Plná domácí náměstí lidí, kteří vyjadřují svůj nesouhlas s personální politikou vlády a hradu mají výraznou symboliku. Vysílají vzkaz, že zde žije nemálo lidí, kteří si již uvědomují, že dnešní míra arogance moci a uchvácení země útočí na samu podstatu liberální demokracie, právního státu a svobodné společnosti. Každý hlasitý a viditelný prvek odporu je tedy žádoucí a správný. To je hlavní pozitivum akcí, které připravuje Mikuláš Minář se svým týmem. Já sám jsem na jednom shromáždění Iniciativy Milion chvilek na Staroměstském náměstí mluvil z pódia (17.11.2018), a vím, jak působivá je atmosféra sdílené pospolitosti.
Každý protest by měl mít vždy jasnou definici toho proti čemu a proti komu je namířen a pro jaké změny je určen a zacílen. A tady vidím tu slabinu jinak žádoucí a důležité vlny protestů. U nás již dávno nejde jen o jednotlivosti, jen dílčí příklady mocenské zvůle tandemu Babiš-Zeman. Ty kruciální otázky jsou, zda budeme patřit na Západ nebo na Východ, a zda budeme otevřenou demokratickou společností a právním státem, anebo zde převládne autoritářský režim s vysokou mírou koncentrace moci vyvolených vládců. O nic menšího u nás již nejde, i když nám Prchal ústy Babiše či Zemanův Ovčáček budou účelově tvrdit něco jiného. Protestovat je třeba proti posunu země do režimu regulované polodemokracie, s omezováním svobodných médií, s oligarchizací společnosti, se snahou o úplné ovládnutí institucí státu, včetně justice a policie, a s neskrývanými projevy mocenské zvůle.
V tomto smyslu je jedno jméno toho či onoho ministra jen dílčím příkladem těchto trendů, které Českou republiku poškozují nejen doma, ale i v zahraničí. Každý Babišův a Zemanův nominant je z principu nepřijatelný. Jiný pohled jen přispívá k relativizaci tématu, jako by existovali v minulosti tzv. hodní a zlí soudruzi či hodní a zlí nacisti. Tady nejde o volání po principu kolektivní viny, ale každý, kdo slouží v ďáblově spektáklu nese svůj neoddělitelný kus osobní odpovědnosti. Ústup od těchto principů vydláždil cestu k moci bývalému kariernímu komunistovi a estébákovi.
Benešová je míněna tak trochu jako jejich provokace, ale v čem byl lepší neviditelný sluha Kněžínek? V čem je lepší ustrašený komparsista Hamáček či drzý ochránce rodinné firmy Toman anebo šíbr Faltýnek aj? Pokud je protest namířen jen na jednotlivosti, pak rozmazává samotnou podstatu étosu vzdoru. A to by byla škoda.
Poněkud podivně vyznělo to, když se role těch, kteří definují, jak ochránit nezávislost neohrožených státních zástupců ujala skupina s názvem Rekonstrukce státu. Na to reagoval i Babiš s Benešovou, že oni přeci nikoho odvolávat nebudou, a tudíž nechápou proč někdo vůbec chodí na nějaká náměstí, když náš stát tak báječně prosperuje a skvěle funguje. Nemohu si nevzpomenout na nedávnou dobu, kdy se o názory Rekonstrukce státu Babiš opíral a převzal jejich hesla jako základní zdroj svého, jakože programu.
V dělbě ústavních rolí je klíčová skutečná nezávislost všech soudů, včetně toho Ústavního. U policie a státních zástupců je v našem systému dominance vládní exekutivy vždy schováno riziko možných zásahů ze strany státu, viditelných i neviditelných. Nehledě na to, že se docela nedávno někteří vrcholní představitele státních zastupitelství chovali jako možní spojenci uzurpátora moci, a to tím, že se aktivně zaměřovali na jiné (a někdy dosti podivně), a naopak odkládali kauzy náčelníka z Průhonic. To je holý fakt. A dnes jim máme provolávat slávu a držet stráž na jejich ochranu?
U protestů je důležité je správně nasměrovat, aby ta pozitivní energie neodplula z plného náměstí někam pryč boční ulicí. Ti nahoře si dovolí jen to, co jim dovolí ti dole, a ve všech volbách jde pak o to, zda je touha po změně větší než obava ze změny. Plná náměstí jsou správnou reakcí na jejich mocenskou, mediální a finanční převahu, která jim umožňuje překrucovat realitu a bezbřehým způsobem manipulovat společností dle libosti. Je skvělou zprávou, že se zvětšuje počet lidí, kteří toho mají již dost, ale pořád je to výrazná menšina. Teď jde o to najít shodu na tom, jak a kým bude tvořeno postbabišovské a postzemanovské období, kterému je třeba jít zodpovědně naproti. Jsou situace, kdy je třeba na otázky odpovídat ano či ne, a nikoliv alibisticky možná, někdy, snad…anebo pro Česko tak typické ano, ale…
Za pozitivní rys posledních protestů považuji propojení politické a občanské dimenze vzdoru. Chceme to jinak (ale jak a s kým?). I tak všem organizátorům, mluvčím z pódií všech náměstí, i všem účastníkům a aktivním podporovatelům patří velký a upřímný dík. Zejména za to, že se v této atmosféře bude složitě odstavovat dozorující státní zástupce v kauze Čapí hnízdo. Tedy snad.
Ale pozor na jednu věc. Každá opravdově zamýšlená a pozitivně motivovaná revoluce může být ukradena. Příkladů zná dávná i nedávná historie bezpočet.
