Ruský oscarový režisér Nikita Michalkov: Člověk bez páteře

(Archiv)

FOTO: Archiv

Ruský režisér Nikita Michalkov (76) má za sebou řadu výjimečných filmů a na poličkách desítky cen včetně Oscara. Od doby, kdy ho s velkou slávou za snímek Unaveni sluncem (1994) získal, se ale jeho jméno objevuje v čím dál kontroverznějších souvislostech. Aktuálně jde především o veřejnou obhajobu „ukrajinské denacifikace“ a s ní související mezinárodní zatykač, který na něj vydala ukrajinská prokurátorka Iryna Venediktova.

Fakt, že Nikita Michalkov býval skvělým režisérem, nerozporují ani jeho zavilí nepřátelé. Jméno populárního herce a režiséra figurovalo jako jedno z nemnoha ruských, dokonce i v širším povědomí západních diváků. O to naléhavěji se vkrádá otázka, kam se za poslední dvě dekády poděl režijní talent a především morální kodex, kterým tak pevně vyztužoval své filmy.

Michalkov sice stále snaživě vystupuje jako spasitel tradičních hodnot, ale jeho společenská role je přinejmenším pochybná. Zkušený režisér s mesiášským syndromem buduje za slovy o ruské duchovní obrodě především svůj politický image a finanční prospěch. A o co víc se tenčí seznam tvůrčích úspěchů, o to více bobtná už tak obsáhlý výčet režisérových veřejných funkcí a rozšiřuje se pole problematických podnikatelských aktivit. Michalkovy výnosné doživotní předsednické posty ve Svazеch, Výborech a Radách… jeho firmami iniciované nezákonné mýcení lesů nebo bourání historických budov, které nevybíravě ustupují luxusní výstavbě, napovídají o rozpínavé mocenské touze a pocitu naprosté beztrestnosti. Ty umocňuje i neproletářský původ, který sahá hluboko do dějin ruské aristokracie a rodinná schopnost pnout se na výslunní aktuální politické špičky.

Sovětský spaghetti western

Do kinematografie přitom vstupoval v paradoxně zcela jiné podobě, s níž se (režisérovými skandály) méně obeznámeným divákům jméno Michalkova doposud pojí. Za dojem milého a bezprostředního chlapíka se srdcem na dlani vděčí už své první filmové roli v komedii Georgije Daněliji Chodím po Moskvě (1964). Lyrický portrét neopakovatelně bezstrarostného mládí, prvních lásek a romantických ideálů, vypráví příběh trojice postav, která spolu náhodou stráví…

Přečetli jste část exkluzivního obsahu pro předplatitele Týdeníku FORUM

Pokračujte dál ve čtení přihlášením do čtenářské zóny. Online verze článku je dostupná pouze pro předplatitele digitální verze předplatného.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]