na více formátů, které se prolínají. Vzhledem k praktickým okolnostem zmíněným v otázce by však taková transformace oproti současnému stavu prospěšná nebyla. Praxe ze zahraničí ukazuje, že fúze jsou náročný proces, který reálné úspory nepřinese a vede pouze k tomu, že rozhlas končí jako chudý příbuzný televize a klesá kvalita jím poskytovaných služeb občanům. K tomu nezapomínejme na to, že jeden velký subjekt se ovládá snáz než dva nezávislé. Pro českého diváka a posluchače by sloučení znamenalo méně, ne víc.
Argumentem pro slučování nebo osekávání rozpočtů bývá i to, že mladá generace už klasické instituce nesleduje. Jako jedna z nejmladších poslankyň se jistě často setkáváte s názorem, že Generace Z už tradiční média vlastně nepotřebuje. Jakou roli by tedy měla ČT a ČRo v digitálním světě hrát, aby oslovila mladé a pomáhala tlumit obrovskou polarizaci společnosti?
Věřím, že ji hraje přesně tak, jak ji hrát má. Česká televize i Český rozhlas působí na množství platforem a jde naproti lidem preferujícím všechny možné platformy včetně sociálních sítí, a i tyto formy obsahují další personalizovatelné prvky. Navíc Česká televize i Český rozhlas přichází s konkrétními kanály a pořady zaměřenými specificky na mladou generaci a tématy, která se jí týkají.
Vztah veřejnosti k médiím a otázka důvěry je v podstatě hluboce psychologické téma. Vy jste profesí psycholožka a o psychologických aspektech senzacechtivosti v médiích jste dokonce psala diplomovou práci. Pomáhá vám tato odborná průprava při vaší současné práci v mediálním výboru?
Jsem v mediálním výboru, protože mě dlouhodobě zajímá právě tato problematika. Je to i důvod, proč jsem psala diplomovou práci o psychologických aspektech senzacionalistických prvků v médiích a důvěře v systém, a má zjištění ze studií se mi neustále promítají do mého vnímání nejen veřejnoprávních médií, ale také do motivace zasadit se o zachování kvality mediálního prostředí. Svou práci jsem ostatně věnovala novinářům, kteří dbají na etiku i při vidině nižší ziskovosti.
Deklarujete, že chcete být aktivní zastánkyní ochrany právního státu a nezávislých institucí. Jaké konkrétní zákonné či politické nástroje vám ale jako opoziční poslankyni v této chvíli reálně zbývají, abyste kroky vládní koalice zbrzdila?
Klíčový bude boj proti změnám systému fungování České televize a Českého rozhlasu, který ostatně může měnit pravomoci radních. Věřím, že nezávislost může posílit i vhodná implementace Evropského aktu o svobodě médií. Trvale velmi pozorně sleduji přístup vlády k novinářům a jsem připravená zasáhnout, kdykoliv by byla novinářská práce neodůvodněně zpochybňována. Na mediálním výboru jsme také prosadili výzvu ke stažení vládního zákona, konstatovali, že je současný poplatkový systém optimální, vyžádali si analýzu zmiňované nahrávky, vyzvali radní České televize k úhradě jimi způsobené škody a ustavili pracovní skupinu k navrhovaným legislativním změnám. Ačkoli vládní koalice na dalším zasedání využila své většiny a tato usnesení revokovala, hodlám ve snaze prosazovat takovéto konstruktivní návrhy i nadále. S ohledem na populistickou rétoriku vládní koalice však věřím, že nejdůležitější bude role občanů, kteří mohou přimět vládu k sebereflexi pouze svým tlakem. K tomu však potřebují znát kontext a skutečné dopady navrhované reformy, proto v regionech vysvětluji systémy fungování veřejnoprávních médií a důsledky chystaných změn a spolu s veřejností o nich diskutuji. Informace z pražských konferencí a kulatých stolů se dostanou spíš k politikům, ale největší síla je v občanské společnosti.
