Exprezident Dmitrij Medveděv pokračuje ve svém díle, které by jednou mohlo vyjít knižně pod názvy jako Z hlubin zoufalcovy mysli nebo Vzkazy politické mrtvoly z života po životě. Strana Jednotné Rusko přitom rozesílá pokyny, že její činovníci nemají psát na sociální sítě, když nejsou v adekvátní fyzickém a psychickém stavu. Oběžník k našemu autorovi nejspíš ještě nedorazil.
Bývalý prezident a premiér Ruska Dmitrij Medveděv se na telegramu zamyslel nad tím, jak si před více než sto lety v Rusku mimosystémová opozice horlivě přála porážku své země v první světové válce. Tím má na mysli nejspíš hlavně Lenina. Ten na to skutečně od německého císařství dostal velké sumy peněz a byl úspěšný. Exprezident tvrdí, že dnešní opozice, která je proti válce na Ukrajině, je stejná, když putinovským hordám nepřeje vítězství.
„Při čtení čerstvých opusů státních šmejdů jednadvacátého století, kteří utekli do zahraničí, se nemohu zbavit pocitu, že po velké tragédii přišel čas nechutné frašky. Opět nekonečné proklínání úřadů a přání co nejrychlejší porážky ve válce vlasti a často nekomplikované sny o zničení dnešního Ruska. Je nechutné číst takové věci, zvláště když uvážíme, že uprostřed těchto ohavností naši vojáci brání naši zemi, denně riskují své životy a prokazují zázraky skutečného hrdinství. A tito šílenci si denně přejí smrt svých krajanů a své země. Je to nepochopitelné. Ačkoli zřejmě považují všechny, kdo nyní bojují nebo se alespoň zasazují o vítězství nad ukrajinským nacismem, za lidi nejnižšího stupně, neschopné jemných citů a přiměřeného vnímání života. Hloupý a kýčovitý lidský materiál. Jednoduše řečeno, pohrdají námi všemi, kterých je v naší zemi naprostá většina,“ vybičoval se Medveděv k morálnímu kázání.
Čtenářům také sdělil, že „zrádci, kteří nenávidí svou zemi natolik, že vyzývají k její porážce a zničení“, musí být považováni za nepřátele společnosti. „Takoví jedinci by neměli být do konce života vpuštěni zpět do Ruska. Měli by být zcela odříznuti od zdrojů příjmů v naší zemi, ať už se skládají z čehokoli. Tuto nemorální situaci, kdy zrádci, kteří si přejí porážku své země, paralelně vydělávají na Rusku, je třeba jednou provždy zastavit,“ dodal bloger, aniž by bylo jasné, jak by chtěl něco zastavit, když na to nemá žádné nástroje. Možná tak novičok, polonium, vypadávání z oken, infarkty, zastřelení před domem a inscenování takzvaných sebevražd.
To všechno jsou metody jistě osvědčené, ale je na to potřeba hodně organizování a dlouho to trvá, a navíc těch odpůrců už má Kreml roztroušených po světě tolik, že by to byla činnost nejspíš docela marná. Ti nejvýraznější příslušníci opozice se sotva musí bát „odříznutí od zdrojů příjmů v naší zemi“, protože pokud tam ještě někdo zůstal, má leda tak příjem potravy v lágru.
Legrační je pokus uzavřít nepříčetné přemítání nějakým rázným konstatováním. „Návrat těchto osob je možný pouze v případě, že předtím dojde k jednoznačnému veřejnému pokání, a ve vhodných případech pouze prostřednictvím amnestie nebo milosti. I když by pro ně bylo lepší, kdyby se nevrátili,“ sděluje Medveděv, aniž by to někoho zajímalo. Zatím se spíš všichni, kdo ještě zůstali, zaobírají myšlenkou, jak z toho teroristického blázince zmizet.
Přát si vojenskou porážku Ruska je správné, tak si třeba němečtí demokraté v exilu přáli porážku Hitlerova režimu. Putin a jeho parta nejsou Rusko, oni ho drží pod kudlou jako nájezdníci a vysávají jako pijavice. Spíš je třeba uvažovat, kdo z těch, kteří za válečné zločin mají odpovědnost, patří do kriminálu a kdo do blázince. Dmitrij Medveděv nejspíš patří do obou těchto zařízení a bude zajímavé sledovat, jakou strategii jeho obhájci jednou zvolí. Pokud tedy do té doby nevypadne z okna, protože už ho nebude v poslední fázi skomírání režimu zapotřebí.