Prezident Petr Pavel FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
NÁZOR / Prezident Petr Pavel novoročním projevem, který po období Miloše Zemana zase vrátil na první den roku, splnil očekávání, které už je ohledně něj u normálních lidí standardní. Nikdo se nemusel bát, koho se obyvatel Hradu pokusí zase urazit, jak jsme to zažívali několik posledních let. Přesto se pár potrefených najde a je jasné, kdo to bude.
Určitě řadu lidí napadne, že v mnohém styl řeči připomínal „rozbor situace“ na nějakém bitevním poli, a podle osobního vkusu a politické orientace se to bude (nebo nebude) líbit. Faktem je, že republika je v různém slova smyslu hned několika takovými poli. Válka na Ukrajině, dezinformační kampaň, boj o udržení ekonomiky v takovém stavu, aby se situace mohla zlepšovat, a nakonec i to, co Petr Pavel zmínil jako první, vražedný útok na Filozofické fakultě UK, jaký Česko ještě nezažilo.
Mezi „zákopy“ si prezident vybral stranu vlády, která se snaží snížit katastrofální deficit rozpočtu, který se s námi vleče od dob vládnutí Andreje Babiše, jenž se k těmto dračím vejcím, spíše pukavcům a minám, které nakladl, dnes nějak nehodlá hlásit. Vládní snahy ocenil jako umění možného ve složité situaci koalice složené z pěti stran, nicméně vládě vytkl, že „se jí nedaří vysvětlovat svá opatření a reformní kroky“ a „přesvědčovat občany a tím je získat na svou stranu“.
Předem se dá odhadnout, co se někomu nebude líbit. Ohledně útoku na FF UK konstatoval, že „viník této tragédie je jeden, i když jistě najdeme okolnosti, které jí mohly napomoci“. „Nehledejme další viníky, na které bychom mohli ukázat prstem. Není možné zajistit přítomnost policistů na všech veřejných místech. Stejně tak nebude nikdy dost kontrol a regulací k eliminaci všech nebezpečí. Musíme analyzovat, co se stalo a proč se to stalo. Můžeme zlepšit zákony, kontroly a opatření, ale nemůžeme se kvůli strachu vzdávat svobody,“ soudí prezident.
Nejspíš to neuspokojí aktéry běsnění posledních dní, kdy se to hemžilo radami z obyváků a představami, že se Česko má proměnit v labyrint bezpečnostních rámů, mezi kterými budou kličkovat po zuby vyzbrojení občané, tedy nastolení jakési kombinace westernu a Tel Avivu za intifády. Profesionální voják jistě o důležitosti a limitech zbraní něco ví.
Záhy uvidíme, kdo se pozná v této větě: „Populisté a extremisté, kteří lákají na líbivé sliby a nestraní se zneužití či přímo rozdmýchávání našich obav, získávají hlasy snadno. V realitě pak ale problémy pouze prohlubují a své země i jejich lidi vyčerpávají.“ Nemusíme o tom uvažovat dlouho. Za chvíli začnou tihle lidé svými potměšilostmi plnit sociální sítě.
Prezident připoměl 25. a 20. výročí našeho vstupu do NATO a EU. Ocenil, že jsme konečně zvýšili výdaje na obranu, abychom plnili své závazky. To se údajným „bojovníkům za mír“, tedy kolaborantům s kremelským režimem, nebude líbit. Přitom je jasné, kdo ohrožuje bezpečnost Evropy. Antarktida to není.
Důležité je, že Petr Pavel zmínil to, co nemusel, totiž přijetí eura.
„Je načase, abychom po letech začali dělat konkrétní kroky, které nás k naplnění tohoto závazku dovedou. Přes nekončící diskuse o výhodách a nevýhodách eura pro zemi s otevřenou a exportní ekonomikou, ležící ve středu Evropy, je společná měna logickou budoucností,“ řekl prezident. Je to dobře, protože někdo tu psychologickou linii už prolomit musel. Populární to nebude, protože někteří politici a jejich voliči mají hrůzu z eura a nevadí jim imperialistické Rusko. Motivy pro oba tyto postoje jsou společné. Dostat nás co nejdál od Evropy a nechat nás bezbranné vůči agresorovi.
Letošní novoroční projev hlavy státu neskončí v čítance literárních skvostů, jak by to bylo u řeči Václava Havla. Ten byl ovšem, pokud šlo o jazyk, virtuoz. Společný je ale základní duch. Jasnost a srozumitelnost bez lakování na růžovo.
