Předpověděl americký spisovatel dnešní pandemii koronaviru už v roce 1981? Je pravda, že v románu The Eye of Darkness (Oči temnoty) použil Dean Koontz jméno Wuhan-400 pro bakteriologickou zbraň. Jak si máme vysvětlit, že někdo popsal smrtící virus pojmenovaný podle čínského města Wuhan (u nás přepisujeme jako Wu-chan), kde nemoc vypukla a pak se rozšířila do celého světa?

Ve vydání z roku 1989 bylo jméno biologické zbraně změněno z Gorki-400 na Wuhan-400. V knize se popisuje jako dokonalá zbraň, která napadá pouze člověka. Úmrtnost je stoprocentní. Američané se o ní (v knize) dozvěděli díky tomu, že čínský vědec Li Chen utekl do Spojených států. V laboratoři ve Wuhanu (Wu-chanu) byl vyvinut mikroorganismus, který je 400krát odolnější než jiné člověkem vyšlechtěné mikroorganismy. Nemůže ovšem přežít mimo lidský organismus déle než minutu, takže není schopen kontaminovat předměty nebo místa.

Rozdíly ve vlastnostech Wuhan-400 a dnešního koronaviru COVID-19 vede kritiky případných spikleneckých teorií k tomu, že krom jména se v románu jedná o něco jiného.

Spisovatel Koontz nemohl v době psaní knihy, ani později, když biologickou zbraň přejmenoval, o laboratoři ve Wu-chanu vědět. Důvod je prostý, laboratoř ještě neexistovala. Byla založena až v roce 2017.

„Zařízení určené k výzkumu těch nejsmrtelnějších patogenů, které existují, stojí přímo v centru Wu-chanu. Je součástí čínské snahy mít do roku 2025 až sedm laboratoří stejného typu, které mohou provádět za těch nejlepších podmínek výzkum virů a bakterií… Myšlenka na tuto obří laboratoř pochází už roku 2003, kdy Čínu zasáhla epidemie SARS. S jejím vybudováním pomohli Francouzi, čínské straně totiž chyběly zkušenosti s podobnými projekty. Podle časopisu Nature byla výstavba tohoto zařízení výrazně zpožděna především vinou pomalého schvalování, nedostatku financí a také nezkušenosti… Už roku 2017 se ale objevily obavy, zda je wuchanská laboratoř dostatečně bezpečná, zejména v centru tak velkého města. Podle Richarda Ebrighta, molekulárního biologa z Rutgerovy univerzity, virus SARS unikl z vysoce zabezpečených zařízení v Pekingu hned několikrát.“ (Viz ČT.)

Jako předpověď to tedy úplně nevypadá. Stejně je ale ta podobnost působivá. Racionálním vysvětlením může být, že se na světě píše a vydává nesčetně knih, na jejichž stránkách bude mnoho takových sdělení, která se později jeví jako předpověď, a to čistě na základě statistické pravděpodobnosti. Je to podobné jako u „věšteckých snů“. Dříve nebo později se za průměrně dlouhý život musí nějaký sen vyplnit a lidé si to pochopitelně pamatují, zatímco o těch ostatních nemluví.

Někdy jsou si detaily ovšem tak podrobné, že se hledají jiná vysvětlení. To už je ale úplně jiné téma a dostali bychom se tím k filozofickým problémům času a podobně, což by nám tady poněkud přerostlo přes hlavu.

Jako zajímavost stojí za zmínku jedna taková „předpověď, která dělala za poslední války starost tajným službám“.

„Uzávěrka“ je povídka ze sci-fi z roku 1944 a napsal ji americký spisovatel Cleve Cartmill. Poprvé byla publikována v časopise Astounding Science Fiction. Příběh podrobně popisoval atomovou bombu, která tehdy ještě byla tajným projektem. Nápad na povídku se objevil už v roce 1943, kdy Cartmill navrhl Johnu W. Campbellovi, tehdejšímu editorovi Astoundingu, že by mohl napsat příběh o futuristické super-bombě. Campbellovi se to líbilo a dodal Cartmillovi dost potřebných informací, které šlo najít ve vědeckých časopisech. Tam se už tehdy psalo o použití uranu-235 k výrobě jaderného štěpného zařízení. Povídka nakonec vyšla v Astounding Science Fiction v únoru 1944.

Hned 8. března si toho všimla kontrarozvědka, která v dílku našla mnoho podobností s výzkumem, který se tehdy prováděl v Los Alamos. Důstojníci tajné služby pak navštívili editora Campbella. Zajímali se o autora a jak se mohl k informacím dostat. Zabývali se také Cartmillovými známými, což byli třeba slavní spisovatelé sci-fi žánru Isaac Asimov a Robert A. Heinlein. Úřady se nakonec zřejmě spokojily s vysvětlením, že všechny informace pocházely z otevřených zdrojů. Požádali jen Campbella, aby do konce války nezveřejňoval žádné další příběhy, kde by bylo něco o jaderné technologii. Zábavné je, že Campbell sám mezitím odhadl, že se zřejmě nějaký významný projekt odehrává v Los Alamos, protože mu právě tam přibylo hodně předplatitelů jeho magazínu.

Jinou stránkou věci je, zda se v případě COVID-19 skutečně nemůže jednat o nějaké selhání týkající se čínských laboratoří. Že bychom se něco dozvěděli brzy, je ale vzhledem k povaze čínského státu velmi nepravděpodobné. To by nejspíš musel nějaký čínský vědec skutečně uprchnout do USA.