Prezident Miloš Zeman se svým mluvčím Jiřím Ovčáčkem FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Miloš Zeman je mistr už celkem jen ve dvou disciplínách. V kolaboraci s diktátorskými režimy a v překračování hranic přijatelného vyjadřování na veřejnosti. To první je problém politický a bezpečnostní. To druhé je nějaká jeho psychologická porucha a měl by ji řešit, nebo se snažit ji dovedně skrývat.
„Když není v pořádku sex, není v pořádku nic,“ napsal kdysi britský rabín Lionel Blue. Tím nemyslel objektivní potíže, jaké má na pustém ostrově ztroskotavší námořník, který je momentálně bez své partnerky. Jde o otázku vnitřního prožívání a zdravého přístupu.
Miloš Zeman, z Božího dopuštění a kvůli zmatené části veřejnosti pořád ještě prezident, se zase vyslovil. Na CNN Prima News se pustil do oblasti sexuologie. „„Dovedu pochopit homosexuály, lesbičky a tak dále. Ale víte, koho vůbec nechápu? To jsou ti transgender.“ Pak zabrousil tak trochu i do práva, ve kterém taky není moc silný. Kdysi třeba tvrdil, že kdo bez dovolení překročí naše hranice, takzvaný nelegální migrant, je zločinec. Pravda to samozřejmě není, takový člověk se dopustí jen přestupku, ale občané slabší duchem takové blepty na úrovni páté cenové skupiny rádi poslouchají. Teď zase Zeman soudí, že kdo si nechá operativně změnit pohlaví, dopouští se trestného činu sebepoškozování.
„Každý operační zákrok je rizikem. A tihleti transgender jsou mi opravdu bytostně odporní,“ řekl Zeman, jako by sám byl nějakým znalcem estetiky. To není ani náhodou. Hlavně by ale neměl mluvit o věcech, kterým vůbec nerozumí. Kdyby náhodou z povinnosti musel, má si najít odborníka, který mu to předem napíše. Odborníky na sexualitu nemyslíme osoby jako Nejedlý, Ovčáček a Mynář.
Posedlost Miloše Zemana pohlavními orgány druhých lidí je už poměrně známá. Je v tom zjevně cosi nezdravého. Svět poznal dost politiků, kteří měli značný zájem o pohlavní orgány druhých lidí, ale nějak se to vešlo do pochopitelného rámce. Bylo to možná značně přebujelé, ale nebylo to chorobné svým zaměřením.
Není to jediné pole, kde by bylo žádoucí nějaké psychologické vyšetření momentální hlavy státu. Stejně tak nezvládá komunikaci, empatii, sociální cítění. Je dezorientovaný, chrlí vulgarity, má jako nositel modré knížky až pozoruhodnou zálibu v krvavých vůdcích, ostentativně pohrdá intelektuály. Neustále vykládá, jak někdo v životě „ani nepostavil psí boudu“, což sedí především na něj. Úspěšný byl především, když šlo o to uchvátit nějakou funkci a držet se v ní. V tom jistě dosáhl geniality Vasila Biľaka.
Kdo není charakterově podlý jako on, je samozřejmě v nevýhodě. Predátor je vždy ve výhodě. Je to patologický lhář a slaboch, který není ochoten se nechat vystavit normálním otázkám, tak si musí pro prezentaci svých pochybných výroků posloužit dezinformačními a úslužnými médii.
Nezdá se, že by Zemanova sexualita byla v pořádku. Ne až teď, nebyla zřejmě v pořádku nikdy, jak je zjevné z jeho oplzlostí. S věkem se to stupňuje. Ne že by měl energii něco rozvíjet, on už nemá energii se brzdit.
Půjde nejspíš o mechanismus projekce, obviňuje druhé z toho, co je on sám. Zbytky svých poznávacích schopností nejspíš tuší, že to tak je, ale protože už je život pryč a celkový obraz života je nejspíš dotvořen, nemá moc důvodů na tom něco měnit a u jeho okolí není naděje, že by na tom mělo nějaký zájem.
Když není v pořádku sex, není v pořádku nic, abychom ještě jednou připomněli rabínova slova. Zeman není jediný člověk v politice, který je v nepořádku. To je z osobního hlediska jeho věc. Člověk má i právo nebýt v pořádku. Pro veřejnou funkci ho ale od určité míry tento vnitřní nepořádek diskvalifikuje.
