Poslední trumfy Miloše Zemana – síla, nebo zoufalství?

Veřejné pranýřování BIS a jejího šéfa, hrozba vetováním rozpočtu, pohrůžka obejitím vítěze sněmovních voleb… Prezident Zeman je zjevně při chuti, protože v posledních týdnech vytasil zbraně nejtěžšího kalibru. Nemusí to však nutně být projev síly, ale naopak politického slábnutí, nebo dokonce zoufalství.

To samozřejmě neznamená, že bychom Miloše Zemana měli přehlížet či podceňovat. Za rok a půl, co mu na Pražském hradě zbývá, může napáchat ještě hodně škody. Přesto už to ale není, co to bývalo.

Dále čtěte

Jak fungoval systém Babiš: Máme důkaz toho, jak současný premiér platil Zemanovu ČSSD

Týdeník FORUM se v aktuálním vydání věnuje popisu "SYSTÉMU BABIŠ", tedy způsobu, jakým český předseda vlády přišel ke svému bohatství.

Viz například vývoj jeho dlouholetých sporů s BIS a jejím šéfem. Letos v květnu Miloš Zeman už pošesté odmítl vládní návrh na jmenování Michala Koudelky generálem. Prezidentova nevraživost vůči civilní kontrarozvědce minulý měsíc vyvrcholila přímým úderem: Miloš Zeman BIS obvinil, že sledovala jeho nejbližší okolí (potažmo jeho samotného) a prostřednictvím hradní kanceláře Michala Koudelku nařkl, že pro svou potřebu sbírá kompromitující informace na různé lidi.

Prezidentova slova dle očekávání rozčeřila mediální vlny, vyvolala reakce hlavně opozičních politiků a nepochybně dolehla i k premiéru Andreji Babišovi. BIS je důležitou kartou v mocenské hře mezi hlavou státu a předsedou vlády. Jinak se ale nic nestalo a po pár dnech je ticho po pěšině. Prezidentovo obvinění zapadlo do kategorie burianovských slovních výpadů („A mně se chce něco říct…“). Pokračování možná čekejme až po volbách.

Největší riziko: Zablokované sestavování vlády

Koncem srpna přistála z Hradu další nálož. Miloš Zeman pohrozil, že by mohl vetovat rozpočet, pokud by tam nebylo dost peněz na investice (byť doslova by podle svého mluvčího jen „zvažoval“ vetování). I to je silný krok. Pokud by ale prezident byl při své dřívější politické síle, své představy by do návrhu rozpočtu promítl už dávno.

A do třetice prezidentova hrozba, že by sestavením vlády pověřil šéfa vítězné strany, nikoliv koalice. Přeloženo do jazyka politické reality, Andrej Babiš by dostal další šanci, i kdyby prohrál s některou z opozičních koalic (SPOLU, případně PirSTAN). Samozřejmě je to stále otevřené a závisí to na výsledku voleb. Premiérovo hnutí ANO se v nedávných průzkumech opět vrátilo do čela popularity, takže by třeba ani nebylo nutné nikoho obcházet. (Byť například Kantar CZ v sondě pro ČT přiřkl největší volební potenciál právě koalici SPOLU, tedy ODS, TOP09 a lidovcům.)

Dále čtěte

Vracíme Čechům noviny. Předplaťte si Týdeník FORUM

Jestli i vám od doby, kdy předseda vlády vzal Čechům dva klíčové deníky, institut papírových novin chybí, máte právě nyní…

Není ale důvod Zemanovi nevěřit. Už mnohokrát prokázal, že svá slova myslí vážně, jakkoli tomu jeho protivníci nechtěli věřit. A právě povolební vládní karta bude jednou z posledních, které mu zbývají v ruce. Možností, jak s ní naložit, se nabízí řada. Kromě případného obejití vítězné koalice může také vládu, které se nepodaří získat důvěru, držet ve Strakově akademii dlouhé měsíce. A pak má ještě druhý pokus, takže to může nakrásně protahovat skoro až do konce svého hradního angažmá. Mezitím se může snažit rozkládat některé opoziční seskupení. Argumentů, jak je přesvědčovat, aby se „obětovali pro stabilitu“, má po ruce hodně: další vlnu koronaviru, případné ekonomické potíže, české předsednictví EU (v druhé polovině roku 2022)… Ale nepředbíhejme.

Může udělat cokoli

Politické finále, v němž Miloš Zeman už sahá po posledních zbraních, mu může zkazit řada faktorů. Od hráze, na kterou by v případě semknutí většiny ostatních politických sil mohl narazit, po stále politicky aktivnější – podle kritiků až aktivistický – Ústavní soud. A samozřejmě také nedobrý zdravotní stav, jakkoli má toto téma zůstat mimo politický boj. Všimněte si, jak se Miloš Zeman v posledních měsících a letech vytrácí z veřejného prostoru. První zářijový den vítal žáky v Brně, na pietě za naše padlé vojáky v Afghánistánu o dva dny později ale chyběl, byť je vrchním velitelem ozbrojených sil. Prý to bylo kvůli jeho nelibosti s ukončením mise, nebylo to ale poprvé a asi ani naposledy, kdy byla jeho nepřítomnost hodně patrná.

Miloše Zemana zkrátka opouštějí síly, a o to víc se nyní bude soustředit na těch pár zbývajících trumfů, které jemu a jeho hradnímu týmu ještě zbývají v ruce. Někdy razantně a promyšleně, jindy bezskrupulózně a občas i zoufale. Počítejme s tím.