Vím, že pro řadu otců a matek bude tento text zcela nestravitelný, proto prosím všechny, kteří považují své děti za svůj majetek, aby jej nečetli. Mohlo by se jim udělat nevolno. Ve vší vážnosti si totiž myslím, že děti mají základní a nezcizitelné právo podílet se na vymoženostech civilizace a technologiích 21. století a těžit z jejich benefitů. Třeba z pokroků medicíny. A stejně vážně a skálopevně jsem přesvědčen, že rodiče nemají právo vystavovat své děti rizikům na základě svého – jakéhokoliv – přesvědčení. Děti nejsou majetkem rodičů, a pokud jim rodiče upírají elementární lékařskou péči adekvátní 21. století, tak je svévolně vystavují riziku. A stát by měl těm svými šílenými rodiči znevýhodněným a ohrožovaným dětem poskytnout ochranu.

Třináctého dubna – myslím, že z pověrečného hlediska ve správný den – Novinky informovaly o rodině, která odmítá chránit své děti a jejich okolí před pandemií covidu.

„Odmítáme se podílet na této šikaně ze strany vlády. Testování zdravých jedinců antigenními testy je naprosto zbytečné a vykazuje vysokou chybovost. Proto jsme mladší dcerku omluvili ze školy. Nebude do ní chodit z rodinných důvodů. Chceme školu bez podmínek, bez testů a roušek. Už jsme kvůli tomu spolu s dalšími rodiči třikrát demonstrovali a absolvovali dvě protestní automobilové Jízdy za svobodu. Tím, že dítě neabsolvuje plošné testování, mu není možné odepřít ústavní právo na vzdělání, tedy pobyt ve škole. A nemůže být z tohoto důvodu ani ze školy vyvedeno. Výkon práva na vzdělání nelze nijak podmiňovat tím, že v souvislosti s výskytem viru SARS-CoV-2 je právo dítěte na vzdělání právem vyšší právní síly než právo na ochranu veřejného zdraví,“ citují Novinky dopis matky dětí škole.

Veřejné zdraví a děti

Je samozřejmě zcela zásadní problém, proč jsou k testování dětí ve školách užívány antigenní testy, určené k jiným účelům, a ne PCR testy. Ale to je na samostatný text, a pro účely tohoto komentáře se k nim stavím tak, že i antigenní jsou lepší než žádné testy. A i ty pouhé jednotky pozitivních dětí, které zachytily, díky nim nenakazí další desítky dětí ve škole i pak odpoledne někde na hřišti, či kde tak malé děti po škole bývají. Toto tvrzení je těžko vyvratitelné. Takže i toto testování dětí v době pandemie, kdy se společnost už opravdu potřebuje dostat z ročního stresu a znormalizovat poměry navzdory přítomnosti nového viru, smysl má. Znormalizovat ty poměry totiž potřebujeme s minimálními náklady a s minimálním počtem obětí. Takže testování dětí ve škole antigenními testy, byť má sto plus jednu chybu, je lepší než nic, a je v zájmu jak konkrétního testovaného dítěte, tak celé jeho třídy. V zájmu jeho zdraví.

A jedno každé dítě pobývající na území České republiky má právo na ochranu svého zdraví i v situaci, kdy jeho vlastní rodiče o jeho zdraví, natožpak o zdraví jeho vrstevníků, zájem nemají. Případně vykřikují, že zájem o zdraví dítěte mají, ale z jejich (naprosto nekompetentního) hlediska testování a očkování není potřebné.

Dnes – na rozdíl od počátku epidemie – už bohužel praxe medicíny založené na důkazech (EBM) prokázala, že děti mohou covid přenášet a rozšiřovat, že samy děti covidem onemocnět mohou a že některé z těch covidem nemocných dětí si z té nemoci odnáší dlouhodobé zdravotní důsledky. Takže bez ohledu na to, z jakých iracionálních pohnutek rodiče těch dětí, o kterých psaly Novinky, testování potomků odmítají, tím jednají proti zdravotním zájmům svých dětí, a obírají je o právo konzumovat výdobytky současné medicíny.

Soukromá víra rodičů

Plně respektuji soukromé přesvědčení každého člověka a jeho nárok dělat si se svým životem, co chce. Jeho život a jeho zdraví jsou v jeho výhradní správě a nesmí být nucen k tomu, aby žil jinak, než chce. Takže pokud si ti rodiče–odpírači zaběhnou na nějakou návštěvičku ke covid pozitivnímu známému, dají mu francouzáka, aby se nakazili s určitostí, a odjedou sami na chatu léčit se bez kontaktu s okolím zábaly z chlévské mrvy, je to jejich právem. Myslím si dokonce, že by měla být plně legalizována eutanazie příčetných – nejen asistovaná sebevražda jako v Dignitas, kde tu sklenku jedu nakonec musí pacient vypít sám (či povolit svorku na infuzi). Myslím, že pacient, který při jasném vědomí jasně vyjádří požadavek, aby byl důstojně usmrcen, by měl ze zákona mít nárok si podobnou službu sjednat – s tím, že ten, kdo jeho přání vyhoví, nebude potrestán. A zaplatí z ceny toho výkonu daň.

Stejně tak je zcela legitimní, když se člověk (po vyloučení duševní nemoci) začne chovat třeba podle návodů jednoho z hostů videokanálu Goscha, který vytváří režisér Igor Chaun, člen skupiny s názvem Zdravé fórum. V jednom z dílů svého seriálu pan Chaun představil jistě zdravého gentlemana, který se živí pránou. Tím má na mysli blíže nedefinovanou kosmickou (či karmickou) energii. Říká, že proto již dva roky nic nejedl, kromě kávy, neboť díky příjmu prány má dostatek energie a nepotřebuje jíst. Takže pokud někdo přejde na stravu pránou a poté, co se zhroutí z hladověním vyvolané kachexie a převezou jej do nemocnice, tak když u něj nebude diagnostikována žádná duševní nemoc, má plné právo večeřet pránu, dokud nezemře hladem. Na to vše má dospělý svéprávný jedinec právo, jeho život je jen jeho.

Nic z  řečeného neplatí pro nezletilé děti. S nimi si rodiče dělat to, co dle vlastního uvážení chtějí, v naší kultuře nemohou a nesmějí. Stejně jako s nimi nesmí mít sex, nesmí jim dle mého názoru bránit v tom, aby konzumovaly vynálezy moderní medicíny a chránily se tak před nakažlivým onemocněním. Dítě nemůže dát kvalifikovaný souhlas nebo nesouhlas. A v případě, že rodiče jednají proti zdravotním zájmům dítěte – ať už je to veganská strava, podávání alkoholu (v naší kultuře běžné už u dvanáctiletých, „malá sklenička piva mu neublíží“) nebo odpírání očkování – musí ty děti ochránit stát.

Dítě není věc

Rodiče tedy podle mého názoru rozhodně nemají právo bránit, aby jejich dítě bylo v době pandemie testováno, protože včasná diagnostika covid pozitivity může výrazně urychlit vyhledání lékařské pomoci, kdyby u dítěte onemocnění propuklo. Stejně tak nemají rodiče právo pouštět své netestované děti mezi děti testované, protože pak by jejich dítě – v případě pozitivity – ohrožovalo nejen své vlastní zdraví, ale dokonce zdraví dalších dětí. Konečně – absolutně nemají právo požadovat „školu bez roušek“, protože jimi požadovaná škola bez roušek je v době pandemie hazard se zdravím desítek či stovek dětí – dle velikosti školy.

Postoj té paní, která raději neposílá děti do školy, aby se nemusely testovat, děti se učí z domova a ona požaduje školy bez roušek, mi připadá zcela neetický a iracionální. Podobné postoje, pokud se týkají jedince, musíme respektovat – já bych také těžko nesl, kdyby mi někdo zakazoval prokazatelně velmi nezdravé kouření tabáku. Pokud však podobné iracionální a zdraví ohrožující postoje někdo aplikuje do výchovy dětí, měl by dle mého názoru věc okamžitě začít řešit OSPOD.