Tálibánští bojovníci poté, co převzali kontrolu nad prezidentským palácem v Kábulu. FOTO: ČTK/AP/Zabi Karimi
FOTO: ČTK/AP/Zabi Karimi
KOMENTÁŘ / Sama o sobě by ta zpráva nejspíš zapadla, ale protože se nějak týká Ruska a jeho „přátel“, vzbudila pozornost. V sobotu vypukly v afghánské pohraniční provincii Nimroz potyčky mezi příslušníky íránských bezpečnostních sil a pohraničníky Tálibánu a o život přišli zatím tři lidé. Obě strany se navzájem obviňují, kdo za konflikt nese odpovědnost. Přestřelka probíhá uprostřed sporu o vodní zdroje. V Moskvě mohou být ale znepokojeni především tím, že Rusko potřebuje íránské zbraně pro svou válku na Ukrajině.
Je zajímavé, jak dva lidé ze zcela protilehlých stran barikády nezávisle na sobě událost okomentovali skoro totožně.
Alexandr Něvzorov, který před hrozbou kriminálu včas prchl do exilu, pojal svůj komentář ironicky.
„Teď už chápu, proč starý Biden ‚zapomněl‘ v Afghánistánu tolik amerických zbraní. Ale na radost je ještě brzy. Navzdory všem hezkým obrázkům a humbuku je to všechno jen pohraniční hádka, která možná vyšumí tam, kde začala. Patosem znějící prohlášení o ‚válce‘ mají u těchto turbanových soudruhů cenu přesně dvou centů. Udělají spoustu hluku a vrátí se k cucání svých vodních dýmek a počítání manželek. Jedinou dobrou zprávou je, že Írán teď bude sám nutně potřebovat bezpilotní letouny a plíživé ‚dodávky‘ do Ruska budou omezeny nebo minimalizovány,“ píše Něvzorov na telegramu.
Igor Girkin, který proti Ukrajině bojoval už v roce 2014 a v dalších letech, má s Něvzorovem společnou jednu vlastnost: totiž ironii a to, že pro přiléhavé slovíčko nechodí daleko. Spojuje je také jejich pohled na schopnosti ruských oficiálních elit vést válku. Svorně považují generály i Putina za naprosto neschopné. Rozdíl je v tom, že Něvzorov z toho má zlomyslnou radost a Girkin je vytočený do běla, když mu kazí jeho životní dílo.
„Dva přátelé Kremlu spolu začali válčit – Tálibán vyhlásil válku Íránu, vůdce Tálibánu Abdulhamid Chorásání to oficiálně oznámil,“ shrnuje Girkin nový konflikt. „Poté začaly zdroje napojené na Tálibán vyzývat všechny muslimy, aby je podpořili v boji proti Íránu. Jednotky Tálibánu nyní útočí na íránské hranice, v provincii Nimrúz byla obsazena vojenská základna. Íránská strana hlásí napadení tří pohraničních stanovišť a odvetné použití dělostřelectva. Předchozího dne již došlo k přestřelce mezi Íránci a Tálibánem na íránsko-afghánské hranici. Obě strany obvinily z agrese nepřítele.“
Důležité pro Girkina ale je to, čeho si všímá i Něvzorov, totiž jak případný konflikt, pokud k němu dojde, ovlivní íránské dodávky zbraní Rusku. Jde především o bezpilotní letadla. Hned po invazi vyšlo najevo, že na tom ruská armáda není s technickým vybavením moc dobře. Íránské vedení se nakonec přiznalo, že sebevražedné drony Rusku dodalo, ale bylo to prý ještě před invazí. Tomu samozřejmě nikdo nevěří.
„Je prakticky jisté, že útok Tálibánu na Írán je veden na příkaz USA,“ spekuluje Girkin, což zřejmě dost přehání. Představa Tálibánu, který je řízen z Bílého domu, je komická.
„‚Hloupí pendrekáři‘ (kterým se tak horlivě vysmívali naši propagandisté, jako Boris Rožin) předali moc v Afghánistánu Tálibánu z nějakého důvodu; nechali jim hory vojenské techniky, zbraní a munice… Pro Rusko je válka na íránsko-afghánské hranici dalším ‚nožem do zad‘. Írán bude nucen odklonit své síly ze Sýrie a bude muset zvážit odklon dodávek vojenského vybavení do Ruska ve prospěch vlastních potřeb,“ vyjadřuje stejné obavy jako opoziční novinář.
Proč nechali Američané při stahování z Afghánistánu na místě tolik zbraní, svět skutečně udivilo. Pravděpodobné je, že nečekali, že se jimi vyzbrojená a vycvičená armáda rozpadne tak neuvěřitelně rychle, a navíc měli co dělat, aby před příchodem Tálibánu k moci dostali pryč aspoň své vlastní lidi. Jak se připomíná v některých debatách, ty zbraně afghánská armáda ostatně dostala a byly její, vrtulníky údajně stejně už nebyly funkční nebo kvůli náhradním dílům brzo funkční nebudou, odebrat každému afghánskému vojákovi samopal nebylo dost dobře technicky možné a Tálibán má tak jako tak svých zbraní díky vybudovaným zásobovacím liniím dost. Některé zbraně, jejichž fungování závisí na elektronice, Američané údajně deaktivovali. Tomu můžeme věřit a nemusíme, ale Tálibán byl v každém případě silný už předtím, než americká armáda odešla.
Nakonec je na věci důležité to, že poslední takzvaní přátelé, kteří Kremlu zbyli, za moc nestojí. Čínský režim jistě nechce, aby Putin padl, ale plně mu vyhovuje, když Rusko oslabí. V Pekingu neudělají nic, aby pomohli Spojeným státům a Západu, ale nechtějí si západní země znepřátelit zas moc. Jde přece jen o kšefty. Z Ruska mohou dostat jen nějaký ten plyn pod cenou a drancovat lesy na Sibiři, což je příjemné. Možná už si v skrytu duše brousí zuby na to, že se třeba budou jednou podílet na obnově Ukrajiny, k tomu ale potřebují, aby nějaká Ukrajina existovala. Obchodovat jen s Ruskem by komunisticko-kapitalistické Číňany neuspokojilo.
Írán je taky „úžasný“ spojenec. Rád udělá všechno, co Američany poškodí, ale bude sledovat své vlastní zájmy. Rozhodně raději pošle drony na vousáče z Tálibánu, než aby se jich vzdal kvůli nějakým Putinovým imperiálním tužbám.
Jak se všechno nakonec vyvine, na to by si nikdo rozumný peníze nevsadil. Představa velkého V. V. Putina, jak ještě ke všem svým momentálním trablům musí navíc usmiřovat dva mezi sebou se peroucí supermuslimské režimy, je ale zábavná. Všechna ta krev nijak zábavná není, pochopitelně, ta baví snad jen dalšího z „přátel“, pana Prigožina. Čím méně ale bude na ukrajinském nebi rachotit íránských dronů popsaných narychlo azbukou, tím lépe.
