FOTO: FORUM 24
Není tu čas na nekrolog. Miroslav Kalousek neumřel, ale pouze opustil sněmovnu. Opustil ji ale po dlouhých dvaadvaceti letech, a tak je přesto důvod mluvit o odkazu jeho parlamentní činnosti. A také o tom, v jakém kontextu svůj mandát složil.
Málo postav máme tak neodmyslitelně spojených s českým parlamentem. A málo politických osobností tu předvedlo to, co on. Lidé si vybavují různé střety, vtipy a výstřelky. Kalousek ale na rozdíl od mnoha neviditelných poslanců provozoval výraznou politiku. Vystupoval na straně evropského a severoatlantického spojenectví, na straně polistopadové demokracie a také na straně hodnot svobodné společnosti. Jistěže udělal i řadu chyb či kontroverzních akcí. Ale jeho vystupování mělo obsah a výraz.
Přitom proti sobě obrátil po obraně veřejných financí v časech finanční krize hněv levicové a prokomunistické části veřejnosti a také populistů ze všech stran. Vznikl hysterický protikalouskovský proud, do jehož čela se postavil oligarcha Andrej Babiš. Kalousek byl dlouho jediným politikem, který se dokázal Babišovi postavit čelem a nebál se ho. Naopak jasně pojmenoval základní Babišovy problémy: spojení soukromého byznysu s politikou, zmanipulování novin ve svůj osobní prospěch a narušování základních pravidel hry na hřišti pluralitní demokracie. V jednom starším rozhovoru Kalousek označil Andreje Babiše za tygra, kterého si čeští voliči pustili do řeznictví v naivní víře, že se tygr v masně do ničeho nezakousne a bude se chovat jako hodný býložravec.
Andrej Babiš za to Kalouska zuřivě nenáviděl. On, který zbohatl na přebírání cizích firem a postavil svůj byznys na klientelismu a politických konexích, onálepkoval Kalouska bez jakýchkoli důkazů za symbol korupce, se kterou právě on, svatý Babiš, přichází bojovat. Tento ukázkový postkomunistický oligarcha a agent Státní bezpečnosti pak vedl proti Kalouskovi difamační a dehonestující kampaň, která měla díky jeho mediální a marketingové divizi ohromnou sílu a vytvořila dojem, že za všechno špatné může Kalousek. Bylo to tak absurdní, že slovo „Kalousek“ začalo být první asociací k čemukoli neblahému. Kalousek třeba mohl za korunové dluhopisy, díky kterým Babiš neplatil daně. Kalousek ale mohl třeba i za náledí v zimě nebo za sucho v létě.
Kalousek tuto brutální kampaň ustál. Mnozí jeho spolupracovníci a spolustraníci se ale vyděsili, částečně této kampani uvěřili a fakticky ji podlehli. Chovali se zbaběle a Kalouska zrazovali, protože si mysleli, že je už pro veřejnost nepřijatelný. Neviděli přitom tu značnou podporu, kterou měl i nadále Kalousek u svobodomyslně založených lidí. Názorně to bylo vidět kupříkladu na tom, že vedení TOP 09 nedalo svého vlastního předsedu a lídra na volební billboardy a nebo ho tam dalo maximálně s někým dalším, kdo by toho děsivého čerta mohl vyvážit. Demagogii o Kalouskových hříších a o jeho nepřijatelnosti uvěřila značná část demokratické politické scény. K tomu je ovšem také třeba dodat, že ani sám Kalousek to při svém temperamentu a sklonu k útočné přímosti nedělal svým spojencům a spolupracovníkům vůbec lehké.
Můžeme si dlouho povídat o Kalouskových chybách, prostořekosti a o jeho lásce ke slivovici. Jenže vedle těchto plytkých řečí stojí to, co je tisíckrát důležitější. Miroslav Kalousek dělal politiku, kterou tu už skoro nikdo další dělat neumí. Při vší úctě k celé dnešní demokratické opozici tu chybějí lidé, kteří by definovali současný problém českého státu jako naprostý rozvrat institucí i hodnot, kdy státní úředníci jako oslové slouží jednomu miliardáři.
Opozice nedefinuje současný stav jako dramatické ohrožení demokratické kultury i pravidel a za premiérovým konfliktem zájmů nevidí snahu potlačit právní stát a pravidlo rovnosti před zákonem. Naše opozice se zmůže na kritiku chaotického očkování, ale už mnohem méně na obranu naší svobody a příslušnosti k západní civilizaci.
Jestli má někdo nyní pocit, že mu snad tímto tvrzením křivdíme, tak ať řekne svůj názor o něco hlasitěji. Abychom ho v této poušti pokročilého babišismu vůbec slyšeli.
Jestli po Kalouskovi zbyde ve sněmovně jisté prázdno, není to jeho vinou. Zodpovědnost za slabou opoziční politiku nese opozice jako celek. Kalouska jsme slyšeli a viděli. Byl totiž slyšitelný a viditelný.
Proč vlastně nevidíme a neslyšíme mnohem více lidí v české politice? Česká veřejnost nutně potřebuje viditelné a slyšitelné politiky, kteří nemyslí jen na svoji živnost, ale také na základní zájmy státu. Proto je nutné se na demokratické politiky obrátit přímo:
My vás další demokraty často skoro neslyšíme a nevidíme. Haló, jste tam?
