Lídr Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Herbert Kickl FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / V neděli se v sousedním Rakousku psaly dějiny. Vůbec poprvé od druhé světové války totiž v tamních parlamentních volbách zvítězila strana, která bývá politology označována za krajně pravicovou. Svobodná strana Rakouska (FPÖ) pod vedením bývalého ministra vnitra Herberta Kickla poměrně přesvědčivě porazila druhé lidovce (ÖVP) dosavadního kancléře Karla Nehammera. Teprve se značným odstupem pak na třetím místě skončila Sociálnědemokratická strana Rakouska (SPÖ), která historicky bývala spolu s lidovci jednou ze dvou nejvýznamnějších politických uskupení v zemi.
Do 183členného parlamentu se probojovali ještě liberálové ze strany NEOS a také Zelení, kteří po třech letech účasti ve vládě výrazně oslabili. Hluboko pod potřebnou čtyřprocentní hranicí naopak zůstali jak komunisté, kteří dosud značně posilovali na regionální úrovni, tak i satirická Strana piva, jíž se kupodivu nepodařilo zabodovat ani návrhem na bezplatný sud piva do každé domácnosti.
Triumf Svobodných, které v 50. letech zakládal někdejší nacistický ministr a příslušník SS, nutně neznamená jejich účast ve vládě – a je téměř jisté, že se příštím kancléřem nestane právě Kickl. Tuto možnost totiž vyloučil jak šéf lidovců, tak i prezident Alexander Van der Bellen. Není ovšem možné vyloučit, že se FPÖ, stejně jako v nedávné minulosti, stane vlivným členem vládní koalice a bude tak mít příležitost prosazovat své silně proruské postoje.
Proti migraci a elitám
Předvolební kampaň v Rakousku, podobně jako v Česku, narušily rekordní povodně, které si v zemi vyžádaly pět obětí a miliardové škody. Obecně se má za to, že Nehammerova vláda katastrofickou situaci dobře zvládla, což v očích mnoha analytiků zvýšilo její naději na těsné vítězství. Tato předpověď se ale nakonec neuskutečnila a volby potvrdily výsledek, který průzkumy soustavně předpovídaly už bezmála dva roky: přestože Svobodní ještě před pěti lety odcházeli z vlády s ostudou po skandálu s předstíranými ruskými úplatky, letos se jim podařilo suverénně zvítězit.
Voliči tak vytrestali nepopulární koalici lidovců a Zelených a zároveň dali jasně najevo, že je pro ně hlavním tématem migrace, která v posledních letech lámala rekordy. Právě FPÖ slibuje imigraci dramaticky omezit a z Rakouska chce vybudovat „pevnost“, která zcela přestane přijímat žadatele o azyl a přinutí „nikým nezvané cizince“ k odchodu ze země.
„Pokud se na lodi objeví díra, je třeba ji ucpat, jinak se loď potopí,“ prohlásil Kickl na předvolebním shromáždění ve Štýrském Hradci. „Když pustím vodu dovnitř a jen ji rozptýlím po kajutách a možná odčerpám pár litrů, loď se potopí, a já nechci, aby se Rakousko potopilo. Proto tu díru ucpeme a nebudeme přijímat další žádosti o azyl.“
Svobodní navíc těžili z toho, že se mohou zároveň vymezovat proti lidovcům i proti sociálním demokratům, kteří spolu přes ideologické rozdíly opakovaně vládli. „Mají úspěch, protože stejně jako ostatní populisté zaujímají část politického spektra, kde v podstatě nemají konkurenci,“ vysvětluje Reinhard Heinisch, profesor srovnávací politiky na univerzitě v Salcburku. „Obvykle vystupují proti postojům všech ostatních stran a mají ideální pozici k tomu, aby oslovili lidi, kteří jsou rozčarovaní demokracií, cítí se zklamaní elitami a mají výhrady vůči politickému mainstreamu.“
Odmítaný Kickl
Volební vítězství Svobodných neznamená jejich automatickou účast ve vládě – a už vůbec ne to, že se jejich předseda Kickl stane příštím rakouským kancléřem. Tuto možnost už vyloučil dosavadní předseda vlády Nehammer, který Kickla před volbami označoval za „bezpečnostní hrozbu“. Šéf FPÖ je ostatně přes volební úspěchy veřejností nejvíce odmítaným stranickým šéfem v Rakousku a nechvalně na sebe upozornil třeba přejímáním nacistické rétoriky ve volební kampani.
Kicklovo jmenování kancléřem pak fakticky vyloučil i prezident Van der Bellen, který původně vzešel ze Strany zelených a je přesvědčeným ideologickým odpůrcem krajní pravice. Prezident má v Rakousku poměrně rozsáhlé pravomoci a jmenování předsedy vlády tedy záleží na něm, přestože jej v této funkci samozřejmě musí potvrdit parlament.
Nehammer by ovšem mohl být otevřený koalici s FPÖ za předpokladu, že by zůstal kancléřem nebo že by se této pozice ujal některý méně kontroverzní politik Svobodných. Lidovci už s FPÖ dvakrát vládli – poprvé mezi lety 2000–2005, kdy Svobodné vedl charismatický korutanský hejtman Jörg Haider, a následně v letech 2017–2019.
V této vládě pod vedením konzervativního kancléře Sebastiana Kurze byl Kickl ministrem vnitra a proslul mimo jiné tím, že se pokusil zcela rozložit zpravodajské služby v čele s kontrarozvědkou BVT. Tajné služby ze západních států, jako Británie nebo Nizozemsko, pak kvůli tomu s BVT na nějakou dobu přestaly sdílet informace kvůli obavám z napojení Svobodných na Rusko.
Za nejpravděpodobnější scénář povolebního vývoje se nicméně všeobecně považuje koalice mezi sociální demokracií a lidovci, ke které by tyto strany mohly přizvat ještě liberální NEOS. Svobodní by se tak zatím sice nedostali do vlády, mohli by však znovu těžit ze své opoziční a antisystémové role a ještě více posílit v příštích volbách. Sám Kickl už ostatní strany varoval, aby vyloučením FPÖ z povolebních vyjednávání „neignorovaly vůli milionů voličů“.
Ve prospěch Ruska
Pokud by se FPÖ navzdory předpokladům skutečně vrátila do vlády, dá se očekávat, že by to mělo zásadní dopady doma i v zahraničí. Na domácí scéně by samozřejmě došlo k utužení imigrační politiky, s čímž ostatně souzní i lidovci a velká část společnosti. Ve vztahu k zahraničí by se pak už tak liknavé Rakousko mohlo ještě více přimknout k Rusku, ke kterému má část tamních politiků dlouhodobě blízko – a žádná strana k němu nemá blíž než právě FPÖ.
Svobodní mají od roku 2016 podepsanou smlouvu o přátelství (Freundschaftsvertrag) s Putinovou stranou Jednotné Rusko a jejich zahraničněpolitické postoje dokonale kopírují ruské zájmy. FPÖ dlouhodobě požaduje ukončení protiruských sankcí, odmítá západní vojenskou pomoc Ukrajině a žádá, aby Rakousko opustilo iniciativu European Sky Shield Initiative (ESSI), jejímž záměrem je vytvořit společnou evropskou protivzdušnou obranu.
Svobodní také ostře vystupují proti vstupu Ukrajiny do Evropské unie a ukrajinského prezidenta Zelenského v předvolební kampani líčili jako „válečného štváče“, který Rakousko zatáhne do konfliktu s Ruskem. Za vzor naopak považují maďarského autoritářského premiéra Viktora Orbána, se kterým FPÖ letos v červenci v Evropském parlamentu založila frakci Patriotů pro Evropu, jejíž součástí je i Babišovo ANO.
Přestože by lidovci v případné (a v tuto chvíli spíše nepravděpodobné) koalici proruské postoje Svobodných bezpochyby korigovali, samotná jejich účast ve vládě by s největší pravděpodobností přispěla k dalšímu oslabení evropské jednoty ve vztahu k válce na Ukrajině.
