Muž, který v pondělí najel autem do restaurace u Paříže, byl v době incidentu příčetný a je tak za svůj čin odpovědný. Oznámila to místní prokuratura po psychiatrických testech. O terorismu se zatím nemluví, možná šlo o sebevražedný pokus.
Olga Hepnarová byla také shledána příčetnou a pověsili ji. Stejně tak skončil za mřížemi slavná teroristka Meihnofová a mnoho dalších méně celebritních osob. Že je člověk příčetný, předpokládáme, i když jsou jeho činy šílené. Opak se musí dokazovat.
V běžném uvažování – a to celkem pochopitelně – se objevuje často názor, že pokud někdo zavraždí několik lidí, někoho znásilní, dá bombu na nádraží, tak není normální. Stejně tak když zastřelí prezidenta Kennedyho nebo týrá psy a kočky. Normální lidé takové věci přece nedělají. Zkušenost ale ukazuje, že i jinak běžný člověk je schopen zločinů, třeba být dozorcem v koncentračním táboře. Kdyby ho tam neposlali, s nějakým štěstím by třeba přežil život na frontě a pak by se vrátil k ženě, dětem, psovi a své práci a nikdo by ho ještě v jeho devadesáti letech nestíhal jako vraha nebo mučitele. I tam se ale posuzuje, nakolik byl dotyčný krutější, než bylo běžné.
Mezi lidmi existuje souběžně názor přesně opačný, totiž že kdejaký terorista se může vyhnout trestu, když se o něm řekne, že měl duševní poruchu. Oba názory je možné zastávat současně, protože se vlastně nevylučují.
Musíme tady rozlišit slova normální a příčetný. Někoho znásilnit a zavraždit není normální. Může se ale stát, že vlivem biologických faktorů, za které nemůže, byla něčí schopnost poznání a kontroly jednání vyřazena nebo aspoň výrazně snížena. Čin je zločinný, ale člověk je z toho venku, asi jako není možné soudit nemyslící stroj. Takového jedince můžeme léčit nebo izolovat, ale ne trestat. Potíž je samozřejmě v tom, že málokdo je vyložený šílenec a jeho příčetnost je na nějaké škále a posoudit ji je někdy obtížné.
Jestli bylo bláznů dříve více nebo máme jen více vědomostí, je těžké posoudit, protože na to nemáme data a také se mění naše posuzování některých činů. Homosexuální jednání bylo ještě ve viktoriánské Anglii trestné, dnes se homosexualita nepovažuje ani za nemoc a homosexuální osoba může stát v čele vlády. Samozřejmě jen v západní části světa. Pod vládou islámského státu by takového člověka svrhli z vyšších pater nějakého domu, pokud po řádění fanatiků nějaké domy ještě zbyly.
Zvláštním případem je samozřejmě civilizační konflikt. Někdo může být ve své komunitě považován za normálního a přitom se dopouští podle našich měřítek zločinů. Nemá třeba problém kamenovat ženy nebo vyhodit do povětří školní autobus s dětmi. Pro jednu stranu jsou to bojovníci za svobodu a pro nás teroristé.
Jak se k tomu stavět? Někdy se cituje případ britského činitele, který se v koloniálních dobách stavěl v Indii proti upalování vdov. Kdosi mu namítl, že taková je tam zvyklost. Na to Brit pravil: „U nás je zase zvykem, že když někdo upálí vdovu, tak ho pověsíme. Budeme se teda oba držet svých zvyklostí.“ Na to by mu někdo mohl namítnout, že se svých zvyklostí má držet doma a nedělat „vývoz lidských práv“ jinam. K našim zvyklostem ovšem taky patří, že lidská práva považujeme za univerzální, takže „vražda ze cti“ nám vadí i tam, kam naše civilizace nesahá.
Zabití dítěte a zranění mnoha lidí najetím auta do pizzerie ve Francii může být oním případem, kdy je pachatel příčetný, ale není normální. A to i z hlediska země svého původu, protože v Alžíru a Afghánistánu lidé své problémy běžně neřeší tímto způsobem. Mohl být inspirován teroristy ohledně techniky provedení, ale nemusí to být terorista podle naší definice.
Sotva takovým činům zabráníme. Jen něco vyřeší přísnější azylová politika. Vůbec nic nevyřeší všelijaké pomatené domobrany a bezpečnostní rámy na Pražském hradě, které jen zdržují turisty a vytváří shluk lidí jako ideální terč pro zcela bezpečný útok.
Blázni žijí mezi námi, můžeme se jen snažit je zjistit co nejdřív, omezit v jejich činnosti, ale nikdy se jich nezbavíme, jako se nikdy nezbavíme dopravních nehod a lidí utopených během dovolených. S tím můžeme nesouhlasit, ale to je asi tak všechno.