KOMENTÁŘ / Jsou věty, které dokážou vystihnout absurditu situace, v níž se od nástupu vlády Andreje Babiše nalézáme, lépe než dlouhé komentáře. Premiér se po týdnu debat o tom, jestli má StarDance zůstat na obrazovkách České televize, rozhodl vstoupit do hry a situaci „vyřešit“. V rozhovoru pro Deník.cz oznámil, že StarDance je skvělá a má zůstat. Nad jeho posvěcením jedné z nejoblíbenějších televizních soutěží, kterou sleduje až dva a půl milionu lidí, netřeba jásat. Pokud premiér země rozhoduje o tom, jaký zábavný pořad bude ČT vysílat, žijeme už opravdu v blázinci.   

Celé to přitom začalo výrokem ministra kultury Oty Klempíře, který tvrdil, že StarDance na ČT nepatří, protože jde o „komerční produkt“. Což je mimochodem ukázkový nesmysl — formát vznikl na BBC, tedy u veřejnoprávní televize, a ČT si koupila licenci. A pak přišel premiér Andrej Babiš (ANO) a řekl, že je pro zachování oblíbené taneční soutěže StarDance nebo cukrářské soutěže Peče celá země. Ano, slyšíte dobře. Člověk by si skoro myslel, že o programu veřejnoprávní televize rozhoduje její management. Ale ne. U nás o takových pochoutkových detailech rozhoduje premiér. Rozhovor, který Deníku poskytl, ovšem stojí za zaznamenání i z jiných důvodů. 

Dále čtěte

„Když mlčí, je to dar pro Česko.“ Úředníci jsou podle Turka paraziti a je nutné je deratizovat.  

Filip Turek, kterého prezident odmítl jmenovat ministrem kvůli jeho toxickým komentářům na Facebooku, promluvil o lidech z vlastního rezortu. A…

Když moderátorka připomněla, že není pravda, že nikdo neví, jak Česká televize hospodaří, neboť pravidelně předkládá do sněmovny detailní zprávy o hospodaření, premiér ji ostře přerušil: „Prosím vás, nechte mi to domluvit, já jsem předseda vlády! Já jsem předseda vlády a já vám řeknu, co bude, jo?…My do obsahu nebudeme vůbec zasahovat.” A pak řekl kouzelnou větu: “Nebudeme zasahovat, samozřejmě. A občani mají právo vědět, za co Česká televize utrácí. A měla by šetřit. Pokud oni mají čas postavit pět štábů, který čekají před všemi mými nemovitostmi, v Průhonicích a před mým barákem na Chodově, tak asi moc nešetří.“ Moderátorka trefně zasáhla: „Aha, takže přece jenom jde o to, aby nějak změnili ten svůj obsah a nechodili před nemovitosti Andreje Babiše.“

Babiš zopakoval klasickou mantru: „Prosím vás, já do České televize nechodím, já se na ni nedívám a já jsem úplně v pohodě.“ Člověka napadne, jak je možné, že pan Babiš ví, že StarDance je skvělá, když se na ČT nedívá. Ale hledat v jeho protimluvech logiku je zcela marné. 

Do celé mozaiky přesně zapadá ironická poznámka autora podcastu Kecy&Politika Petrose Michopulose, který vystihl různé role, v níž náš premiér v rámci svého pověstného mikromanagementu vystupuje: „Vakcinolog, lékař, letecký dispečer, distributor roušek, operátor cétéčka a teď i producent a dramaturg České televize.“

Nabízí se logická otázka: kdy naposledy řešil premiér této země, jaký zábavný pořad bude vysílat televize? V normálně fungující demokracii nikdy. V té dnešní si na to očividně troufá.

Dále čtěte

„Babišova hamižnost nás stojí miliardy.“ Opozice tepe obrat u dotací pro Agrofert  

Stát má přestat vymáhat miliardy po koncernu Agrofert — a zároveň mu znovu otevřít kohoutky dotací. To, co se po…

Nejde totiž jen o jeden pořad, ale o způsob uvažování, ve kterém si politická moc postupně zvyká, že jí přísluší mluvit do všeho— od toho, jak se mají ptát moderátoři politiků ve studiu, až po to, co má nebo nemá bavit diváky. Svět, ve kterém „já vám řeknu, co bude“, není jen neobratná věta z rozhovoru. Je to způsob myšlení. Premiér jako univerzální správce reality. Doplňme jen, že zaměstnanci veřejnoprávních médií vyhlásili stávkovou pohotovost kvůli návrhu zákona, který má změnit způsob jejich financování a podřídit ho státnímu rozpočtu. Máme se v téhle zemi zkrátka ještě na co těšit.