Poslední fascikly průzkumů Ferdinanda Pecháčka fakt porazily. Fatalisticky poslouchá finální prezidentskou frašku. Pomůže fištrón přeobsadit fundamentální přání falešného proruského farizeje, populistického flákače, protřelého fiškuse, prohuleného flamendra, pouhé figurky Putinových fašistů protikandidátem?

Fantasticky přebujelá frekvence průzkumů formálně připomněla faktický předvolební finiš. Přichází favorit první fáze. Pologramotný filuta. Provinční fňukal. Perfidní flákač. Pomatený frustrát. Primitiv. Falešník. Poslanecký flink. Popleta. Falšovatel podpisů. Fušer. Podvodník. Fanklub přesto freneticky pořvává, fantazíruje. Prostě facka populaci.

Formální přehrada festovního prolhaného flirtování přetéká. Furunkl předvolební frustrace praskl. Ferdinand proto fofrem prchá finálnímu představení fantasmagorií. Před fasádou přizdobenou forzýtiemi potká fanatického politického fajnšmekra. Přišel filtrovat plky fikaných prezidentských fíglů. Poslední fraška před faktickým předvýběrem finišuje. Překřikování fistulí pokračuje.

„Führer přinese funus,“ prohlásí Ferdinad, „prezidentství fantasticky přitahuje fakultativní podvodníky.“ Fofrem přetrhne fáborku přemýšlení. Furiant! Prostě fanatikům přistřihne fráček, podpoří frontální přeobsazení. Ferdinand pročítá fialově potištěný fragment předvolebního fermanu.

Profesorka? Fízl, práskač? Fousatý parašutista? Fotr proletářů? Farizej? Přestárlý filištín? Protřelý frajer? Papírový filantrop? Proškolený funkcionář?

Poctivě Ferdinand po fortelném prezidentovi fakt pátrá. Fantazii popouští. Fagoty piští forte. Připravují filigránskou podívanou.

Finále!

Politický funus? Prezidentem fízl?

Potěšpámbu fšechny!