Rozmáhající se diskuse, že vlastně „senátorka Jana Zwyrtek Hamplová neřekla nic tak strašného, protože romské děti se v třídě bílých dětí fakt nechytají,“ jsou od počátku mimo. Návrh na segregaci romských dětí v základních školách je čirý rasismus, který by děti uzamkl do ghetta doživotně. To, že opravdu romské děti z ghetta ve třídě bílých dětí neuspějí a vytvářejí problém, má jiné řešení. Je jím povinná předškolní přípravka pro děti ze sociálně vyloučených rodin bez ohledu na barvu pleti – byť ty romské by v nich skutečně představovaly většinu.

Populisté nejsou nebezpeční jen tím, že by si problémy vymýšleli. Strašení muslimy před Velikonocemi ze strany SPD asi zapůsobí pozitivně jen na jednodušší spoluobčany. Když si přeje vlivný „okamurovec“ na sociální síti, aby zde muslimové neničili kostely, i hloupý člověk si uvědomí, že něco nesedí. Oni totiž nejenže zde žádní muslimové neničí a nikdy neničili žádné kostely, ale téměř žádní muslimové u nás vůbec nejsou.

Dále čtěte

Nic jsem nenavrhovala, nejsem rasistka. Hamplová se vykrucuje z výroků o segregaci romských dětí

Výrok nebyl rasistický, naprosto to odmítám, já rasismus odsuzuji, řekla senátorka Jana Zwyrtek Hamplová v pořadu Události, komentáře…

Nebezpečnější je, když – jako paní Zwyrtek Hamplová – populisté vytáhnou reálně existující, v mnoha místech republiky palčivý, dlouhodobě neřešený a zanedbávaný problém, který se třicet let strká pod koberec, a navrhnou na něj zhoubné a navíc zcela nefunkční řešení. Když se něco takového stane, jak předvedla paní senátorka svou myšlenkou na romské třídy na základních školách, tak totiž najednou řada lidí dojde k závěru, že alespoň někdo se o tento problém chce starat. Její řešení je však stejně funkční jako jmenování kozla vedoucím ostrahy zahradnictví. A navíc je opravdu hnusně rasistické. Ty problémy, které navrhuje řešit, totiž má i nevelká, ale nepochybně existující skupina bílých dětí.

Proč je to všechno špatně?

Realita dnes vypadá tak, že na veřejných školách existuje nějaká konstanta, procenta problémových dětí ve třídě. Pak začnou rodiče neproblémových dětí dávat své potomky pryč. Ta konstanta se jistě liší místně, v Ústí nad Labem, Praze, Břeclavi a Karviné to bude jistě zásadně rozdílné číslo, ale existuje. A pokud je překročena, začnou rodiče některých dětí dávat své potomky jinam, podíl těch problémových se zvyšuje, a najednou je de facto segregační malér.

Rodičům se nelze divit, protože když je ta konstanta překročena, začnou problémové děti zabírat tak velkou kapacitu pedagoga a natolik se kvůli nim musí opakovat, zpomalovat či znovu vysvětlovat, že tím kvalita výuky klesne. A navíc – ostatní děti se od nich učí, napodobují, normalizují si takové projevy chování, které v „běžných“ rodinách nejsou normální.

Takže puzení k segregaci je samozřejmou, snad mohu napsat pudovou potřebou „normálních“ rodičů chránit potomka. A celý problém by se nařízenou segregací výrazně prohloubil, vznikaly by školy, kde by se absolventi stěží naučili číst a psát. Přitom základním problémem většiny těch „problémových“ žáků není mentální retardace, ale nedostatečná, vadná a patologická socializace. Rodiče je prostě dostatečně nezcivilizovali, nesocializovali. Nečetli jim, mluvili s nimi špatnou češtinou, děti byly před televizí nebo na dvoře, prostě – kašlalo se na ně. A od nich samotných si ty děti nemohly ani nic dobrého osvojit učením nápodobou.

Dále čtěte

Umělá inteligence od Microsoftu je překvapivě hloupá. Zato je politicky korektní

„Vítá vás nový Bing. Váš kopilot s podporou AI pro web,“ píše se na webové stránce "umělé inteligence" od firmy…

Kvůli celonárodní popularitě pervitinu a alkoholu už musíme zcela jistě počítat s tím, že těch problémových dětí bude vcelku dost i z většinové populace „bílých“. Nejde o problém Romů, ale o problém ghetta, sociálního dna. A kdyby se realizoval návrh paní senátorky, tak by se ty děti nemohly téměř nic naučit ani ve škole – její kvalita by byla příšerná. Takže bychom si takovou segregací zajistili, že sociální vyloučení a celoživotní závislost na dávkách prokládané trestnou činností bude dědičné. Segregace by kletbu ghetta zpečetila.

Každý chce pro své dítě dobrou školu

Kdybych měl děti, chtěl bych pro ně dobrou školu taky. A je to naprosto legitimní. Ale i v té dobré škole je pro samy ty děti z „normálních,“ ne-li rovnou dobrých rodin pozitivum, když je v té třídě alespoň jeden Rom z ghetta a alespoň jeden spolužák s fyzickým handicapem, protože i oni jsou součástí našeho světa. I s nimi budou ti jeho zdraví bílí spolužáci z dobrých rodin v životě nějak koexistovat v jednom státě, městě, činžovním domě. Ovšem ti „odlišní spolužáci“ musí představovat tak malý podíl na celkovém počtu dětí ve třídě, aby třídu „nepřeklopili“ směrem dolů, k úpadku kvality výuky. A to lze zajistit jen nepopulisticky pracně a pomalu.

Dětem z problémového prostředí – je vcelku jedno, jestli je to blonďaté dítě dvou sociálně vyloučených pražských perníkářů s bohatým trestním rejstříkem, nebo snědé dítě sociálně vyloučených karvinských Romů s bohatým trestním rejstříkem – by se měla poskytnout předškolní, alespoň jednoroční, ale lépe dvouletá „přípravka“. Nějaká forma mateřské školy, kde se především naučí normální češtinu. Tu často neznají i neromské děti, pokročilá rodina bílých alkoholiků či perníkářů užívá slovní zásobu dva tisíce slov, a navíc argotem. Pak se tam děti naučí základní fyzické hygieně – mýt si ruce, přezouvat se a podobné dovednosti, které doma neměly od koho odkoukat. A především je nutné, aby si osvojily základy sociální hygieny. Třeba že když mluví paní učitelka, tak nemohou vykřikovat a pobíhat po místnosti. To se také neměli doma od koho naučit, tam když se rodiče nalajnovali, tak vykřikovali jeden přes druhého úplně normálně.

Teprve po takovéto institucionální socializaci by nastoupily do první třídy. A najednou by se zjistilo, že nejsou mentálně retardované (jak se často mylně diagnostikuje u dětí z ghett), a že i když toho hodně neznají a občas se jim něco musí zopakovat, tak třída bez újmy na kvalitě výuky absorbuje bez problému tři nebo pět takových „předprogramovaných“ dětí. Ne jedno – či dokonce žádné – jako dnes. A zase se nelze divit, že rodiče z „normálních“ rodin vyhledávají školy úplně bez dětí ze sociálně vyloučeného prostředí. Protože dobře rozjeté dítě ze sociálně vyloučené rodiny může samo jediné těžce narušit běh výuky pro celou třídu.

Dále čtěte

Kupte si naši novou tašku! Bez Babiše a Okamury bude nejlíp

Po obrovském úspěchu triček s nápisem „Bez Babiše a Okamury bude nejlíp“ jsme se rozhodli přijít s novinkou: s červenou…

Dovolím si připomenout, že můj návrh není něčím, co bych si vycucal z palce, ale že je to de facto „vědecky podložené stanovisko“ současné sociologie a sociální psychologie ve věci integraci dětí ze sociálně patologického prostředí. Libovolného – skutečně nejde jen o Romy. Ví se to nejméně třicet let. Sociolog Daniel Prokop je člen NERVu. V rozhovoru pro Aktuálně.cz to říká jasně. Moderátorka se zeptala, jaká existují opatření, co by mohla život v Česku relativně snadno zlepšit. Sociolog Daniel Prokop odpověděl: „Za všechny je to třeba větší počet mateřských škol či dětských skupin. Je to investice s prokázanou návratností, vede k návratu rodičů na trh práce, zvyšuje porodnost, pomáhá začleňovat děti ze sociálně znevýhodněných rodin.“

Na tom hlasy nikdo neudělá

Problém tohoto řešení, které je v praxi vyzkoušeno jako úspěšné v půlce světa, je, že si na něm politické body nikdo nenadělá. Ne, s tím, že chcete „ještě navíc pro ty Cikány platit nějaký extra školky, do kterých budou ty děti chodit zadarmo? FUJ!“ Prostě – funkční řešení je volebně tak nezajímavé, že se to nezačalo účinně řešit ani třicet čtyři let od převratu. A v důsledném ignorování rozjezdu této jednoduché a pochopitelné metody se shodly vlády pravice, levice i Babiše. Ale „dědičná“ sociální vyloučenost je pro budoucnost stejná hrozba jako zadluženost státu.