Profesor Ivo Budil z Metropolitní univerzity v Praze se v rozhovoru pro Parlamentní listy (29. 3.) jasně postavil za Klause mladšího a vidí v něm záchranu české pravice. Ivo Budil je jistě známý jako kulturní antropolog (ačkoliv od něj drtivá většina čtenářů PL si nikdy nic nečetla a neslyšeli o něm), ale jeho politické názory jsou zvláštní.
Říká: „Na Václavu Klausovi mladším leží velká odpovědnost týkající se budoucí existence české pravice. Až doposud byl solitérem bez přímé odpovědnosti. Nyní by se měl obklopit sladěným, loajálním a kompetentním týmem. Je znám jako schopný publicista píšící o nejrůznějších tématech, přičemž jeho největší přidanou hodnotou bylo prolomení politické korektnosti a neomarxistické rétoriky a používání zdravého rozumu.“
Tak předně by bylo dobré přibrzdit s tou „přidanou hodnotou“ a politickou korektností a neomarxismem. Žádná politická korektnost se u nás nikdy v nějaké zaznamenatelné míře nepěstovala ani v ideálním, ani ve zdivočelém smyslu slova. U nás máme zatím daleko i k obyčejné korektnosti. Veřejný prostor zamořili hulváti, a to hlavou státu počínaje a nevýznamnými politiky a psavci z lůna Agrofertu a KSČ(M) konče.
Když o neomarxismu breptá kdejaký Jíra z Maršova a směroplatná Máňa, kteří se umí připojit na internet, tak lze jen tiše úpět. Když o tom ale začne člověk z akademického prostředí, chce se už úpět nahlas.
O jakém neomarxismu se tu mluví? Kdo ho kde a kdy viděl? Kde jsou jeho hlasatelé? Zatím je za neomarxistu označován každý, kdo nechce střílet uprchlíky na hranicích a nemyslí si, že Romové se mají nahnat do lágrů pro osoby práce se štítící. Takoví hlasatelé ostatně netuší, jaký je rozdíl mezi neomarxismem a marxismem, zní jim to prostě tak nějak podobně. Také nevědí, že neomarxistů je asi tolik jako jeho autorů a ty sotva někdy četli. Ivo Budil by snad měl vědět, co je to neomarxismus a co jím je a co jím není.
Myšlenkové perly padají i dál jako krupobití: „Český veřejný, mediální a akademický prostor je zamořen negativními emocemi a až neuvěřitelně vyhrocenou záští a nenávistí vůči všem, kteří vybočují z liberálně progresivistické, prounijní a agresivně protiruské ideologické linie. V zásadě lze hovořit o studené občanské válce, v níž není možný smír, ale ze které vzejdou pouze vítězové a poražení, přičemž triumfující strana ,pravdy a lásky‘ nezná slitování.“
To je opravdu zajímavé. Jednak by bylo dobré vědět, kdo je ta „strana pravdy a lásky“. Prezident asi ne, většina poslanců taky ne, tak kdo tedy? A kde ti neznámí dávají najevo, že „neznají slitování“? Pokud tím profesor Budil myslí, že mezi poklonkováním Moskvě a Pekingu a naší příslušnosti k Západu je možný nějaký smír, tak to skutečně není, protože je tam rozdíl hodnot. Ten je ostatně vidět i v praktických dopadech, totiž jak se kde žije a odkud kam lidé prchají. Jako lidé odmítají dost rázně žloutenku nebo mor, tak odmítají i deformované myšlení plozené různými diktaturami.
Pak je tam ještě pasáž, který zní výhružně: „Česká republika potřebuje státníka typu Abrahama Lincolna či Otto von Bismarcka, který by se nezalekl krajních prostředků při obnovení její vnitřní jednoty spočívající nikoliv v represivně vynucovaném souhlasu, ale ve schopnosti dosáhnout konsensu při prosazování specifických českých zájmů.“
Tak to už jsme úplně zmateni. Na jednu stranu se mluví o nezaleknutí se krajních prostředků (jaké to jsou?) a na druhé o „schopnosti dosáhnout konsensu“. Buď jedno, nebo druhé. Konsensus se dosahuje „krajními prostředky“? Jako v Rusku? Jako „stabilizací společnosti“ v Číně, kterou si chválil Zeman v čínské televizi? Proč Ivo Budil nemluví o kolaboraci exprezidenta Klause a momentálního prezidenta Zemana s nechutnými režimy v těchto zemích a vykládá něco o neomarxismu a VKML jako nadějném novém Bismarckovi?
A pak se ještě ptá: „Uvidíme, zda Václav Klaus mladší dokáže tuto nesmírně obtížnou a nevděčnou úlohu sehrát a jestli o ni vůbec stojí.“ Tak odpověď jistě nějak dostaneme. VKML bude hrát úlohu, jakou mu jeho tatínek a kruhy kolem něj přisoudí. Obtížná není, jde o to opakovat bez rizika pár frází, nevděčná taky nebude. Exprezidentovi už známí lidé podnikající v Rusku a Číně zařídili hezké ideocentrum jako vejminek. Je to příjemný život bez rizika.
