Že se prezident Miloš Zeman neumí chovat, to víme všichni. Ať bude své hulvátství nazývat bonmoty, vtipy nebo čímkoli jiným, nic to nemění na faktu, že jeho buranství, které určité části naší společnosti konvenuje, je velmi nápadité a člověk aby se každý den bál, co zase řekne.

Dnes jsou to tři roky, co byl Zeman zvolen prezidentem – a od té doby si musel každý, kdo sleduje jeho výroky a chování, mnohokrát říci, že dál už přece zajít nemůže. Že opilost nad korunovačními klenoty, neúcta k akademické obci, vymyšlený Peroutkův článek, urážení žen nebo politických oponentů prostě musí mít své meze. Ale zvykněme si (a doufejme, že už jen na dva roky), že nemá.

Zeman je schopen bezostyšně lhát, slušně se dovede bavit pouze s těmi, kteří mu podlézají (jmenujme například moderátorku TV Prima, se kterou se bavil se svým obvyklým povýšeným úsměvem, ale slušně, protože by ho pravděpodobně nechala říci cokoli). A co nestihne říci sám, to za něj zvládne jeho věrný nohsled Ovčáček, který do toho občas zamotá i nějakou tu ruskou propagandu, kterou najde na internetu.

[ctete]44471[/ctete]

Ale opravdu je možné, aby prezident země, kde před šestadvaceti lety padl totalitní režim a která se často hrdě hlásí k západním demokraciím, prohlásil, že premiér by měl být odstraněn kalašnikovem? Pokud ano, pak je to směřování, které jsme nabrali kvůli uprchlické krizi – a na kterém se veze i Zeman – zasloužené.

Jiří Ovčáček bryskně v reakci na pohoršení nad prezidentovými trapnými výroky napsal, že novináři se zastávají svého premiéra. Nikoli, milý pane mluvčí. Novináři by byli rádi, kdyby měl jejich prezident alespoň špetku slušného chování.

Ne že bychom ale čekali, že se Zeman omluví. Ten neuzná ani to, že neexistuje Peroutkův článek, i kdyby mu to nařídil soud.