Předseda senátu Miloš Vystrčil (ODS) FOTO: archiv ODS
FOTO: archiv ODS
Ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD) se kvůli několika svým výrokům stal miláčkem tzv. pražské kavárny. Zároveň je terčem útoků mnohých dalších – od prezidenta, přes premiéra po dezinformační weby. Ve skutečnosti je tu ale někdo úplně jiný, kdo si zaslouží pochvalu: předseda Senátu Miloš Vystrčil (ODS), který na rozdíl od Petříčka nelavíruje mezi demokratickými principy a podporou vlády, kterou u moci drží komunisté.
Dojem, že Tomáš Petříček snad hájí zájmy polistopadové České republiky, je bohužel mylný. On sám je totiž součástí problému. Pověst České republiky v Evropské unii již zničil Andrej Babiš: svou snahou udržet se ve funkci za každou cenu i přes skandální střet zájmů. Nechává si svoji menšinovou vládní koalici podporovat stranou, která otevřeně kolaboruje s Ruskou federací. A nakonec všechno završí absolutní nesolidaritou, kdy Česká republika není schopna přijmout několik dětských uprchlíků. Petříček si na Twitter napíše, že on by je tedy přijal, sklidí potlesk, a to je tak všechno. Trochu málo.
Vystrčil se původně zdál být nemastným neslaným nástupcem výrazného Jaroslava Kubery. Je však evidentní, že místo hlasitých projevů se rozhodl pro činy: poletí na Tchaj-wan a nenechá si diktovat, co má nebo nemá dělat. Celkem prosté, ale v českém politickém rybníčku dost nečekané. U nás se většinou tak nějak lavíruje, couvá, pochybuje, okecává, diplomaticky kličkuje.
Vystrčil má navíc velkou výhodu, že intelektuálně i hodnotově převyšuje ostatní ústavní činitele. Za předsedu Sněmovny Radka Vondráčka se člověk permanentně stydí, protože buď jede do Ruska a vystupuje opilý, nebo si stoupne na řečnický pultík ve Sněmovně a hraje na kytaru – a to všechno mu projde. Prezident je dlouhodobě schován v Lánech, nikdo ho nikam nezve a nikdo za ním ani nejezdí. Babišova zahraniční politika zase sestává z toho, co nahraje Marek Prchal na sociální sítě.
Petříček se možná v některých otázkách chová lépe než ostatní členové vládní garnitury, to ale vážně není velká pochvala, protože nemít střet zájmů, neurážet zahraniční partnery, alespoň ze slušnosti předstírat diskuzi a solidaritu, případně otevřeně nesloužit cizím mocnostem není zase tak složité. Je to opticky moc hezké, že díky Petříčkovi máme alespoň ve verbální rovině navenek lepší image, než je realita naší necivilizované vlády. Jenže ve skutečnosti nám zakrývání pravdy škodí, protože znemožňuje nápravu.
Petříček má jedinou šanci, jak by potvrdil svůj prozápadní a demokratický profil. A to je to, že by na protest proti premiérově nesolidaritě a nerespektu k našim partnerům a závazkům v Evropě odstoupil a umožnil tím pravé pojmenování věcí. Kdo se nepostaví proti takovému nesolidárnímu chování, ten mu napomáhá.
A proto je dobře si otevřeně říci, že česká politika už dlouho nějakého toho Vystrčila potřebovala.
