Danuše Nerudová FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Ekonomka a bývalá rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová se snaží probojovat mezi favority volby prezidenta, která se uskuteční příští rok v lednu. Podle nejnovějšího červencového volebního modelu pro prezidentské klání od agentury Ipsos by se Nerudová umístila v pořadí třetí s 10,8 procenty za Andrejem Babišem (31,7 procenta) a Petrem Pavlem (23,8 procenta). Čím to je, že šance někdejší předsedkyně Komise pro spravedlivé důchody v prezidentské volbě rostou, ačkoli za Babišem a Pavlem stále výrazně zaostává? Na co Nerudová sází a jak by se dala popsat její dosavadní strategie?
Danuši Nerudové se pomalu, ale jistě daří dostat mezi trojici potenciálních prezidentských uchazečů s největší pravděpodobností zvolení hlavou státu. Jednoznačně ji sem zařadil nejenom zmíněný volební model, tuhle pozici jí přiznávají i sázkové kanceláře Fortuna a Tipsport.
Důležité samozřejmě bude, zda třetí příčku pro Nerudovou potvrdí i další agentury sestavující volební modely – konkrétně Median, u kterého se ještě v květnu nacházela v pořadí až osmá, a STEM/MARK, který jí v červnu přisoudil čtvrté místo.
Bývalé rektorce nelze upřít, že její podpora při volbě prezidenta, respektive prezidentky má rostoucí tendenci. Zatím ale není jisté, jak silná je a zda se brzo nevyčerpá. Být ovšem více než pět a půl měsíce před konáním prvního kola volby na třetím místě s preferencemi, které se zvedají, není vůbec špatná pozice.
Viditelná změna
Může se však Nerudové podařit vklínit se mezi předsedu hnutí ANO Andreje Babiše a generála ve výslužbě Petra Pavla? Její dosavadní nevýhodou byla nízká známost. Kampaní, kterou intenzivně vede, se to snaží zvrátit, ještě výrazněji jí v tom mohou pomoci právě výše zmíněné volební modely, díky kterým se o ní následně bude stále více hovořit a její veřejná známost se bude postupně zvyšovat.
Aktuálně není těžké odhadnout, co je hlavní silná stránka Nerudové, se kterou se ale zároveň dost úzce pojí její největší slabost. Když ji srovnáme s dalšími možnými prezidentskými kandidáty, kteří se ve volebních modelech vyskytují – nejenom s Babišem a Pavlem, nýbrž i senátorem Pavlem Fischerem a odborovým předákem Josefem Středulou: Ekonomka mezi nimi vyčnívá nejenom tím, že je žena, současně je i nejmladší.
Danuše Nerudová je tak viditelnou změnou nejenom oproti typu osob, které úřad prezidenta republiky v minulosti zastávaly, ale i těch, které se o něj běžně ucházejí a vyskytují se na předních místech ve volebních modelech. Určitou výjimkou jsou v tomto ohledu senátor Marek Hilšer a miliardář a matematik Karel Janeček. Oba jsou sice jako Nerudová čtyřicátníci, ovšem Hilšer už jednou na prezidenta kandidoval a neuspěl a Janečka jako prezidentského kandidáta nelze dost dobře brát vážně.
Obecné deklarace
Nerudové důraz na změnu, která má být čitelná jaksi na první pohled, má jeden velký zádrhel. Bývalá rektorka a její tým tuhle změnu chtějí prodat jako něco příjemného a pozitivního. Nechtějí žádné ostny, vyhraňování se nebo něco podobného. Výsledkem je ale nutně jistá bezzubost, absence velkých vyhraněných témat a v důsledku toho také určitá mělkost a prázdnota. Tento problém však nemá jen Danuše Nerudová, naráží na něj i Petr Pavel.
Stačí si přečíst, co píšou na sociálních sítích nebo na svých webových stránkách. Silná tvrzení, jasně vyprofilované návrhy řešení problémů, které nás trápí, vymezování se vůči jiným politickým aktérům, to vše se tam hledá jen velmi obtížně. U Nerudové pak najdeme především vágní věty, které mají obecnou platnost a nelze s nimi než souhlasit, je však nutné je mnohem více konkretizovat.
„Prezident musí stát na straně lidí a má k tomu spoustu možností. Má právo na slovo ve sněmovně, může navštěvovat její výbory a smí se účastnit zasedání vlády. Toho ale současný prezident dostatečně nevyužívá. Obzvlášť dnes přitom musíme v hlavě státu cítit oporu a naději,“ píše ekonomka. Na jiném místě pak zdůrazňuje: „Myslím si, že každý z našich občanů si zaslouží důvěru a respekt. Začít můžeme u toho, že budeme věřit firmám a podnikatelům, že se chovají čestně.“
Případně: „Samoživitelé, senioři, ale i běžné rodiny ztrácí naději na důstojný život. Stát musí podat pomocnou ruku všem, kteří jsou v takto bezvýchodné situaci. Ne jednorázově, ale pravidelně, protože peníze na jídlo jim chybí každý měsíc a bez pomoci nemají šanci svou situaci vyřešit.“
Ne, že by v tom nebylo vůbec žádné sdělení, zůstává ale jen u velmi obecné deklarace, které se teprve musí dodat konkrétní obsah. Snad se toho v následujících měsících dočkáme u Danuše Nerudové i Petra Pavla. To, komu se to podaří lépe, možná sehraje rozhodující roli v tom, kdo z nich nakonec postoupí do druhého kola prezidentské volby. Pokud to nebude ještě někdo úplně jiný, i to se koneckonců pořád může stát.
