V poslední době budí rozruch odchod ostravského primátora Tomáše Macury z hnutí ANO. Jednou nohou venku je moravskoslezský hejtman Ivo Vondrák. Jejich pozdní rebelii předchází dlouhý seznam politiků, kteří dobrovolně či nedobrovolně opustili řady ANO. Kteří významnější to jsou?
Tomáš Macura po prezidentských volbách, kde stejně jako Vondrák odevzdal hlas Petru Pavlovi, oznámil ukončení členství v ANO. „Nemohu se smířit se směřováním hnutí, které je zcela odlišné od situace v době mého vstupu, a současně jsem již ztratil víru v možnost na tom ještě něco změnit,“ odůvodnil svůj krok.
Pozdní prozření
Jenže ANO bylo hnutím odvislým na libovůli svého otce-zakladatele odjakživa a nikdy v něm neprobíhaly standardní demokratické procesy.
Odklon od původního směřování hnutí, dá-li se to tak vůbec uchopit vzhledem k jeho ideové amébovitosti, je patrný nejpozději od doby, kdy menšinovou vládu Andreje Babiše podpořili komunisté. Marketingová výhybka ANO k levicovému populismu trvá téměř pět let a nespadla náhle z nebe.
Přesto stojí Macurovo prásknutí dveřmi za pozornost. Přichází pro ANO v nevhodnou dobu po Babišově demotivujícím debaklu. Kromě nejvěrnějších vyznavačů Schillerové a Havlíčka nemá žádné výraznější osobnosti a náznaky drolení v regionech nemohou věstit nic dobrého do budoucna.
Zdaleka však nejde o první případ, kdy hnutí Akce nespokojených občanů (ANO) prořídlo o nespokojence a odpadlíky z vlastních řad.
Galerie zklamaných a zhrzených
Na podzim 2014 rezignoval po nátlaku po necelém roce výkonu funkce ministra dopravy Antonín Prachař. Z ANO vystoupil počátkem roku 2016 a snažil se uchytit v hnutí STAN. Později se dostal do sporu s tehdejším premiérem Babišem, jenž Prachaře zařadil mezi korupčníky. „Pan premiér by měl své tvrzení doložit. V opačném případě požaduji veřejnou omluvu, je to sprostá pomluva.“ Žádné omluvy se pochopitelně nedočkal.
V roce 2016 rezignovala na členství v ANO poslankyně Kristýna Zelienková. Měla s Babišem napjaté vztahy, jelikož se jako jediná z klubu vyjádřila kriticky k dotační kauze Čapí hnízdo. „Hnutí ANO jsme založili na myšlence, že nekrademe, nelžeme a budeme dělat efektivnější, zodpovědnější a férovější politiku než ti před námi,“ uvedla. Přestoupila do klubu TOP 09, ale do sněmovny se už v následujících volbách nedostala.
Jako jedny z prvních začaly odpadávat tváře z billboardů, na něž se oligarcha snažil ulovit voliče v počátcích svého hnutí. Z původní sestavy zůstali jen eurokomisařka Věra Jourová, jež končí v příštím roce a stěží bude pokračovat v barvách ANO, a kontroverzní Jaroslav Faltýnek vyšetřovaný policií, jehož si Babiš nemůže dovolit potopit.
Jednou z hlavních tváří před volbami v roce 2013 se stal bývalý diplomat a lobbista Pavel Telička, jenž byl za ANO zvolen místopředsedou Evropského parlamentu. Časem se projevily názorové rozdíly s Babišem. Telička s kolegou Petrem Ježkem ukončili spolupráci s hnutím poté, kdy na jaře 2017 vypukla aféra se Šumanovými odposlechy, jež nakonec vedla k Babišově rezignaci. Oba europoslanci ho veřejně vyzvali, aby kauzu objasnil, „protože tady jde o důvěryhodnost celého projektu ANO“.
Mezi prvními skončil v politice publicista Martin Komárek. Před volbami v roce 2013 objížděl s Babišem regiony, kde v debatách s občany brojili proti „Palermu“. Přílišného vděku se nedočkal, jelikož i přes projevovanou loajalitu nebyl nominován na volitelné místo do sněmovny v roce 2017. Štafetu baviče na výjezdech šéfa ANO později převzal bývalý moderátor Medúzy Aleš Juchelka.
Podobně dopadl profesor Masarykovy univerzity v Brně Jiří Zlatuška, který rovněž ztratil Babišovu důvěru a zmizel z parlamentní sestavy. Zlatuška si to nenechal líbit a zalitoval, že mu uvěřil. „Dnes na mě působí dojmem nácka. Tehdy to tak určitě nebylo. Nemohu se ubránit ani dojmu, že má i jisté rysy psychopatické osobnosti. Politická moc ho zválcovala mnohem rychleji, než jsem si původně myslel.“
S hořkostí odešla z politiky další hvězda oslovující městské liberály, bývalý ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Když zjistil, že pro něj není místo v menšinové vládě ANO a ČSSD s podporou KSČM, rezignoval v červnu 2018 i na poslanecký mandát. Postěžoval si na spor se Zemanem kvůli vydání ruského hackera Nikulina. „Rozpory mezi tím, co si myslím, a tím, co si myslí většina mých kolegů v ANO, pro mě už nejsou přijatelné,“ prohlásil.
Stejný osud potkal herce Martina Stropnického. Rovněž se nevešel do vládní sestavy po neúspěšném angažmá v čele resortu obrany a později ministra zahraničí. „Pochopil jsem, že pro politiku mi schází určité geny. V tomto kazisvětě skutečně neumím pracovat. Mám rád normální práci, i nesouhlas a hádku, ale procedurální finty, obstrukce a křivárny neumím,“ objasnil, proč chce opustit politiku. Nakonec mu Babiš zajistil „trafiku“ velvyslance v Izraeli, načež se v září 2018 vzdal poslaneckého mandátu.
Na politické šachy doplatila i Stropnického nástupkyně na ministerstvu obrany Karla Šlechtová. Premiér Babiš ji na obranu vyslal proto, aby „rozhýbala armádní zakázky“. Šlechtová však velké rozdělané projekty kvůli podezřelému pozadí zastavila a nechala je prověřit. To se jí zřejmě stalo osudným. Babiš jí bez vysvětlení oznámil, že s ní už do vlády s ČSSD nepočítá. Šlechtovou zklamal, její loajalita nehrála žádnou roli.
Babišovi zpočátku věřila i bývalá ředitelka Transparency International Adriana Krnáčová. Stala se pražskou primátorkou v době, kdy ji ovládala klientelistická skupina Jaroslava Faltýnka a Radmily Kleslové. V ANO skončila v roce 2020 a od té doby Babiše tepe. „On není dobrým lídrem, je hrozně emoční. S ním se nedá pracovat. To je naprostý chaos. On je operativec, který si myslí, že musí řešit všechny bolesti světa, nikomu nevěří. On své lidi nechá padnout, když mu neslouží, nejsou pro něj důležití.“
ANO opustil i Petr Stuchlík, který se po Krnáčové neúspěšně pokoušel získat řetěz pražského primátora. Do čela kandidátky byl dosazen po Babišově zásahu shora. Tento tah však přes štědrou kampaň nevyšel. Rezignoval v červnu 2019, když si uvědomil, že nezvrátí „kmotrovaté“ poměry v pražském ANO a Babiš mu v tom nepomůže. Ještě si postěžoval na nepřízeň médií, že po něm jdou, protože se z „respektovaného podnikatele a finančníka stal ten Babišův ksicht“.
V říjnu 2020 odešla z ANO jeho spoluzakladatelka a europoslankyně Radka Maxová. „Věřila jsem, že je to protikorupční hnutí, že je středově rozkročeno, chce pomáhat malým a středním podnikům a chce dělat spravedlivou sociální politiku.“ ANO se podle ní změnilo a odklonilo od původních idejí. „Občas tam převládají marketingové zájmy a ne to, co by bylo pro Českou republiku lepší,“ míní Maxová.
Výraznou tváří byl poslanec Ivan Pilný, jenž se stal na jaře 2017 na krátkou dobu po Babišově odvolání ministrem financí. Do sněmovny už nekandidoval a z hnutí ANO vystoupil v únoru 2021. Vadila mu absence demokratické diskuse a výměny názorů na dlouhodobé a aktuální problémy. „Mechanismem ANO je populismus, s levicí či pravicí to nemá co dělat. Řada rozumných lidí už z něj dávno odešla.“
V roce 2021 do sněmovny znovu nekandidovala za hnutí ANO řada vlivných podnikatelů, na které Babiš sázel po úbytku původních tváří z plakátů. Mezi nimi Pavel Juříček, Jiří Bláha, Pavel Staněk a Jiří Hlavatý. Důvodem bylo znechucení z politiky či směřování hnutí ANO. „Pod tlakem koaličního partnera se stalo částečně populistickým a částečně levicovým,“ uvedl miliardář Juříček, majitel společnosti Brano Group.
Tomáš Macura dal svoji primátorskou funkci k dispozici a svůj krok měl patrně dobře promyšlený. Pokud ho podrží i jeho kolegové z ANO v ostravském zastupitelstvu, bude to signál, že centrum autoritářsky řízeného hnutí začíná ztrácet vliv. Kdo bude další v řadě?