KOMENTÁŘ / Bez další události typu „černé labutě“ míří Donald Trump po nezdařeném atentátu k vítězství v příštích prezidentských volbách v USA. Ohlášené záměry ukazují na okleštění, nebo rovnou zrušení stávajícího amerického politického systému a výrazné otřesy v zahraniční a bezpečnostní politice. Evropa má nyní k dispozici úzké okno v rozsahu 3 až 7 let, aby se připravila na přímou konfrontaci s Putinovým Ruskem bez významnější pomoci Spojených států. 

Při domovní prohlídce neúspěšného atentátníka, podle svědků „tichého, inteligentního mladého muže“, mimochodem registrovaného republikána, byl nalezen dvojciferný počet různých střelných zbraní. Motiv činu je však stále neznámý – a vzhledem ke smrti podezřelého to tak možná už zůstane. 

Pachatel při činu použil „civilní“ verzi vojenské karabiny AR-15 v ráži 5,56 x 45 mm. Podle dosavadních výsledků vyšetřování mířil Trumpovi na trup. Pokud by jej touto zbraní zasáhl, jak zamýšlel, a kandidát měl pod oděvem standardní balistickou vestu, atentát by s vysokou mírou jistoty také přežil. Paradoxní však je, že kdyby se násilník choval „staromódněji“ a místo „moderní“ zbraně – ve skutečnosti koncepčně zastaralé – použil obyčejnou kulovnici, mohl balistickou ochranu překonat a Donalda Trumpa za jinak stejných okolností velmi pravděpodobně usmrtit.

Dále čtěte

Nechceme zamykat obsah. Pomozte nám šířit články deníku FORUM 24 a přispějte nám ve sbírce

Deník FORUM 24 vznikl jako protiváha k médiím, která v Česku převzali oligarchové. Aniž by za námi některý z nich…

S puškou, kterou zvolil, mohl teoreticky dosáhnout svého cíle jedině skrze starostlivý „shot placement“ – pokud by totiž politika během projevu zasáhl do hlavy. Protože byl mladík zřejmě sotva průměrným střelcem, jehož kvůli slabším dovednostem nepřijali do střeleckého klubu (!), zachoval se v dané situaci nejapně. Přesto zmarnil přinejmenším dva lidské životy. 

V situaci, kdy už bohužel k atentátu na Trumpa došlo, máme si „oddechnout“, že útok spáchal neumětel se zálibou v naleštěných střílejících hračkách? 

Velmi záleží na perspektivě. Pokud se zaměříme čistě na to, že „politické násilí by nemělo dosáhnout úspěchu“ – tak jako ho nedosáhlo 6. ledna 2020, kdy se Trump pokusil vyprovokovat státní převrat a zemřelo pět lidí – můžeme být relativně spokojeni. 

Pokud ovšem vezmeme v úvahu možné důsledky Trumpových příštích prezidentských rozhodnutí, včetně zastavení vojenské pomoci Ukrajině, o „štěstí“ už tolik mluvit nebudeme. Vždyť image mučedníka, kterou Trump v důsledku zpackaného atentátu získal a která mu může vyhrát volby, slibuje desetitisíce mrtvých a statisíce zotročených Ukrajinců – ani nemluvě o „průvanu“, který Donaldův návrat do Bílého domu způsobí v systému evropské obrany. 

Mezitím se už i v Asii rozjíždí panika kvůli názorům Trumpova vybraného viceprezidenta J. D. Vance na boj s čínskou rozpínavostí. Snad jen část českých „konzervativců“ spatřuje v autoritářském obratu v americké politice cosi pozitivního. Jak se to dotyčným přihodilo a kdy přesně jim dojde, že i oni prohráli, to připadne studovat budoucím historikům. 

Volební absolutní monarchie? 

Interpretace amerického ústavního pořádku, kterou prosazují trumpisté, jde ještě hodně daleko za rámec ústavních paskvilů svého času prosazovaných u nás Milošem Zemanem.

Dále čtěte

Svět podle Vance bude násilnější a chudší. Ruskou dominanci v Evropě nevnímá jako hrozbu

KOMENTÁŘ / O Donaldu Trumpovi se v roce 2016 soudilo, že bude prezident bořitel v tom smyslu, že politický systém…

Podle těchto absurdních představ by prezident stál v rámci výkonu své funkce nad zákonem a nebylo by jej možno stíhat dokonce ani tehdy, kdyby ozbrojeným jednotkám nařídil zabít jeho politické oponenty. Úpěnlivá snaha původních tvůrců americké demokracie vyhnout se soustředění nekontrolované moci přišla s nedávným nálezem „konzervativními“ soudci naplněného nejvyššího soudu vniveč. Obracejme to, jak chceme, nic jiného než návrat barokního absolutismu nakonec neobjevíme. 

Pro ústavní vládu je naprosto nezbytné, aby nikdo, dokonce ani držitel nejvyšší exekutivní funkce, nikdy nestál nad zákonem. Jakmile se připouští, že vládce a jeho libovůle mohou být důležitější než zákon, opouštíme půdu moderního právního státu a vracíme se kamsi na konec středověku. Paradoxně právě k tomu rysu tehdejšího britského politického systému, před nímž původní kolonisté utíkali z jádrové oblasti britské říše do Ameriky, aby mohli žít po svém a svobodněji. 

Kdokoliv tvrdí, že varování před Trumpem jsou „přehnaná“, nebo dokonce že jeho kritici jsou údajně „totalitáři“, měl by se namáhat s vysvětlením, v které že republice na světě nalezneme vládce, jehož nelze stíhat za nezákonné jednání během výkonu funkce. 

Srovnání s českou ústavní bramboračkou, kde je prezident ústavně neodpovědný, by přehlíželo fakt, že reálné pravomoci českého prezidenta, zejména pak bez těch, které si svévolně navíc uzurpoval Miloš Zeman, jsou nekonečně slabší než v americkém prezidentském systému. Český prezident představuje figuru symbolizující „národní jednotu“. Americký je skutečným šéfem exekutivy. 

Jestliže se američtí voliči svými hlasy postaví za rozhodnutí nejvyššího soudu o beztrestnosti prezidenta, jestliže po staletích překvapí Otce zakladatele ochotou dosadit do veřejné funkce člověka odsouzeného za zločin, který ztratil aktivní volební právo, nebude to znamenat nic víc a nic méně než fakt, že se cesty USA a liberálních demokracií ve světě drasticky rozešly. 

Všechny plány na „autoritářskou obnovu“, ať už k nim dochází kdekoli, jsou z principu hodny krajní skepse. Jen ve zcela výjimečných případech, jako byla portugalská korporativistická diktatura Estado Novo (1933–1974), nalezneme přinejmenším v počátcích režimu alespoň nějaká pozitiva oproti chaotické éře, která předcházela. Ovšem vládce natolik exekutivně neschopný jako Trump si bude moci byť i jen o částečně pozitivním hodnocení tohoto typu nechat leda snít. 

Dále čtěte

Útok na Trumpa je ošklivou připomínkou tradice politického násilí. A může mu pomoci ke zvolení

KOMENTÁŘ / To, co se odehrálo v sobotu amerického času na Trumpově setkání s voliči, bohužel není v dějinách Spojených…

Spojené státy za prezidenta Joea Bidena neprocházejí žádnou agónií srovnatelnou s nepřetržitým kolotočem revolucí a kontrarevolucí, který tak zmučil předválečné Portugalsko. Velká většina institucí funguje, ekonomice se daří a s životní úrovní to není úplně špatné.

Je velmi pochybné, zda to vše bude platit také o USA navrátivšího se Donalda Trumpa. Extrémně pravicové izolacionistické fantasmagorie typu brexitu v současném globalizovaném světě nefungují. A mezi všemi zeměmi světa jsou to na prvním místě právě Spojené státy, kdo je zásadně závislý na přínosech globalizace. Bez nich by podobně jako brexitová Británie čelily prudkému úpadku vlastního vlivu a světového zájmu. 

Brexitérský slogan „Unleash Britain’s Potential“ je dnes stejně tragikomický, jako by bylo po několika letech Trumpovy vlády heslo „Make America Great Again“. 

Je stěží uvěřitelné, že na tak odpudivou a bezzásadovou politickou figuru, jako je Trump, také někteří naši spoluobčané dokážou navěsit delirantní naděje na jakýsi „nový počátek“ politické existence.