Gazprom (ilustrační foto) FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
KOMENTÁŘ / Ruská plynárenská společnost Gazprom po ztrátě klíčových evropských trhů a neúspěšné snaze zalátat rozpočtové díry obchodem s Čínou stojí na pokraji bankrotu. Nicméně právě oznámila, že se hodlá ujmout opuštěné továrny firmy Bosch v Petrohradě a vrhnout se do výroby praček.
Bosch vybudoval pobočku BSH Household Appliances LLC v Rusku na počátku tisíciletí, ale kvůli totální ruské invazi na Ukrajinu trh opustil a továrnu plánoval prodat. V dubnu letošního roku ovšem Putin podnik s ročními příjmy přibližně 50 miliard rublů znárodnil. A nyní ho má převzít právě dceřiná společnost plynárenského monopolu, Gazprom Household Systems JSC.
Je široce známo, že nájezdníci na Ukrajině v obsazených oblastech s oblibou loupí právě pračky, třebaže mnohým z nich, pokud bydlí v typických ruských obytných prostorách bez přístupu k tekoucí vodě, nebudou příliš k užitku.
Nyní tedy plynárenský monopol zaběhanou lupičskou praxi povýšil na další úroveň tím, že místo uloupení jednotlivé pračky dojde ke krádeži celého rozsáhlého průmyslového provozu určeného k výrobě těchto spotřebičů.
Zda zmíněný postup dokáže zachránit Gazprom z červených čísel, však není vůbec jasné. Vloni podnik vykázal rekordní ztrátu 629 miliard rublů. To je výrazně více, než kolik zatím dokázala vydělat celá jeho divize domácích spotřebičů (čistý zisk vloni 246 milionu rublů). Ovšem „zapůjčená“ německá továrna zvládne přinejmenším bilanci výrazně vylepšit.
Poté, co Gazprom přerušil dodávky plynu do většiny evropských zemí, byl nucen uzavřít vrty a během dvou let přišel o čtvrtinu produkce. Vývoz společnosti byl v roce 2023 nejnižší od roku 1985 (69 miliard metrů krychlových) a ve srovnání s předválečnou úrovní se propadl o třetinu.
Kreml vkládá naděje do Číny. Nabízí jí pětinásobné zvýšení nákupů plynu a výstavbu nového plynovodu Síla Sibiře 2, navíc k první větvi, která byla uvedena do provozu v roce 2019. Peking však váhá a čeká na nové slevy na plyn, který již nyní stojí čínské odběratele o 46 % méně než evropské země a Turecko.
Představa Kremlu, že ohromné náklady spojené s prvním čínským plynovodem představují jen „zaváděcí“ investici a na dalších se již budou podílet sami Číňané, se nenaplňuje. Naopak, Peking u vědomí chybějících konkurenčních odběratelů tvrdě tlačí na čistě ruské financování i druhého plynovodu a masivní slevy při nákupu suroviny.
Ani po Putinově květnové státní návštěvě Pekingu nebylo možné dodatečný projekt rozjet. Čínský prezident Si Ťin-pching se o ruském plynu v oficiálních prohlášeních nikdy nezmínil.
Bosch jako Žiguli?
Pokud Gazprom definitivně nezkrachuje, mohl by úspěšně navázat na obdobné projekty převzetí zahraniční technologie – a poté dlouho pokračující výroby dávno zastaralého produktu pro nenáročný ruský trh.
Vzorem by se mohla stát například automobilka AvtoVAZ, dlouholetý výrobce značky Lada/Žiguli ve městě Toljatti v Povolží. Různé modely jen velmi lehce se lišící od původního licenčního Fiatu 124 z roku 1966 se tu montovaly mezi lety 1970-2010, tedy po celých čtyřicet let. Dávno morálně zastaralá koncepce vozu se po celou dobu neměnila, úpravy se týkaly hlavně o něco silnějšího motoru nebo tvaru světlometů.
V minulosti ustrnutí na nízké technologické úrovni nevadilo ani našim bývalým dodavatelům na tento masivní nenáročný trh. To se mimo jiné vymstilo třeba Letu Kunovice, jemuž pro odběratele na východě dlouho stačilo stagnovat, zatímco na ostatních trzích se svými produkty postupně přicházel o konkurenceschopnost. Ztráta ruských odběratelů se pak firmě málem stala osudnou.
Jistým varováním před shovívavým přístupem k ruské vládní krádeži majetku firmy Bosch ovšem může být například fakt, že řada výrobků ruského vojenského průmyslu nyní obsahuje právě čipy původem z domácích spotřebičů, včetně praček. Potenciálně by tedy „nová“ továrna Gazpromu mohla také fungovat jako součást velké pračky sloužící k obcházení západních sankcí na dovoz elektroniky do Ruska – a ve skutečnosti napomáhat militarizaci tamní ekonomiky.
Cesta do země, kde zítra již znamená včera
Aby ruské děti lépe pochopily, jaká budoucnost je s Putinem doma čeká, první skupina se v červenci vydá na letní tábor do Korejské lidově demokratické republiky.
Podle oficiálních informací zatím zhruba desítka dětí pocestuje na prázdniny do Severní Koreje, v doprovodu dvou dospělých. Tábor Seondodon se nachází nedaleko přístavního města Wonsan na východním pobřeží země. Má údajně k dispozici zábavní park, vodní atrakce, pláž, místnost s videohrami a stoly na air hockey. Pobyt bude trvat dva týdny a kromě hrátek v táboře si děti užijí ještě prohlídku památek nebo pobyt v hotelu stalinského stylu v Pchjongjangu.
Rus, který již v letech 2015-2016 navštívil Seongdowon dvakrát jako teenager, nicméně uvedl, že jeho pobyt v táboře byl doprovázen přísnými omezeními pohybu a každodenními propagandistickými aktivitami, při nichž byly děti nuceny zpívat písně na počest korejských vůdců a čistit jejich památníky. Školákům byl také promítnut kreslený film, jehož postavy bombardovaly americký Bílý dům.
Podle zmíněného Rusa jim jak v hotelu v Pchjongjangu, tak v táboře podávali stejné jídlo – malé kousky kuřete, téměř žádné jiné maso, někdy chobotnice s rýží a houskami. Severokorejci zároveň volně prodávali školákům rýži, vodku a cigarety.
Dlouholetý sen některých ruských ultranacionalistů o tom, že jejich země jednoho dne začne připomínat KLDR, je zase o kousek blíže. Rychlá militarizace ekonomiky mílovými kroky přibližuje Rusko stavu, kdy sice dokáže vyrábět a vypouštět do vesmíru pokročilé antisatelitní zbraně, ale občané se budou muset spokojit s dovezeným krokodýlím či hroším masem.
Mezitím v ruských regionech dokonce i po Putinově drastické „optimalizaci“ zdravotní péče v pětině zařízení zcela chybí lékařský personál. A třebaže se stát snaží přilákat lékaře do venkovských oblastí masivními dotacemi, většina těch, kdo programu využijí, po vyčerpání peněz zase zmizí někam do většího města.
Jediná budoucnost, kterou Rusko dokáže svým dětem i všem v zahraničí, kdo si od něj napříště něco slibují, nabídnout, se začíná nebezpečně podobat právě té severokorejské.
