V ústraní zájmu médií a veřejnosti probíhají dějství, která by si zasloužila více pozornosti. Jedním z nich je snaha hnutí ANO zpochybnit volbu ředitele Českého rozhlasu, přičemž se mu velmi hodí „náhodně“ vybraná a postupně zveřejňovaná soukromá korespondence premiéra Bohuslava Sobotky.

[ctete]41294[/ctete]

Velmi dobře informovaní „neonacisté“

Web White Media v první várce mimo jiné zveřejnil několik e-mailů předsedy Rady Českého rozhlasu Petra Šafaříka, zaslaných předsedovi vlády. „Neonacisté“ musejí být velmi v obraze domácího dění, když se tak stalo pouhé dva týdny před volbou generálního ředitele Českého rozhlasu, o kterém má Rada Českého rozhlasu rozhodnout 20. ledna.

Prokazatelné přitom je, že na ukradenou premiérovu korespondenci poprvé upozornila Babišova média, konkrétně Lidovky.cz. Prokazatelné zároveň je, že se jí věnují s mimořádnou péčí, až se zdá, že mají s akcí „extremistů“ jakési duchovní či jiné souznění.

A prokazatelné také je, že zatím jediným politickým krokem, který z této kauzy vyplynul, je iniciativa předsedy parlamentního volebního výboru, majícího na starosti i veřejnoprávní média, Martina Komárka z hnutí ANO.

Iniciativní Komárek

Komárek svolal jednání volebního výboru týden před volbou generálního ředitele a požadoval stanovisko Rady Českého rozhlasu k iniciativě jejího předsedy Šafaříka. Ten se však nedostavil, údajně ze zdravotních důvodů, a později vzkázal, že e-maily nepsal.

Výbor nedospěl k žádnému výsledku, protože nakonec většina jeho členů neodsouhlasila jeho program s odůvodněním, že se nehodlají zabývat nezákonně získanou korespondencí a není k dispozici stanovisko Rady Českého rozhlasu.

Je pozoruhodné, že kromě zástupců opozice pro Komárkovu aktivitu nehlasovali ani poslanci ČSSD Jan Birke a Jan Chvojka, jejichž e-maily „shodou okolností“ zveřejnil web White Media ve druhé várce tři dny před schůzí. Chtěli tím snad „extremisté“ naznačit, že na oba členy volebního výboru, blízké Sobotkovi, něco mají?

Náhlá „viróza“ předsedy rady nejvíc rozlítila Martina Komárka. „Chování pana Šafaříka je nemožné, skrývá se a neřekne jednoznačně, že ty maily psal nebo nepsal. Já po něm tuto odpověď budu vyžadovat.“ Zároveň na následné tiskové konferenci prohlásil, že kauza může ovlivnit volbu ředitele Českého rozhlasu a bude v této věci interpelovat premiéra.

Komárkovi nejvíce přitakával místopředseda volebního výboru Vítězslav Jandák (ČSSD), který má blíže k Miloši Zemanovi než k Sobotkovi. Už dříve vyzval Šafaříka k odstoupení a bezelstně přiznal: „Kdyby nebylo před volbou generálního ředitele, tak tu nesedíme, ale protože je ta volba, zvednu ruku pro program, mělo by se o tom mluvit.“

Případ Šafařík aneb Skandál v Bohemii

Martin Komárek šel ještě dál a jistě neřekl poslední slovo. V Lidových novinách zveřejnil článek „Případ Šafařík aneb Skandál v Bohemii“ (15. 1. 2016), kde až příliš průzračně nechává nahlédnout do svých myšlenkových pochodů. Kauzu ukradených e-mailů přirovnává k vyšetřování Sherlocka Holmese a Watsona, kdy „sprostý lupič“ slídí v domě po klenotech a natrefí na zavražděnou ženu. „Zděšen svěří se policistovi. Má mu policista říci: Vaším objevem se nebudu zabývat, protože jste sprostý lupič?“

Vzápětí propojí případ zavražděné ženy se Sobotkovou korespondencí a naznačuje, že „v jakékoli jiné zemi než v Bohemii by Šafařík rezignoval, pokud by nerezignoval sám předseda vlády“.

Dostatečně výmluvný je závěr Komárkovy detektivky: „Příslušníci premiérovy strany plamenně obhajují, v rozporu se zdravým rozumem, tezi, že mrtvolou, kterou objevil lupič, se nemá policie zabývat. Nakonec proti druhým vládním stranám spolu se všemi opozičními stranami zabrání tomu, aby ostatní radní mohli promluvit a vrhnout světlo do temnoty. Volba bude už za několik dnů a účastní se jí i hlavní hráč této aféry, Šafařík. Nuže, Watsone, považoval byste ve světle těchto faktů volbu za zfalšovanou?“ Watson: „Drahý Holmesi, vy mě podceňujete, to je přeci nad slunce jasné!“

Všeteční politici a obližmiskové

Komárek však ve svém detektivním příběhu opomněl zmínit některé zápletky, důležité pro pochopení okolností kauzy „zavražděné ženy“.

Zřejmě má pravdu, když píše: „Jak už to bývá, kolem radních slídí všeteční politici a všelijací obližmiskové, kteří chtějí volbu ovlivnit ku prospěchu vlastnímu.“ Svojí aktivitou ostatně prokázal, že mezi ně patří.

Ale jsou i jiní. Za Jana Rumla podle hodnověrných zpráv lobbovali poradci Andreje Babiše. Přesto Ruml neuspěl a vypadl v předchozím kole. V tom může být kámen úrazu. Hnutí ANO zjistilo, že v užším výběru pěti kandidátů na generálního ředitele Českého rozhlasu nemá svého „koně“, a proto chce volbu zpochybnit.

Ať už jsou ovšem  e-maily pravé, nebo zfalšované, nedozvídají se z nich Sherlock Holmes s Watsonem nic nového. Z průběhu volby nového ředitele pouze to, že bylo v prvním kole vyřazeno pět uchazečů z celkového počtu 31, protože nesplnili formální náležitosti. O týden později byla tato informace zveřejněna. Nevyplývá z nich jakýkoli nátlak či instrukce, jak by se mělo devět členů rady zachovat.

Dozví se veřejnost pravdu?

Proto je mnohem zajímavější něco jiného. Tuzemská „extremistická scéna“ musí být velmi kreativní, pokud z kvanta několika tisíc e-mailů vybere v krátkém čase právě ty, které obratem využije hnutí ANO ke zpochybnění volby generálního ředitele. Opravdu ji tak trápí, kdo povede jedno veřejnoprávní médium?

Příběh o „extremistech“, zveřejňujících na webu White Media e-maily předsedy vlády, má citelné trhliny. Tuto promyšlenou akci, kterou podle posledních zjištění kdosi provedl za pomoci špičkového počítačového programu (mimo jiné používaného i policií), je nutné posuzovat hlavně podle toho, komu slouží. A kdo se z ní snaží vytlouct politický kapitál.

V této souvislosti je skutečně otázka, zda se veřejnost dozví pravdu, kdo za útokem stojí, pokud případ vyšetřuje Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) Roberta Šlachty, do jehož kompetence vyšetřování kybernetické kriminality spadá. Co když je detektivní zápletka tohoto příběhu úplně jiná?

[ctete]37240[/ctete]