Herečka Jana Brejchová. FOTO: Flickr
FOTO: Flickr
V pátek 6. února 2026 odešla do hereckého nebe „femme fatale českého filmu“ Jana Brejchová. Termín ani podoba pohřbu jedné z nejžádanějších a nejobsazovanějších hereček 50. až 70. let zatím nejsou známy, její dcera Tereza Brodská však oznámila, kde a kdy se bude konat pietní akce pro veřejnost.
Pakliže se Jana Brejchová svými rolemi zapsala i do vašeho srdce, můžete se s ní přijít rozloučit v úterý 17. února 2026 do kina Lucerna. Informaci sdělila České tiskové kanceláři (ČTK) sama Tereza Brodská. Dále také dodala: „Návštěvníci budou mít možnost tiché vzpomínky a zápisu do kondolenční knihy od 8:00 do 13:00.“
K události se vyjádřil i ředitel kina Lucerna Filip Schauer: „Mělo by se jednat o pietní akci pro veřejnost na počest paní Jany Brejchové.“ Dle všeho by měla proběhnout ve velkém sále kina Lucerna. Více podrobností zatím není známo, ví se však, že rozloučení pro veřejnost organizuje samotná rodina slavné české herečky.
Hvězda z filmů Vyšší princip, Zabil jsem Einsteina, pánové…, Noc na Karlštejně či Na pytlácké stezce trávila poslední roky svého života v léčebně dlouhodobě nemocných v Motole. Její blízký přítel a bývalý televizní hlasatel Jiří Ptáčník se však zmínil v nedávném rozhovoru, že předtím byla také hospitalizována například na rehabilitační klinice v pražských Malvazinkách nebo v Berouně. „Potom si naneštěstí zlomila nohu v krčku, což ji vrátilo do nemocničního koloběhu, až nakonec zakotvila v LDN v Motole,“ dodal hlasatel.
Byla niterná, pravdivá a v té své zdánlivé obyčejnosti naprosto neobyčejná, řekl Jiří Ptáčník o Janě Brejchové.
A jelikož Jiří Ptáčník herečku Janu Brejchovou často navštěvoval, rozpovídal se i o jednom zážitku z Malvazinek: „Vybavuji si, jak se na Malvazinkách neuvěřitelně snažila. Chodila po chodbě, tloukla rukou do stěn, aby udržela rovnováhu, a trénovala chůzi. Říkala mi: ‚Jirko, já musím makat, nemůžu ti tady dělat ostudu, prý jsi byl ukázněný pacient…‘ Já tam totiž krátce předtím ležel taky po operaci kyčlí.“
Janu Brejchovou si zamilovala nejen většina národa, byla totiž velice oblíbená i mezi svými kolegy z branže. Pro Jaromíra Hanzlíka byla „královnou“, Jan Werich o ní říkal, „že je naší jedinou skutečnou filmovou hvězdou“, a její kamarád Jiří Ptáčník o ní prohlásil toto: „Já bych řekl, že to bylo mimořádné, nesmírně citlivé stvoření. Žila svou prací. Pro ni nebyly důležité ceny nebo vyznamenání, i když si jich vážila. Pro ni bylo směrodatné to, co právě tvořila – jestli lidi v kině pláčou nebo se v divadle smějí.“