Ilustrační foto FOTO: Ozbrojené síly Ukrajiny / 47 a 92. mechanizovaná brigáda / se souhlasem
FOTO: Ozbrojené síly Ukrajiny / 47 a 92. mechanizovaná brigáda / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Ruský voják v Ukrajině se sepjatýma rukama prosí o život. V příští chvíli na něj spadne výbušnina plná šrapnelů. Poslední fotografie kamery dronu, který do obličeje anebo do těla zasáhne ruského vojína v beznadějné situaci, se staly předmětem veřejné debaty, zejména na sociálních sítích. Diskuze probíhá především v režimu, zda bychom nad těmito obrázky měli jásat, vyhýbat se jim anebo nad nimi truchlit. Zvláště v situaci, kdy je zjevné, že dotyčný voják už nemá zbraň, je zraněný anebo se vzdává.
Poprvé za desítky let se česká společnost stala terčem intenzivní psychologické války, která je projevem války skutečné. Ruská federace prezentuje videa a výhružné zprávy působící ve smyslu „vzdejte se podpory (zkorumpované) Ukrajiny, veškerý odpor je marný“. Ukrajinci, kteří začínali z pozice vítězných soubojů Davida s Goliášem a jeho hořícími tanky, po několika letech ztratili téměř veškerou zahraniční podporu. O aktuálně probíhající debatě píšou stránky Reportérky.cz.
Ukrajinci totiž nyní usilovně pracují na tom, aby se prezentovali jako vítězící mocnost, protože před nedávnem dočasný výpadek západní podpory zaplatily krví desítky tisíc jejich vojáků. Pomoci tomuto obrazu mají i videa útoků bezpilotních systémů, která zdůrazňují efektivitu ukrajinských zbraní. Zahrnují údery na ruskou infrastrukturu, rafinerie, továrny, vojenská zařízení, na lodě, na ruskou protivzdušnou obranu, ba i na pozice ruských okupantů, pakliže se jich tam nakupí víc. To vše se vzhledem k probíhající válce jeví jako smysluplné.
A pak je tu ještě jeden typ videí. Záběry dronů útočících na jednotlivé ruské vojáky. Navzdory tomu, že jsou strategicky a takticky zcela bezvýznamné, získaly si ohromné publikum, které na sociálních sítích oslavuje smrt jednoho každého z nich, jako by se jednalo o vpád Ukrajinců do Kurské oblasti.
Jedním z hlavních propagátorů těchto záběrů je velitel ukrajinských bezpilotních sil Robert Brovdi, zvaný Maďar. Jeho síly i on sám zveřejňují záběry ničení doslova v průmyslovém měřítku. Ale nejde jen o ně. Řada ukrajinských jednotek zveřejňuje s různou mírou sadistického pokušení záběry likvidace ruských vojáků. Otázka zní: měli bychom se z uvedených záběrů radovat a máme na to právo?
„Na sociálních sítích vzniká nová kultura války. Je to tzv. killcam kultura. Smrt jako obsah. Algoritmy zvýhodňují drastické záběry, emoce, adrenalin. FPV videa se šíří podobně jako gaming videa nebo sportovní highlights. Debata se rozjela v zahraničí, ale i na českých sociálních sítích. Někteří mluví o ,gaučové krvelačnosti při jásání nad záběry zabíjených ruských vojáků´. Jenže pod (…) kritikou se okamžitě objevila druhá, neméně silná reakce,“ popsaly „Reportérky“. Jedná se o reakce těch, kteří nad smrtí Rusů jásají.
„Podle mezinárodního humanitárního práva, tedy ženevských konvencí a práva ozbrojených konfliktů, nesmí být zabit voják, který se jednoznačně vzdává a je takzvaně hors de combat – vyřazen z boje. To je základní princip válečného práva. Jenže FPV dron otevřel situaci, kterou autoři ženevských konvencí nikdy neřešili. Jak se vlastně člověk vzdá stroji? Dron neumí přijmout kapitulaci. Nemůže zajmout vojáka. Nemůže ho odzbrojit. Nemůže mu dát pokyny. Operátor navíc často sleduje obraz jen několik sekund a sám může být několik kilometrů daleko,“ stojí v článku.
Naprosto kategoricky pak podobné záběry mohou vnímat lidé, kteří se bojů na Ukrajině osobně účastnili a pro které podobné zlehčování událostí, jichž byli svědky, v podobě gaučové „pornografie smrti“ může působit nejen jako výraz neúcty k lidským obětem, ale také jako prvek nelítostné retraumatizace. A to zvlášť v situaci, kdy je při publikaci použita umělá inteligence, aby i smrt působila jako show a udržela u sebe svého vděčného diváka-fetišistu.
Na jednu stranu tak zmíněná videa mají působit jako důkaz toho, že pár set kilometrů od nás nadále probíhá válka. Na stranu druhou nepřípustně zlehčují, ba bagatelizují oběti, a to na obou stranách. Podobná, ba i horší videa totiž samozřejmě prezentuje také ruská strana, ať už jde o útoky na ukrajinské vojáky, civilisty v Chersonu anebo na automobily viditelně označené logem Spojených národů.
Česká a nejen česká veřejnost by si měla připustit, že čelí v této podobě útokům opravdové psychologické války. Jakkoli se může zdát neškodná, umí ve skutečnosti zabíjet, a to nejen duševně, ale i fyzicky. Měla by s ní tedy zacházet obdobně jako s každou jinou nebezpečnou zbraní, jejímž smyslem je působit zranění i smrt.
Je třeba s touto zbraní jednat obezřetně a tak, aby s ní především neublížila dalším osobám. Tato hrozba je totiž nejen v případě generického posunování posledních záběrů ruských vojáků před smrtí, ale i v případě jiných informačních zbraní absolutně reálná a ověřená.