Předseda komunistů Vojtěch Filip a premiér Andrej Babiš FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Komunisté si letos připomínají 100 let od doby, kdy se sociálními demokraty sváděli boj o Lidový dům. Tehdy se vydělili jako radikální levicová frakce Československé sociálně demokratické strany dělnické. Posléze v květnu 1921 vznikla Komunistická strana Československa jako samostatné politické uskupení. Na začátku existence komunistické strany tak stál rozvrat v sociálnědemokratické partaji. Příští rok, kdy oslaví krásné kulaté výročí, budou mít komunisté možná opět něco společného se sociálními demokraty: spolu ruku v ruce opustí poslaneckou sněmovnu.
Místopředseda KSČM Stanislav Grospič v souvislosti s výročím sporu o tradiční sídlo sociální demokracie napsal do Haló novin: „V prosinci 1920 po vzniku levicové frakce uvnitř sociální demokracie došlo k událostem, které vešly do dějin pod názvem generální prosincová stávka nebo také »boj o Lidový dům«. Ve čtvrtek 9. prosince byl Lidový dům v Praze násilně obsazen policií, levicová frakce sociálnědemokratické strany vyhlásila stávku, které se účastnilo na milion dělníků. Stávka trvala až do 17. prosince. Rozkol v největší vládní straně – Československé sociálnědemokratické straně dělnické – nastal v druhé polovině roku 1920. Ve straně se nesmiřitelně vyhrotily rozpory mezi umírněným demokratickým křídlem, představovaným většinou stranického vedení, a radikálním levicovým směrem, který podporovala větší část členstva.“
Zní to jako slavný začátek něčeho velkého: milion dělníků, podpora většiny členů, radikální versus umírnění, policie na straně establishmentu. Stanislav Grospič by na tuhle éru rád po 100 letech navázal a oprášil její slávu a zašlý třpyt. Vzpomíná tedy na stranické počátky a nezmiňuje mnohem temnější desetiletí ve stoleté historii českých komunistů.
Z KSČM se po listopadu 1989 stala naprosto zbytečná partaj, která slouží především svým funkcionářům a která se snaží různými manévry předstírat, že je něčím víc. Její podpora Babišově vládě a například i nedávné hlasování komunistických poslanců pro daňový balíček rušící superhrubou mzdu ukázaly, že komunistům jde jen o jejich vlastní vliv a moc.
Zájmy těch, ke kterým se hlásí, zkrátka a dobře nehájí a nic na tom nemění ani jejich současný postoj ke státnímu rozpočtu na příští rok, kdy trvají na tom, že chtějí snížit rozpočtovou kapitolu ministerstva obrany o 10 miliard korun. Komunistická partaj se tímto předvolebním divadlem snaží dokázat, že jsou jí vlastní nějaké hodnoty a ideje, ale kdyby to tak bylo, nikdy by nemohla umožnit vznik vlády miliardáře Andreje Babiše a hlasovat pro daňový balíček.
Rozhodující úloha KSČ
Stanislav Grospič dále vyzdvihuje roli, kterou KSČM sehrála ve 30. letech minulého století v době velké hospodářské krize. Místopředseda komunistické strany by rád, aby se tím dnešní komunisté inpirovali, což je samo o sobě dost problematické, protože žijeme v úplně jiné době a Grospič tak srovnává nesrovnatelné.
Komunistický funkcionář píše: „V létě 1931 propukla v Československu úvěrová krize, která dopadla tvrdě na těžký a strojírenský průmysl. Hospodářská krize ovlivňovala i politiku, její negativní dopady nahrávaly především pravicovým extremistickým stranám, které ji využívaly ke své propagaci. Od 23. března do 19. dubna 1932 na dolech v severozápadních Čechách propukla velká Mostecká stávka a byla podpořena i menšími stávkami na Kladensku a Ostravsku, celkem na 31 dolech. Stávky se účastnilo několik tisíc horníků a rozhodující úlohu v ní převzala tehdejší KSČ.“
Podle Grospiče by KSČM měla tuhle historickou událost vnímat především pro současnou popularizaci myšlenek sociální spravedlnosti: „Nastává téma boje proti hrozbě propouštění na České poště a tiché přípravě její privatizace. Kdo, kromě několika komunistů a levicových odborů včetně SOF, toto zaznamenal? Výročí 100 let boje o Lidový dům nechť je nám, komunistům, velkým a hlubokým poučením,“ zdůrazňuje místopředseda komunistické strany.
Stylová oslava stoletého výročí
Situace státního podniku Česká pošta v roce 2020 je zcela jiná než ta horníků v dolech na Kladensku a Ostravsku v roce 1932. Jestli si Grospič myslí, že komunisté mohou navázat tam, kde před desítkami a desítkami let začínali, může to zkusit. Větší smysl by mělo zkoumat, proč je Česká pošta prodělečná, když jiní doručovatelé prosperují. Stávkami se toho moc nevyřeší.
Komunistická strana je zjevně z propadu svých preferencí tak zoufalá, že pátrá dokonce i ve své minulosti, jak z toho ven. Sama si ovšem naběhla. Kamarádí se a paktuje se stranami, které ji zároveň připravují o její voliče a postupně vysávají, ať už je to hnutí ANO Andreje Babiše, nebo SPD Tomia Okamury.
Komunisté už mnohokrát dokázali, že jim ve skutečnosti vůbec nezáleží na těch, za které se údajně staví. Kromě toho už nějaký pátek mají konkurenci, která využívá toho, že si komunističtí funkcionáři až příliš zvykli na pohodlný život a voličskou přízeň bez toho, že by pro to museli cokoli dělat.
V takové situaci to už nějaká podpora pošťáků a stávkování moc nevytrhne. Komunistická strana tak směřuje k tomu, že stoleté výročí svého vzniku v nadcházejícím roce oslaví vskutku stylově: opustí sněmovní lavice. A s velkou pravděpodobností u toho budou opět i sociální demokraté, kteří je zřejmě opustí rovněž.
