Přibil nebyl sám aneb Nelegální úniky v kauze Beretta vybraným novinářům

Andrej Babiš a jeho bývalý podřízený redaktor z Mladé fronty DNES Marek Přibil dnes svorně odmítají, že by nahlíželi do živého spisu kauzy Beretta. Tím by ostatně přiznali trestný čin. Nahrávka jejich rozhovoru ovšem ukazuje něco jiného. Navíc existuje dost indicií, že z tohoto citlivého případu informace unikaly nelegálně více vybraným novinářům, Přibil zdaleka nebyl sám.

Vyšetřování v kauze Beretta se paradoxně týká stejných potenciálních deliktů policistů, tedy vynášení informací z trestních spisů. Figurují v ní důstojník protikorupční policie Radek Holub, bývalý celník Pavel Šíma a expolicista Igor Gáborík. Tento případ je výjimečný i v tom, že jej Robert Šlachta dával do souvislostí s podnětem ke sloučení protimafiánského a protikorupčního útvaru do jedné centrály. „Důkazy pro to nemám, jen mi to jde dohromady s tím, že ta reorganizace se dělá v posledních týdnech a strašně se s ní spěchá,“ uvedl.

Tady je výslech Brunclíka

Rozhovor Babiše s Přibilem byl zveřejněn začátkem května. Jelikož jsou závažná podezření z úniku ze spisu a snahy ovlivňovat vlastní média proti politické konkurenci vyšetřována policií a stala se důvodem vzniku vyšetřovací komise, připomeňme si, co nahrávka obsahovala.

[ctete]124066[/ctete]

Přibil na ní Babišovi říká, že shání všechny věci z ÚOOZ ohledně vyšetřování Beretty. „Už jsem sehnal výslechy jednotlivých lidí,“ tvrdí novinář. „Tady je výslech toho Brunclíka, bývalého náměstka GIBS. Klidně si to můžete nechat, já to mám okopírovaný.“ Přibil jej komentuje, že v něm jsou popisy, jak se k funkcím dostali současný ředitel GIBS Michal Murín a jeho předchůdce Ivan Bílek.

Babiš se zjevným zájmem pročítá „okopírovaný“ materiál předaný Přibilem. Ten mu vysvětluje, že případ dělá ÚOOZ, přičemž Dušan Brunclík byl nejmocnější muž Generální inspekce bezpečnostních soborů (GIBS), člověk na špinavou práci. „To je pěknej syčák. Tam je důležitá výpověď, ne, jaký je mravní charakter,“ dodává.

„To je výpověď toho Brunclíka?“ ujišťuje se šéf hnutí ANO a Přibil přitakává. „Tak to jako, že na nich hezky blije,“ konstatuje Babiš. „Přesně tak,“ směje se Přibil a dodává, že když se to podaří, tak bude „mít protokol toho Holuba, jak se s tím Pokorným stýkal. To je tak citlivá věc, že by sociální demokracii dost poškodila.“ Oba se domlouvají, kdy publikaci těchto úniků, které se týkaly i osobního přítele premiéra Sobotky advokáta Radka Pokorného, načasovat. Přibil zároveň prozradil své zdroje z bývalého ÚOOZ vyzvídající, zda se Šlachta stane ministrem vnitra.

Lze si jen obtížně představit, že by oba aktéři tuto scénku sehráli jen tak, aniž by neměla reálný základ. Brunclík navíc potvrdil výpověď v kauze Beretta, která se odehrála 8. února letošního roku. Poznal některé detaily z výslechu na nahrávce a kvůli úniku na Přibila podal trestní oznámení.

Přibil není sám

Bylo by však velkým omylem domnívat se, že Přibil byl jediný novinář, který dostával informace z tohoto spisu. Masivnost úniků z kauzy Beretta je naopak i na tuzemské poměry mimořádná, což jen dosvědčuje, nakolik na ní jejich zdrojům záleží.

O tom svědčí následující zjištění zhmotněná v řadě stížností a několika trestních oznámení, která byla podána krátce po spuštění Šlachtovy policejní operace dozorované pražským vrchním státním zastupitelstvím Lenky Bradáčové. Tyto stížnosti popisují okolnosti úniků ze živého spisu do médií, které nemohly pocházet z jiných zdrojů, než od policie či státních zástupců.

Mezi hlavní spojence Šlachtových policistů, kteří se v této kauze aktivizovali, patří nejen okruh současných i nedávných novinářů z Babišova vydavatelství Mafra, ale i z České televize a Respektu. Je zdokumentováno, že někteří z nich měli informace o domovních prohlídkách podezřelých osob ještě před zahájením vlastní policejní realizace 11. května 2016.

Mezi tyto mediálně-policejní agenty se tradičně zařadil redaktor České televize Jiří Hynek, který o domovních prohlídkách informoval 11. května v odpoledních hodinách, přičemž znal místa, kde proběhly, a uváděl jména lidí, kterých se týkaly. Problém spočívá v tom, že každé trestní řízení má probíhat neveřejně, nikoli v přímém přenosu.

O den později byli redaktoři České televize informováni o místech výslechů obviněných a svědků, která byla operativně dohodnuta předešlé noci. Redaktor Mladé fronty DNES Jakub Pokorný věděl o tom, kteří advokáti zastupují obviněné, přičemž obhájci s žádnými novináři nekomunikovali.

Od 12. května následoval seriál úniků informací zvláště do Lidových novin s přesnými informacemi z vyšetřovacího spisu, v režii osvědčených Babišových investigativců Ondřeje Koutníka a Martina Shabu. Doplňoval je jejich nedávný kolega z redakce Ondřej Golis, který na jaře téhož roku přešel do Českého rozhlasu.

Úniky do Lidových novin, jednostranně vycházející z konstrukcí vyšetřovatelů, pokračovaly loni v říjnu. Redaktor Koutník například zveřejnil informaci, kdo z podezřelých používal kryptovací telefon, což se mohl rovněž dozvědět pouze od orgánů činných v trestním řízení (6. 10. 2016). Systém popisující údajné vynášení informací a výrobu kompromitujících dokumentů popsaly Lidové noviny v analýze „Justiční chobotnice v roce 2016“ (26. 10. 2016).

Citlivými informacemi disponoval rovněž Jaroslav Spurný z Respektu, o kterém je jeho napojení na Roberta Šlachtu všeobecně známo. Spurný měl informace, se kterými policisty se znal obviněný Gáborík včetně jejich jmen a služebních zařazení. Rovněž uvedl, kolik policistů na spisu pracuje, přičemž tato informace není běžně dostupná kromě Policie ČR a dozorové státní zástupkyni.

Informace z utajeného režimu

Úniky ze spisu pokračovaly v dubnu letošního roku, kdy podrobné pasáže ze spisu Beretta zveřejnil na webu Českého rozhlasu Ondřej Golis  (20.–22. 4. 2017). Mimo jiné sestavil mapu konspiračních schůzek obviněných „na základě policejních protokolů a výslechů klíčových svědků s fotografiemi“ a umístění domů, kde bydlí sledované osoby, ačkoli jsou tyto informace v utajeném režimu.

Golis citoval i z výslechů svědků, které měl rovněž k dispozici neoprávněně, zejména ředitele GIBS Murína, kdy popsal i atmosféru při jeho výslechu. I o Murínově výslechu byli vybraní novináři informováni předem.

[ctete]141995[/ctete]

Je pozoruhodné, že masivní úniky do médií v posledních několika letech, které překonávají dříve běžné standardy, proudí výlučně z kauz dozorovaných pražským nebo olomouckým vrchním státním zastupitelstvím Lenky Bradáčové a Iva Ištvana. Jsou to zároveň kauzy politicky nejcitlivější. Je mimořádně varující, že v největší míře směřují do deníků ve vlastnictví vysoce postaveného politika aspirujícího na post premiéra, toho času jen formálně uložených ve svěřenském fondu. V podobných případech se policie a státní zástupci obvykle hájí tím, že úniky ze živých spisů do médií pocházejí od třetích osob, čímž ukazují prstem na obhájce. Jaký by však měli mít zájem poškozovat své klienty a riskovat svou stavovskou čest či licenci?

Uvedené příklady v kauze Beretta podobný výklad vylučují a měly by se stát předmětem zájmu vyšetřovací komise a GIBS. Jaký ovšem může být zájem vyšetřit úniky kauzou dotčených  orgánů činných v trestním řízení, když se vysoce pravděpodobně týkají jich samotných?