Josif Stalin v roce 1937 FOTO: Wikimedia Commons / Public Domain
FOTO: Wikimedia Commons / Public Domain
Ruské archivy začaly odmítat předávat badatelům spisy rehabilitovaných obětí politických represí. S odvoláním na konkrétní osoby, které se bádání dlouhodobě věnují, to uvedl deník Kommersant. Podle ruských úřadů je tak zabráněno šíření informací, které by mohly poškodit zájmy a pověst Ruské federace.
První potíže s přístupem k archivním materiálům začali mít podle Kommersantu výzkumníci v září letošního roku. Jak však list uvádí, první informace o omezení přístupu se objevily již v březnu, kdy Rosarchiv vydal příkaz, aby informace byly poskytovány jen příbuzným, kteří pátrají po osudech svých předků.
Mezitím došlo k přijetí federálního zákona o archivnictví v Ruské federaci, který omezuje přístup k archivním dokumentům obsahujícím osobní údaje občanů na 75 let od data jejich vytvoření.
Podle Rosarchivu by totiž informace o perzekuci, která se v tehdejším Sovětské svazu odehrávala, mohly představovat „potenciální hrozbu pro zájmy Ruské federace“. Pikantní na tom ovšem je, že samotné nařízení o znepřístupnění archivních materiálů je podle Kommersantu označeno jako „Pouze pro úřední potřebu“, a nebude tedy zveřejněno, protože i ono „obsahuje informace týkající se obrany a národní bezpečnosti“.
Když se někteří badatelé obrátili na Rosarchiv s otázkou, proč došlo k tak masivnímu omezení, dostali poměrně vyhýbavou odpověď, že je to z důvodu „ochrany zájmů Ruské federace v kontextu bezprecedentního ekonomického, politického a informačního tlaku na Ruskou federaci a nepřátelských akcí páchaných proti Ruské federaci, ruským právnickým a fyzickým osobám ze strany cizích států a území“.
Archivní dokumenty a informace „musejí být chráněny před zkreslením a dezinterpretací“ historických faktů nebo jejich použitím „v zájmu nepřátelských států a území“, protože mezi uživateli archivů „mohou být i cizí občané“.
Podle odhadu ruských úřadů obsahují archivy na celém území Ruské federace přibližně 4,5 milionu souborů, v nichž se nacházejí „citlivé informace, jejichž použití by mohlo poškodit zájmy Ruské federace“. Jde přitom převážně o spisy rehabilitovaných obětí politických represí sovětského režimu, obviněných v té době například z „protisovětské agitace, distribuce nelegální literatury či účasti v kontrarevoluční organizaci“.