Předseda Starostů Vít Rakušan FOTO: Hnutí STAN / se souhlasem
FOTO: Hnutí STAN / se souhlasem
ROZHOVOR / Může se demokratická opozice dohodnout s Andrejem Babišem, aniž by tím popřela vlastní existenci? Má opozice zůstat principiálně „čistá“, i za cenu posílení radikálnějších vlivů, nebo připustit pragmatickou toleranci menšinové vlády ANO? Kde vlastně končí státotvornost a začíná kapitulace? Existuje vůbec scénář, v němž by hnutí STAN připustilo byť i nepřímou spolupráci s Babišem? Na tyto a další otázky se deník FORUM 24 zeptal předsedy hnutí STAN Víta Rakušana.
Pokud lidovec Jan Grolich otevřeně mluví o teoretické možnosti podpořit menšinovou vládu ANO, není už debata o „nepřekročitelných červených liniích“ fakticky mrtvá? Jak vnímáte Grolichovo vyjádření? Je pro STAN vládní spolupráce s Babišem v jakékoliv podobě stále nepředstavitelná?
Já jsem to vyjádření Jana Grolicha četl velmi pozorně a on vlastně neřekl nic jiného, než co my říkáme už od voleb. Že varianta podpořit Babiše místo stávajících koaličních partnerů, tedy antisystémové proruské SPD a zcela nevyzpytatelných, vlastními egy a zájmy sponzorů smýkaných Motoristů, vypadá na první pohled lákavě. A velmi státotvorně. Jenže ten, kdo ví, jakým způsobem jedná Andrej Babiš s koaličními partnery, jakým způsobem porušuje sliby a závazky, které dal, tomu je jasné, že je to fata morgana.
Při současném rozložení sil ve sněmovně si při jakémkoliv hlasování pořád i neoficiální koalice populistů, extrémistů a Motoristů prohlasuje, co bude chtít. Jak by mohla vyprávět sociální demokracie, kdyby jí dnes ještě někdo naslouchal. Takže teoretizovat a přemýšlet o podpoře menšího zla je sice krásné, ale pokud to dotáhnete do konce, zjistíte, že to nejde. Vedlo by to jen k likvidaci další věrohodné demokratické strany, a to je luxus, který si v této situaci, za tohoto stavu demokracie u nás, nemůžeme dovolit. Takže za nás dále platí ne, není to realistická varianta. Žádné zákulisní hovory na toto téma se neodehrávají.
Argumenty o záchraně proevropského směřování Česka mohou znít leckomu logicky. Pokud by ale jedna strana současné opozice začala s ANO vyjednávat o toleranci, fakticky tím definitivně skončí projekt SPOLU i demokratický blok. Nebyla by taková ‚záchrana‘ v konečném důsledku jen řízenou demolicí současných partnerství?
Především by to znamenalo demolici té strany, která se takzvaně státotvorně obětuje – takže v dlouhodobém pohledu by to byl krok kontraproduktivní.
Už dříve k hledání společné řeči s hnutím ANO vyzval opoziční strany předseda spolku Milion chvilek pro demokracii Mikuláš Minář během demonstrace na pražské Letné. Jak tyto hlasy rezonují mezi členy hnutí STAN? Existuje názorový proud, který by byl ochoten o toleranci vlády ANO jednat?
Ne, neexistuje. A není to zaslepeně ideologické “ne”. Je to racionální “ne”, protože si všichni uvědomujeme to, co jsem řekl hned v první odpovědi. Není to realistický scénář. Nebylo by to zárukou ničeho, ad hoc koalice ANO-Moto-SPD by nás vždy přehlasovala, kdykoliv by chtěla, i kdyby to hypotetická koaliční smlouva s Babišem zakazovala.
Navíc děláme účet bez hostinského, protože Andrej Babiš nikdy nedal jakkoliv najevo, že by o něco takového stál a že by mu současný stav nevyhovoval. Podle mě mu vyhovuje, průšvihy koaličních partnerů zatím spolehlivě překrývají ty Babišovy, zejména systematickou snahu rozebrat stát zevnitř – nezávislou státní správu, nezávislé instituce, nezávislá média, justici.
Čistě teoreticky – za jakých konkrétních podmínek byste zvedl ruku pro toleranci? Muselo by ANO obětovat Babiše, nebo by stačilo, kdyby v programu nebyla referenda o vystoupení z EU/NATO?
O něčem takovém nelze ani teoretizovat. Hnutí ANO rovná se Andrej Babiš. A ten nedodržuje dohody, s výjimkou těch o svém vlastním nevydání. A pokud jde o program a jeho dodržování? Nenechte se vysmát! Vždyť v programovém prohlášení mají, že budou zvyšovat rodičovský příspěvek, a jejich vlastní ministryně financí je proti.
V programu mají dodržování závazků vůči spojencům, a na obranu teď dávají méně než 2 procenta. Vždyť v programovém prohlášení mají i snižování deficitu a schválili rozpočet, který porušuje zákon o rozpočtové odpovědnosti a máme teď vyšší deficit než loni. Takže bychom museli být blázni nebo hlupáci, kdybychom se nechali ukolébat nějakým příslibem v programu. Ten je pro hnutí ANO bohužel stejně závazný, jako jejich vlastní etický kodex. Tedy vůbec.
Jak vlastně hodnotíte aktuální situaci STAN v opozici, když jste byl opakovaně zablokován při volbě místopředsedy sněmovny? Neukazuje to limity reálného vlivu – a není to právě argument pro ty, kteří říkají, že bez určité formy pragmatické dohody s ANO zůstane opozice jen bezmocným divákem?
Bezmocným divákem rozhodne nejsme a nebudeme, ostatně dění kolem veřejnoprávních médií to názorně ukazuje. Nevím, jaký ústupek nebo kšeft bych býval musel udělat, aby koalice milostivě dodržela vlastní závazek, že ve vedení sněmovny má být nominant našeho hnutí a že si o tom nominantovi můžeme rozhodnout sami. Ale já žádné ústupky ani kšefty kvůli vlastní funkci dělat nehodlám.
Nehodlám políbit prsten, nehodlám vyhandlovat svědomí za funkci. Reálný vliv se neodvíjí od toho, na jaké židli sedím, ale jak neústupně, tvrdě a chytře opoziční práci dělám. A v tom se, bez ohledu na funkci, budu snažit mít vliv maximální.