Současnému establishmentu hrozí volební pohroma a Česku svítá naděje. A najednou je tu v podobě ruského ohrožení nová hrozba, která nás má přimět k tomu, abychom bránili nikoli demokracii, ale holý život, a to ruku v ruce s těmi, kteří naši demokracii ohrožují a ničí. Babiš, Hamáček, Zeman a spol. se nám znovu stavějí do čela.

Znovu otevřený případ exploze ve Vrběticích samovolně přerostl v tvrdý diplomatický konflikt s Ruskem. Chci jen předem zdůraznit, že ruská politika je minimálně od nástupu Vladimira Putina k moci zcela jednoznačně orientována obrazně řečeno na revizi výsledků studené války. A že její součástí je i obnova ruské mocenské dominance ve střední a východní Evropě. Nemusím snad zdůrazňovat, že se tomu musíme průběžně a vytrvale bránit a že zneužívání ambasád jako základen pro organizaci tajných služeb v zahraničí se to týká v první řadě.

Rusové jsou pořád stejní. Zato naše „Nové pořádky“, ztělesňované teď zrovna pány Babišem, Hamáčkem a Zemanem, se mění podle toho, jak se mění naše vnitropolitická situace. Blíží se volby do poslanecké sněmovny, které mohou pořádně otřást dosavadním rozvržením sil na politické scéně. Podle volebních průzkumů z posledních třech týdnů se zdá, že dosavadní vedoucí pozice hnutí ANO je víc než otřesena a že je tu tedy po dlouhých osmi letech jakási naděje na změnu. Samozřejmě jen naděje, protože nejde pouze o to, kdo prohraje a kdo vyhraje, ale zda je tu vůbec někdo, kdo může vyhrát, a přitom to bude mít smysl.

Chtěl bych v téhle souvislosti upozornit na jednu hrozivou analogii, totiž s loňským předjařím. První minivlna pandemie (opravdu plný zásah jsme pak dostali až na podzim) tehdy vyvolala pochopitelné obavy a trochu i hysterii. Z těchto nálad se pak zrodila ideologie smrtelného nebezpečí, v němž je třeba zapomenout na malicherné politické třenice a spojit se v boji proti covidovému netvoru, který ohrožuje přímo naše holé životy. Nechci popírat, že covid byl a je vážným nebezpečím. Ale hysterické vyvolávání válečné psychózy (jsme ve válce!) jde velmi často ruku v ruce s nemravnými choutkami politiků, co jsou právě u vesla, přitahovat šrouby a přiškrtit demokracii. Což se u nás stalo.

Představitelé našich demokratických stran tehdy této řízené psychóze naletěli. A v médiích (zdaleka ne jen babišovských) se mluvilo o tom, jak se musíme všichni spojit a táhnout za jeden provaz. Např. David Klimeš v Aktuálně.cz psal: „Máme nyní na starosti důležitější věci než omývání premiérova drzého čela za jeho chyby.“ Na to prý přijde čas poté, co pandemie poleví a „podaří se nám zachránit co nejvíce životů“. „Máme tady krizi, již je třeba překonat s těmi náčelníky, kteří jsou právě ve funkci, protože jiné teď nemáme a mít nebudeme.“ Nato se rozběhla vlna horlivého kapitulantství demokratů, údajně před pandemií.

Teď se ovšem nad dnešním establishmentem vznáší volební pohroma a nad Českem příslib naděje. Covid je sice pořád ještě asi desetkrát silnější než loni touto dobou, ale ztrácí výrazně na síle. A najednou je tu v podobě ruského ohrožení nová hrozba, která nás má vést k tomu, abychom bránili nikoli demokracii, ale holý život, a to ruku v ruce s těmi, kteří naši demokracii ohrožují a ničí. Babiš, Hamáček, Zeman a spol. se nám znovu stavějí do čela.

A demokratická opozice? Pirátský poslanec Michálek hřímal v úterý v Televizních novinách: „ … mnohem důležitější je teď, abychom dali najevo, že táhneme za jeden provaz a že skutečně bez ohledu na to, jestli vláda, nebo opozice, tak tady jde o národní zájem a suverenitu České republiky. A v tomto ohledu si myslím, že ten zájem máme maximálně společný, a tak ho tedy veřejně deklarujme.“ Předseda ODS Petr Fiala týž den v rozpravě v poslanecké sněmovně zase prohlásil: „Já bych byl rád, abychom všichni postupovali společně, abychom bez ohledu na vnitropolitické postoje hájili společně bezpečnost, suverenitu a mezinárodní postavení České republiky.“ A poslanec Válek (TOP 09) tamtéž dokonce vyzval vládu: „Zapomeňme na spory! Zapomeňme na politiku a mysleme na to, že jsme Češi! Mysleme na to, že chráníme naše spoluobčany, mysleme na to, že chráníme naši vlast! Pojďme se chovat sebevědomě…, pojďme ukázat, že se nebojíme, že se umíme postavit, když se objeví zlo…“

Ve skutečnosti stojíme před velmi rozhodujícími volbami, vlastně už ve volební kampani. Nejde o to, abychom se všichni spojili v jeden šik, nýbrž abychom se v zásadním politickém střetnutí pokusili obnovit demokracii, kterou jsme si v posledních osmi letech sami důkladně poničili – a učinili tak v pořád ještě (jak doufám) demokratické soutěži. Demokracie stojí v první řadě na pluralitě názorů a stanovisek, ne na národní jednotě. Teď je třeba vystavit účet týmu, který ji tu v posledních osmi letech bezohledně pustošil. Jistě, přitom se musíme (setrvale, už delší dobu) bránit poměrně brutálnímu ruskému tlaku. To nebagatelizuji. A nemáme taky důvod zavrhovat předem vše, s čím vláda přijde. Jen upozorňuji, že výzva k jednotě pod heslem „padouch nebo hrdina, všichni jedna rodina“ je zavádějící, byla zavádějící loni v předjaří, stejně jako letos v dubnu. To, oč mi jako občanovi jde, je, aby tu byla politická síla, jež bude mít jednoznačně jasno, že je třeba ve volbách porazit babišovské Nové pořádky a obnovit demokracii, kterou jsme v roce 1989 velmi lacině dostali a poté velmi hloupě prošustrovali. Tj. jde mi o to, abych měl koho podporovat a koho volit.

A především, ještě předtím a co nejdřív je nutné vyslovit nynější vládě nedůvěru. Zaslouží si ji. Jistě zůstane vládnout dál, ale jako vláda bez důvěry. To je zcela podstatné, Rusko sem, Rusko tam.

Nenechme se podobně jako loni v předjaří znovu tahat za nos.