Michal Šmarda (ČSSD) FOTO: ČTK / Kamaryt Michal
FOTO: ČTK / Kamaryt Michal
Česká strana sociálně demokratická je už od října loňského roku mimo poslaneckou sněmovna a samozřejmě naráží na to, co se dalo předem očekávat. Partaj, která si do svého čela v listopadu zvolila starostu Nového Města na Moravě Michala Šmardu, už nikoho příliš nezajímá. Naštěstí si na ni ještě sem tam vzpomenou média a poskytnou jí prostor, o kterém si jinak strany nezastoupené v dolní komoře parlamentu mohou nechat jen zdát, což je dané asi i tím, v jak špatném stavu se sněmovní opozice nachází. Jak na tom dnes ČSSD je a co svým případným voličům sděluje?
Michal Šmarda minulý týden v rozhovoru pro Deník kritizoval vládu Petra Fialy, když tvrdil, že, co se týče snahy snížit schodek státního rozpočtu, nejde správnou cestou. „Na jedné straně se pokouší šetřit na kuchařkách ve školních jídelnách, školnících nebo zaměstnancích hygienických stanic a veřejné správy a na straně druhé odmítá změnit strukturu daní. Zároveň přijímá desítky úředníků a vytváří nová místa na nejvyšší ministerské úrovni. Nevsadila na chytrou transformaci a nemá jasno v tom, jak připravit funkční reformu veřejných financí. Mnohem lepší by bylo, kdyby investovala do skutečných úspor než do snížení reálných mezd zaměstnanců státu,“ zdůraznil předseda sociální demokracie Šmarda.
Sociálním demokratům se to hezky radí a kibicuje. To oni byli součástí Babišovy vlády, která nasekala rekordní rozpočtové schodky a zvyšovala naše zadlužení extrémní rychlostí. Nyní Michal Šmarda jako moudrý rádce upozorňuje na to, že Česká republika nemůže žít trvale na dluh a čím dříve si to vláda přizná, tím lépe.
Jestli si toho Šmarda náhodou nevšiml, právě s tímto programem koalice SPOLU vyhrála volby a vláda Petra Fialy vznikla na tomto základě a je to její priorita číslo jedna. Pokud si někdo měl přiznat, že Česko nemůže žít trvale na dluh, měla to být mimo jiné zrovna sociální demokracie jako koaliční partner Andreje Babiše. To se bohužel nestalo, ČSSD to však nebrání tvářit se, jako by s minulou vládou neměla nic společného, a kritizovat současný kabinet za to, jakým způsobem řeší problémy, na kterých se sociálně demokratická strana podílela.
To neznamená, že si Fialova vláda kritiku nezaslouží. Její plán, jak dosáhnout konsolidace veřejných financí a snížení rozpočtových schodků, by měl být skutečně mnohem konkrétnější a propracovanější. A zároveň si strany pětikoalice měly trochu více promyslet, co budou před volbami slibovat, když se zaklínaly tím, že nebudou zvyšovat daně, a už nyní ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka hovoří o tom, že budou navyšovat spotřební daně z alkoholu a tabáku.
Majetkové a kapitálové daně
Sociální demokraté by však nejprve měli uznat vlastní díl odpovědnosti za stav, ve kterém se nacházíme, a když už kabinet kritizují, měli by přijít i s nějakou opravdovou alternativou. Šmarda hovoří o tom, že by bylo mnohem lepší, kdyby vláda investovala do skutečných úspor než do snížení reálných mezd zaměstnanců státu.
Není ale zcela jasné, co si pod tím předseda ČSSD představuje. Pokud měl na mysli moderní stát a digitalizaci, tak nová vláda je v této oblasti aktivnější, než kdy byla sociálně demokratická partaj. A jestliže je to pro sociální demokracii natolik zásadní, je otázka, proč s tím sama za posledních osm let ve vládě výraznějším způsobem nehnula.
Jinak se zdá, že za hlavní odpověď na to, kde vzít finanční prostředky, aby se Česká republika už nadále nemusela zadlužovat, sociální demokraté nepříliš překvapivě považují změnu struktury daní a ucelenou reformu daňového systému, kdy se chtějí přesunout směrem k majetkovým a kapitálovým daním.
To ovšem podle ČSSD není pouze odpověď na zadlužování státu, nýbrž také na to, z čeho zaplatit penzijní reformu. Michal Šmarda tak vyzdvihuje, že ji nelze uskutečnit bez zajištění jejího financování, a sociální demokraté mají podle něj takový návrh připravený a jsou ochotni vládě pomoci.
Jenže tak jednoduché to samozřejmě nebude. Kdybychom se touto cestou vydali, stejně bychom na daních nevybrali tolik, kolik potřebujeme, a ještě by to poškodilo naši ekonomiku. Nejvíc ze všeho se na tom ale ukazuje, že i mimo dolní komoru má sociálně demokratická strana stále stejné recepty a nikam dále se zatím neposunula.
Potom se však sociální demokraté nemohou příliš divit tomu, když vně poslanecké sněmovny zůstanou už napořád, protože aby je voliči do ní znovu zvolili, museli by přijít s něčím mnohem propracovanějším a reálnějším, a ne s totožnými návrhy, které minimálně na jednu nohu pokulhávají.
