Filmová pohádka Pyšná princezna není nic jiného než komunistická propaganda. Není divu, když ji režisér Bořivoj Zeman natočil v ponurých padesátých letech. Tato tvorba je čirým zlem, které šíří nenávist vůči lidem, a je horší než otevřená rudá ideologická masírka, poněvadž je zákeřnější a také silně nepravdivá. Bohužel, i o letošních Vánocích byla tato prolhaná záležitost uvedena v televizi.
Dějově se jedná o průhlednou socialistickou agitku. Dva státy, Půlnoční království, kde slabého krále ovládají jeho zlí rádci, a Miroslavova země, v níž vládne moudrý a dobrý král Miroslav. V Půlnočním království je prostý lid krutě utiskován, dokonce má zakázáno zpívat, kdežto u Miroslava se mu daří skvěle. Je jasné, že v tom prvním případě se jedná o kapitalismus a v tom druhém o socialistický ráj.
Nový týdeník FORUM přináší kompletní výsledky ankety Perly Česka
číst článek »Lidé na vedoucích místech v Půlnočním království, královští rádci a výběrčí daní, jsou ztělesněným zlem symbolizujícím proradné kapitalisty, kteří nedělají nic jiného, než škodí ubohým vykořisťovaným pracujícím. Kdežto v Miroslavově zemi vládne dobrý panovník, předobraz údajného vzorového socialistického vládce, je spravedlivý a laskavý, a dokonce ve volném čase fyzicky pracuje. Žijí zde šťastní svobodní lidé, kterým se vede skvěle. Velmi jednoduché, černobílé a zároveň nepravdivé vidění světa.
Pyšná princezna je totiž postavena na zásadní lži. Tehdejší komunistické Československo bylo zvláště v padesátých letech de facto jedním velkým koncentračním táborem, který lidé nesměli opustit, bylo jim jak za feudalismu nařizováno, kde mají žít a pracovat, zakázány byly knihy a také písně. Ano, za zpívání některých „protisocialistických“ hitů hrozil i několikaletý pobyt za mřížemi. Lidé byli zavíráni do vězení rovněž za vyprávění vtipů o komunistických papaláších. Naše země v těch hrozných dobách nebyla žádným rájem, jak se nám Pyšná princezna snaží namluvit, ale děsivým místem pro život.
Připusťme, že po profesionální stránce je tento film nadprůměrný, to však nemůže být jediným měřítkem. Renomovaná německá režisérka Leni Riefenstahlová natočila v roce 1935 vynikající dokumentární film Triumf vůle o 6. sjezdu NSDAP, který velebil zločinný nacismus. Jednalo se o řemeslně skvělý snímek, který ve své době dokonce obdržel několik mezinárodních cen za nejlepší dokument, přesto by asi nikoho normálního nenapadlo jej opakovaně uvádět v televizi.
Stejně by tomu mělo být i s Pyšnou princeznou. Není jediný důvod ji pořád vysílat, máme i jiné krásné pohádky a hodnotné filmy. Já tedy toto propagandistické dílo určitě vynechal.
