Případ Giuliani ukazuje, že svoboda slova neznamená možnost lhát bez následků

Bývalý prezident Trump a jeho právníci momentálně čelí žalobě za snahu nátlakem zvrátit výsledek voleb ve státě Georgie. Součástí plánu jak prohlásit za vítěze Trumpa byly i konspirační teorie soustředěné na dvě volební úřednice. O těch Rudy Giualiani tvrdil, že falšovaly hlasy. Obě ženy pak čelily výhrůžkám ze strany trumpovských fanatiků. Proto se rozhodly zažalovat Giulianiho za pomluvu. Soud teď rozhodl, že lži, které právník a politik o nich šířil, obě ženy poškodily. Porota už bude rozhodovat jen o výši odškodnění. Giualiani se ani nesnažil předložit důkaz, že by jeho tvrzení byla pravdivá. Svoboda slova ani v USA, kde je její pojetí výrazně širší než u nás, totiž neznamená svobodu beztrestně lhát.

Je potřeba mít na paměti, že jde o občanskoprávní spor, a nikoliv trestní kauzu. Usvědčenému lháři tedy nehrozí vězení. Do toho ho může poslat soud v Georgii, pokud ho uzná vinným ze spolčení a nátlaku za účelem zvrácení výsledků legitimních voleb. Nicméně i tento soud názorně ukazuje, že lži svoboda slova nechrání.

Platí to v případě, že zasáhnou významným způsobem do osobnostních práv obětí, případně pokud mají potenciál způsobit škody či dokonce ohrožení v reálném životě. To je ostatně i tento případ. Právě výhrůžky Trumpových věrných byly v rozhodování soudu významným faktorem.

Lži, dezinformace a šíření nenávisti

S tím máme koneckonců zkušenosti i v naší zemi. Zdeněk H., který spolu s dalšími zatím neznámými kumpány brutálně zmlátil dvě ženy z Ukrajiny, sdílel na sítích nenávistný obsah namířený proti Ukrajincům. Podobně byl na internetu radikalizován i první český terorista Balda.

Hranice svobody slova ovšem existují. České zákony na to pamatují stejně jako ty v USA. Najít je nebude vždy snadné. Legitimní zájem zachovat co nejširší mantinely je obtížné vyvážit s legitimním zájmem obětí lživých a nenávistných projevů. Policii ani soudy nečeká lehká práce.

Lidi jako dobytek

Zároveň je potřeba se smířit s tím, že některé výroky zůstanou nadále prostě jen neuvěřitelně odporné a hloupé, ale z hlediska zákona beztrestné. K nim patří nedávný výrok Tomia Okamury, v němž přirovnával uprchlíky z Ukrajiny k hovězímu masu. Po otřesném případu znásilnění spáchaném mladým Ukrajincem prohlásil, že když se najde zkažené maso z dovozu, také se vyhodí celá šarže.

To se ovšem dělá i s masem domácí provenience. Ze zhruba 100 000 dětí, které se u nás narodily v loňském roce, jich při současné míře zločinnosti skončí 180 ve vězení. I v této šarži jsou tedy zkažené kusy, abychom zůstali u mimořádně pitomého Tomiova přirovnání.

Předseda SPD dělá čest své přezdívce, která ale podle soudů zasáhla do jeho osobnostních práv. To navzdory tomu, že politik v demokratické společnosti prostě satiru a kritiku musí snést. Zajímavé, že v tomto případě najednou ona absolutní svoboda slova, kterou Okamura jinak srdnatě hájí, neplatí.