Pamětník předal letos v květnu serveru Forum 24 do té doby nepublikovaný záznam vysílání Československého rozhlasu z prvního dne invaze v srpnu 1968. Redakce se k němu u příležitosti výročí dramatických událostí vrací.

Vypětí a improvizace. Záznam z vysílání ČS rozhlasu a televize ze začátku invaze roku 1968, I. část

Jedná se o nahrávku vysílání Československého rozhlasu i televize ze začátku sovětské invaze do Československa v srpnu 1968. Redakce Forum24 ji získala na magnetofonovém pásu od pamětníka, který jej měl celou dobu ve svém archivu, a letos jej poprvé zveřejnila. Dotyčný pamětník, který byl v roce 68 studentem Lékařské fakulty UK, si nepřál zveřejnit jméno. Podělil se ale o jedinečný zážitek. „U Českého rozhlasu jsem viděl najíždět tanky na autobus a další vozidla. Pomáhal jsem zapalovat tank jednomu mladíkovi, který prokopl sud s naftou na jednom z nich (pomocí sesbíraných a zapálených novin, protože vytékající nafta nechtěla chytnout),“ zavzpomínal.

Skutečnost, že je nahrávka unikátní, potvrdil i archiv Českého rozhlasu, který tento záznam  přivítal, neboť jeho experti postupně rekonstruují průběh vysílání během celé okupace, a to právě i z amatérských nahrávek jako je ta přiložená. Jejich kvalita je rozmanitá. Nedávno Rozhlas zpracovával nahrávku od jednoho brněnského pamětníka, který ji pořídil tak, že zavěsil mikrofon přes krabici rozhlasu po drátě. I tak ale amatérské záznamy podávají důležitá drobná svědectví. Teprve nedávno jeden z nově objevených připomněl začátek vysílání ve 4:30. O tom, že by se vysílání podařilo z amatérských záznamů zrekonstruovat v plném rozsahu, ale experti pochybují.

Vypětí a improvizace. II. část záznamu z invaze 1968

Dlouholetý archivář Rozhlasu a pamětník invaze Miloslav Turek v rozhovoru pro server Forum 24 přiblížil způsob fungování ČS.  rozhlasu i televize během invaze. „K monoskopu v televizi se vysílal rozhlasový zvuk, někdy celostátní, někdy krajský a naopak. Když zas některé rozhlasové studio nemělo co vysílat, tak vysílalo televizní zvuk,“ dává příklad improvizace. Vysílání mělo různou technickou úroveň. Rozhlas někdy vysílal z bytů. „Bylo poznat, že jde o akusticky nevhodné prostředí, občas bylo i slyšet, jak po místnosti kdosi chodí,“ přibližuje další ze specifických vlastností vysílání z doby sovětské invaze.

Tehdejší semknutost a odhodlání lidí považuje Turek za zázrak a v té souvislosti připomíná i paradox, jak jedno ze studií fungovalo s pomocí vysílače, který byl v Tesle Hloubětín původně určený k expedici kamsi do Sovětského svazu. „Šířilo se to nejrůznějšími způsoby a nikdo už to nedá dohromady,“ vysvětluje s tím, že řady pamětníků řídnou a náplň vysílání vycházející ze spontánní reakce, nikdo nijak systematicky neevidoval.

Zatímco celostátní rozhlas končil vysílání jako obvykle ve dvě v noci, některá regionální studia vysílala nonstop. To byl pravděpodobně i případ Liberce, z jehož studia v jisté vile se dochoval i příspěvek Václava Havla i s Janem Třískou v roli moderátora, který příspěvek uvádí slovy o „temné noci a mírně rozezleném V. H.“.

Příklady televizního zvuku v rádiu, o nichž už byla řeč, jsou obsažené i v některých pasážích z přiloženého sestřihu audiozáznamu. Konkrétně je to i případ série krátkých rozhovorů s lidmi na ulici, kterou pořídil Jiří Kantůrek. „Já jsem je tady v noci obracel, protože zabloudili. Nevěděl jsem, o co se jedná. Dneska bych si dal přes hubu, skutečně.“ prohlašuje na záznamu vysílání jeden ze svědků příjezdu prvních vojáků do Prahy. „Když se děje něco takového ve Varšavské smlouvě, je to neuvěřitelné. Jsou to soudruzi přátelé!,“ drží se iluzí další z oslovených. Tehdejší vysílání bylo ovšem zajímavé i interními rozhovory, které do něj pronikaly. To se podle archiváře Turka v oněch chaotických dnech stávalo běžně. „Prosím vás, tohleto už asi neodvysíláme, ale abysme měli jako dokument,“ domlouvá se Kantůrek na přiloženém záznamu v čase 28:40.  Na dalších místech se pak redakce upozorňují na možný výpadek vysílání.

Neméně improvizovala televize. „Točili z auta, a materiál vysílali rovnou tak, jak přišel z laboratoře, neměli ani střižnu,“ připomíná Turek s tím, že pražská Měšťanská beseda, odkud se normálně vysílalo, byla rozstřílená. Filmový snímač se nedal stěhovat, byl stacionární, a tak záběry ze 16 mm filmu promítali ve studiu na zeď, tento obraz zabírali kamerou a takto snímaný jej vysílali. A protože se jednalo o němý film, seděl ve studiu redaktor, který záběry komentoval. „Byla to svým způsobem geniální improvizace,“ dodává Turek.

Forum 24 děkuje za laskavou pomoc archivu Českého rozhlasu s digitalizací záznamu i za postřehy jeho experta.

Revue Forum Banner
David Horák
David Horák
Redaktor deníku FORUM 24
Další články autora