Jednostranné informování české veřejnosti, vytváření atmosféry strachu, ukazování prstem, zveličování událostí a hledání viny pouze na jedné straně přimělo skupinu právníků, kteří jsou s cizinci v Bělé-Jezové ve styku, aby vydali k situaci své vlastní prohlášení. To se v mnoha ohledech liší od zpráv, které se na nás denně hrnou z úst politiků a stránek novin. Prohlášení, jež považujeme za velmi důležité, publikujeme v plném znění bez úprav. 

Aktuální rozjitřená atmosféra v českých médiích o uprchlické vlně v Evropě i České republice a v posledních dnech i zprávy o pokusu o útěk cizinců zajištěných v Bělé-Jezové nás přiměly předložit naše stanovisko k těmto událostem.

Jsme právníci, kteří spolupracují s neziskovými organizacemi zajišťujícími právní poradenství cizincům a žadatelům o azyl omezeným na osobní svobodě v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová. Jsme jedni z mála, kteří přicházejí s těmito cizinci do pravidelného styku a nejsou policisty nebo zaměstnanci ministerstva vnitra. Považujeme proto naše svědectví o tom, jací lidé se v Bělé-Jezové nacházejí a v jakých podmínkách zde žijí, za důležité pro vyrovnání informační převahy policie a ministerstva, kterým jediným se v médiích dostává prostoru. Za mnohem významnější bychom samozřejmě považovali stanoviska samotných cizinců, ti jsou ale médii přehlíženi a jejich názorům se nedostává žádné publicity.

Předně je důležité říci, že Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová není primárně určeno pro osoby, které usilují o uprchlický status. Na rozdíl od mediálního obrazu, kde se pojmy jako cizinec, ekonomický migrant, uprchlík a běženec často zaměňují, právní úprava tyto kategorie striktně rozlišuje. Ti, kteří v ČR žádají o mezinárodní ochranu (neboli azyl), mají být umísťováni v přijímacím středisku Zastávka u Brna, případně následně v pobytovém středisku Kostelec nad Orlicí. Naopak tzv. zařízení pro zajištění cizinců v Bělé, jinak též zvané detence, je určeno především cizincům, které chce Česká republika vyhostit poté, co pobývali nelegálně na jejím území. Tomuto účelu je zařízení také přizpůsobeno. Zjednodušeně řečeno se jedná o zařízení vězeňského typu: osoby tam umístěné jsou týdny a měsíce zbavené svobody, zamykané přes noc na ubikacích, standardně jsou jim odebírány telefony a veškerá hotovost a mají omezený počet návštěv a dopisů na týden. Ještě donedávna přitom počet zajištěných cizinců standardně nepřekračoval 50 osob na celé zařízení při jeho celkové kapacitě cca 270 osob.

Oproti zajištěným cizincům čekajícím na vyhoštění zpět do země původu platí pro žadatele o azyl v rámci Evropské unie tzv. dublinský systém. Podle těchto pravidel stanovených Dublinským nařízením v zásadě vyřizuje žádosti o azyl první stát EU, ve kterém je žadatel zaregistrován, tedy jsou mu zde sejmuty otisky prstů. Žadatel není oprávněn po dobu vyřizování své žádosti o azyl (a v zásadě ani poté, co je mu azyl udělen) tento stát opustit. Neutěšená situace v hraničních státech EU (Maďarsko, Řecko, Itálie, ale i Bulharsko), naprostá absence perspektivy vyřízení jejich žádosti o azyl v jakkoliv dohledné době a neúnosné hygienické a sociální podmínky ve zdejších zařízeních však nutí žadatele o azyl tyto státy opouštět a migrovat dále do Evropy ve snaze najít stát s příznivějšími podmínkami pro život po dobu, než bude jejich žádost o azyl vyřízena. V mnoha případech tito lidé navíc usilují o projednání jejich žádosti o azyl ve státech, kde mají příbuzné, a tudíž i lepší podmínky do začátku (např. Německo).

Vzhledem k zákazu opustit stát, ve kterém je podána žádost o azyl, české orgány tyto osoby po zadržení plošně zajišťují v zařízení pro zajištění cizinců v Bělé-Jezové a usilují o jejich návrat zpět do státu, který je podle Dublinského nařízení příslušný k projednání jejich žádosti o azyl. Vzhledem k naprostému přetížení těchto států však například Maďarsko přestává „své“ žadatele o azyl přijímat zpět, respektive nastávají v komunikaci s ním mimořádně dlouhá prodlení. Situace žadatelů o azyl v Bělé-Jezové se tak stává zcela bezvýchodnou. České orgány se azylovou situací takto zajištěných cizinců vůbec nezabývají a pouze čekají, až si je hraniční státy jako Maďarsko, případně Itálie vezmou zpět. Tyto státy však nejsou schopny všechny žadatele o azyl přijímat, a ti jsou tak bez jakékoliv praktického významu omezeni na osobní svobodě v Bělé-Jezové a velmi často po uplynutí maximálně dovolené doby zajištění (tj. po několika měsících) propuštěni ze zařízení ven. Zde se pak ocitají zcela bez prostředků, neboť veškerá finanční hotovost, kterou disponovali, je jim orgány České republiky zabavena.  Tím se dostávají do velmi zranitelné situace a celé kolo neoprávněného pobytu na území EU začíná znovu bez toho, aby tito lidé měli jakoukoliv naději, že by jejich žádost o azyl byla řádným způsobem projednána. Z tohoto pohledu je proto rostoucí frustrace zajištěných žadatelů o azyl v Bělé-Jezové více než pochopitelná.

Bez perspektivy řešení jejich situace jsou tito lidé navíc drženi v nevyhovujících podmínkách. Režim v zařízení pro zajištění cizinců v Bělé-Jezové vytvořený pro cizince určené k vyhoštění z České republiky (tj. po řádném projednání možnosti jejich navrácení zpět do země původu a pouze v případě, že není možné zajistit vyhoštění jiným způsobem, což ale rozhodně není případ tzv. dublinských případů usilujících o azyl!) je zcela nevhodný pro osoby usilující o poskytnutí azylu, velmi často rodiny s dětmi a lidé pocházející ze zemí, jako je Sýrie a Afghánistán, kde jim jde skutečně o život.

Zařízení pro zajištění cizinců Bělá-Jezová bylo navíc ještě donedávna kapacitně omezeno na cca 270 osob a v současné době jsou tam zajištěni lidé výrazně nad tento počet. S ohledem na relativně přísný režim zařízení, společný pobyt rodin s dětmi, osob různým způsobem traumatizovaných ze země původu, osob různého zdravotního stavu, vyznání i návyků, má překročení kapacity o to citelnější následky a vede k mimořádnému zvýšení napětí.

Cizincům zajištěným v Bělé-Jezové se dostává právní pomoci jen ve velmi omezeném rozsahu. Aktuálně do zařízení pravidelně dojíždí jen pracovnice Arcidiecézní charity Praha, tedy organizace zaměřené zejména na poskytování sociálních služeb, jako je distribuce oblečení, hraček atp. Kvalifikované právní poradenství cizincům zprostředkovává pouze nevládní organizace Asociace pro právní otázky imigrace, která ve spolupráci s advokátem poskytuje v zařízení z velké části na dobrovolnické bázi právní pomoc. Ministerstvo vnitra na zajištění právních služeb finančně nepřispívá, a právní pomoc tak z kapacitních důvodů není dostupná všem zajištěným cizincům. Cizinci proto v mnohých případech ani nevědí, v jaké právní situaci se nacházejí, jaký bude jejich další osud, kam budou přemístěni a kdy a zda případně mají možnost se proti postupu českých orgánů bránit. Příslušné dokumenty, poměrně rozsáhlé, a nikoli jednoduché čtení i pro česky mluvícího, sice cizinci dostávají za přítomnosti tlumočníka. Ten však může cizinci laikovi jen těžko vysvětlit jejich podstatu. I tato nejistota ohledně jejich statusu a dalšího osudu přispívá k vyhrocení atmosféry v Bělé.

Považujeme tak za nevhodná a nepřiměřená vyjádření ministerstva vnitra v reakci na protesty zajištěných cizinců v tom smyslu, že je nutné dodržovat zákony. Aniž bychom chtěli požadavky spojené se vstupem na území České republiky bagatelizovat, jediné protiprávní jednání zajištěných cizinců zpravidla spočívá ve vstupu na území státu bez platného cestovního dokladu a víza. Za mnohem závažnější nicméně považujeme skutečnost, že zákony nejsou dodržovány samotnými orgány České republiky včetně policie a ministerstva vnitra. Především, ministerstvo vnitra disponuje informacemi o obtížné situaci v Maďarské republice, která dočasně pozastavila zpětné přebírání cizinců z jiných států EU. Tím ale další zajištění těchto cizinců ztrácí svůj účel a stává se nezákonné. Kromě toho, do zařízení v Bělé jsou i nadále umísťovány celé rodiny, ačkoliv Kancelář Veřejného ochránce práv i Nejvyšší správní soud opakovaně potvrdily, že podmínky panující v tomto zařízení nejsou pro pobyt dětí způsobilé. Mnohé vnitrostátní soudy též poukázaly na skutečnost, že zákony spojené se zajišťováním cizinců jsou v České republice nedostatečné a skýtají velký prostor pro svévolné rozhodování policie v těchto případech. Velká část rozhodnutí o zajištění cizinců, proti kterým je podána žaloba, je z těchto důvodů také soudy rušena a cizinci bývají propouštěni na svobodu. Jak již ale bylo uvedeno, při velice omezených podmínkách poskytování právní pomoci mají cizinci jen velmi omezené možnosti, jak svá zákonem přiznaná práva efektivně hájit. Právo každého jednotlivce na soudní přezkum zákonnosti zbavení osobní svobody může realizovat jen málokterý z nich.

Je proto žádoucí, aby namísto zbytečného zajišťování osob usilujících o azyl v nevhodných podmínkách ministerstvo umísťovalo cizince v přijímacím, resp. pobytovém zařízení s volnějším režimem a vyřizovalo jejich žádost o azyl na našem území. Bylo by to gesto humanitární vůči těmto lidem a gesto solidární vůči Maďarsku a jiným státům EU přetíženým žadateli o azyl. Jde navíc o řešení, které připouští i samotné Dublinské nařízení, a je proto zcela v souladu s platným právním řádem. Vhodnější než represivní přístup, slova o nutnosti dodržovat zákon, úvahy o uzavření hranic a zavírání očí před reálnou situací a jejími příčinami by byl postup konstruktivní spočívající v převzetí žádostí o azyl, jejich vyřízení, a v případě kladně vyřízených žádostí i maximální úsilí o integraci žadatelů do české společnosti, z širšího pohledu pak i příspěvek naší zahraniční politiky k řešení situace v zemích, odkud žadatelé přicházejí.

Zároveň platí, že současná migrační vlna je celoevropským problémem, jehož příčiny ale i následky lze skutečně řešit jen na evropské úrovni. Domníváme se, že by vláda i ministr vnitra spíše než teoretickými slovy o dodržování zákonů měl k této věci přistoupit se vší vážností a aktivně spolu s evropskými partnery hledat komplexní soubor opatření, která by současnou situaci pomohla vyřešit jak z pohledu Evropy, tak z pohledu lidí hledajících v Evropě azyl a lepší budoucnost.

Současná situace je nejenom selháním imigračních orgánů ČR, ale i českých médií. Míra jednostrannosti informování o uprchlících a zejména o událostech v Bělé-Jezové je zarážející. Nejenže nejsou tázáni odborníci na imigraci z mimovládních sektorů, ale nevidíme ani pokusy zeptat se na názor a příčiny jejich nespokojenosti cizinců samotných. Jejich obraz v očích české veřejnosti je pak o to zkreslenější a nálady vůči nim bezdůvodně vyhrocené.

Jan Procházka, advokát spolupracující s Asociací pro právní otázky imigrace

Jiřina Neumannová, zakladatelka a právnička Asociace pro právní otázky imigrace

Jaroslav Větrovský, zakladatel a právník Asociace pro právní otázky imigrace

Eva Holá, právnička Organizace pro pomoc uprchlíkům

Tomasz Heczko, právník spolupracující s Asociací pro právní otázky imigrace