Případ Šmuclerovy tváře. Jestlipak neudělalo jeho podvědomí BU BU BU!?

Roman Šmucler. (ČTK)

Roman Šmucler. | FOTO: ČTK

Minulý týden vzbudila značnou pozornost paréza obličeje MUDr. Romana Šmuclera, jednoho z lékařů, který od počátku epidemie chápal covid jako nepříliš závažný problém. Fotka s jeho napůl ochrnutým obličejem oblétla český facebook, vyvolala spoustu komentářů a reakcí. Nezazněla přitom jedna zásadní informace: Parézu může způsobit psychika, nevědomé procesy v ní, a když někdo po očkování ochrne a ochrnutí přetrvává, měl by to rozhodně probrat s psychologem či psychiatrem.

Když doktor Roman Šmucler zveřejnil na facebooku svou fotografii s ochrnutou tváří, vyvolalo to polemiky i žerty. Pokud můžeme lékaře dělit v širším slova smyslu na „prorouškové“ a „protirouškové“, patřil doktor Šmucler vždy do tábora „protirouškového“. Ne samozřejmě do té míry, aby se stal terčem posměchu jako MUDr. Lukáš Pollert se svým výrokem o třech promile primátů, kteří zemřeli na covid-19, ale patřil tam.

První vlnu pochybností o zveřejněném snímku doktora Šmuclera vyvolala křivka, kterou má na fotografii linie jeho chrupu. Řada uživatelů sociální sítě facebook začala na konto lékařova chrupu vtipkovat, respektive polemizovat o tom, zda paréza (částečné ochrnutí, obrna) – a tím pádem i křivá linie zubů – vznikla v počítači, v obrazovém editoru. Já jsem bohužel z této diskuse – vzhledem k  stavu svého chrupu – vyřazen. Ale i kdybych měl zuby jak z porcelánu, fotku pan doktor zveřejnil ve stejný den, kdy jsme byli na reportáži u jógina, který tak vehementně propaguje zdravý životní styl a esoterické jógové cvičení, až z toho má 150 kilo. Takže jistý vnitřní nesoulad nepřekvapí. Proto jsem neodolal a zavtipkoval i já.

Ale nešlo jen o šneka v hubě. Odborný časopis JAMA Network k tématu nežádoucích účinků očkování proti nemoci covid-19 uvedl: „9. března 2021 jsme z 133 883 případů nežádoucích účinků hlášených u vakcín mRNA COVID-19 ve farmakovigilanční databázi Světové zdravotnické organizace identifikovali celkem 844 (0,6%) příhod souvisejících s paralýzou obličeje, z toho 683 případů paralýzy obličeje, 168 případů parézy obličeje, 25 případů křečí obličeje a 13 případů poruch lícního nervu (některé nežádoucí účinky byly koreportovány ve stejném případě). Nezjistili jsme žádný náznak nepřiměřenosti paralýzy obličeje oproti jiným virovým vakcínám.“

Plyne z toho, že krátkodobé parézy po očkování jsou zcela výjimečné, jakkoli byly zaznamenány i lékaři v České republice.

Obrna po prodělaném stresu

Pan doktor Šmucler byl tak laskav, že odpověděl na naše dotazy, byť se týkaly jeho zdravotního stavu. Mimo jiné poznamenal důležitou věc: „Bellovu parézu jsem měl opakovaně.“ Uvedl také, že právě proto se pacienty s parézou snaží léčit. Tato nemoc představuje dle wikiskript postižení nervu na jedné straně tváře, což vyvolává závažné oslabení nebo paralýzu tvářových svalů. Příčina nemoci není známá, vzniká spontánně pravděpodobně útlakem lícního nervu.

Roman Šmucler dodává: „Já mám biochemický podklad pro svoji paresu. Jak se to obvykle neví, tak u mě ano. Zda tato ataka byla neskutečná náhoda nebo důsledek očkování popravdě přesně rozumíme mechanismu a vidíme ho u více lidí to ale ukáže metaanalýza. Zajímá mě to. Jak říkám: Věda je lepší než sex.

S posledním výrokem se neztotožňuji, ale záhada Šmuclerovy parézy a zároveň existence vědeckého článku pojednávajícího o tom, že očkování s parézou dle velkých vzorků naočkovaných zase až tak moc nesouvisí, je dle mého soudu vyřešena. Roman Šmucler prostě tyto parézy mívá, a tak ji dostal i po malém stresu při očkování, anebo se dokonce obě události sešly v čase pouhou náhodou.

Disociace je, když…

Hysterie procházela dějinami medicíny jako nepřehlédnutelný úkaz po řadu tisíciletí, poprvé byla popsána v staroegyptském papyru Kahun z 19. století před Kristem jako choroba, při níž  ‚žena, ač zdravé údy má, pohnouti jimi nemůže, ač zdravé čivy má, nevidí‘. V dnešním překladu jde o senzorické a motorické obrny.  Poslední klasifikace MKN-10 z celého bohatého klinického obrazu ponechala ‚naživu‘ vlastně pouze dissociativní (konverzní) poruchy s kódem F44, jejichž charakteristikou je ‚částečná nebo úplná ztráta integrace mezi vzpomínkami na minulost, vědomím identity a bezprostředních pocitů a ovládáním pohybů těla…, která má pravděpodobný psychogenní původ…, přičemž pacienti překvapivě popírají problémy nebo těžkosti, které mohou být zřejmé jiným‘.“

Tolik známý psychiatr doktor Radkin Honzák ke kazuistice obrny – parézy – ruky jedné své pacientky. Dříve se jí říkalo „písařská křeč“.

Jiný příklad – mnohem známější než staroegyptský zápis – představují takzvaní třaslavci, oběti granátového šoku. Tento syndrom se objevil za první světové války a projevoval se tak, že se voják, který přežil dopad dělostřeleckého granátu, začal nekontrolovatelně třást. Tehdejší psychiatrie si s ním nevěděla rady. Dnes víme, že „granátový šok“ byl podvědomou psychickou odpovědí na stres v zákopech, a šlo o nevědomou, z podvědomí vycházející obranu. Třaslavce již – jako válečné invalidy – na frontu poslat nemohli.

Mezioborový přehled vztahující se k tomuto tématu vyšel v časopise Solen. Jmenuje se Disociativní poruchy a jejich léčba.  Jeho autory jsou lékaři Ján Praško, Erik Herman, Michal Raszka, Jiří Hovorka a Pavel Doubek. Dočteme se zde: „U disociativních poruch je předpokládán ‚psychogenní‘ původ. Jsou časově spjaty s traumatizujícími událostmi, neřešitelnými a nesnesitelnými problémy nebo narušenými vztahy. Postižení s disociativními poruchami často popírají problémy nebo těžkosti, které jsou pro zevního pozorovatele zjevné. Začátek a ukončení disociativních stavů jsou často náhlé. Všechny typy disociativních stavů mají tendenci k úpravě během několika týdnů nebo měsíců, obzvláště pokud vznikly v souvislosti s traumatickou životní událostí. Chroničtější stavy, obrny a anestézie, se mohou rozvinout (někdy pomaleji), jestliže je začátek spojen s neřešitelnými problémy nebo interpersonálními obtížemi. Řada disociativních stavů odeznívá spontánně, bohužel některé mohou chronifikovat. Na místě je vždy podpůrná psychoterapie.“

Co z toho plyne?

Pokud vás někdy očkování (či jiný lékařský zákrok, třeba vytržení zubu) významně psychicky zatíží, musíte například kvůli němu změnit názor a osobní přesvědčení, může se stát, že vaše podvědomí udělá „BUBUBU“ a vy ochrnete. Podobně, jako kdysi písařům, když už je jejich práce opravdu štvala, najednou ochrnula ruka, a oni psát prostě nemohli.

Stejně tak člověku, který podceňoval pandemii, ale pak ho realita dotlačila k očkování, může jeho podvědomí udělat „BUBUBU! Alespoň trochu škodlivý to přece jenom je!“ – a on po vakcinaci přechodně ochrne, a to bez ohledu na fakt, že vědecké prameny uvádějí, že covid vakcína parézy téměř nevyvolává, rozhodně pak ne více než jiné vakcíny.

Roman Šmucler určitě věděl, co a jak. Poradil se s americkými odborníky. Pro ostatní mám radu: Pokud to za pár hodin nepřejde a lékař neidentifikuje žádnou příčinu, není třeba si zoufat a bát se celoživotního ochrnutí. Jenom je čas navštívit klinického psychologa.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]